Svět opery - časopis harmonie

O sonátové formě s Mozartem a těmi druhými

Dvoudílný operní večer s názvem Mozart … a ti druzí uvedla Opera Národního divadla ve Stavovském divadle poprvé 4. dubna. Obsahuje Nymanovo půlhodinové dílko Dopisy, hádanky a příkazy (Letters, Riddles and Writs) a operu Klasika (The Classical Style) Stevena Stuckyho. Je to velmi záslužný dramaturgický čin, avšak více než obtížný inscenační úkol. Můžeme se přít už nad tvrzením, že jde o opery. Jsou to spíš specificky složené útvary, kombinující do značné míry kolážovitým způsobem původní hudbu dvou soudobých skladatelů, Angličana Michaela Nymana (narozen v roce 1944) a amerického skladatele Stevena Stuckyho (1949-2016) s důmyslně propletenou kompozicí parafrázující hudbu klasiků. V první nymanovské části s hudbou Mozartovou, v části druhé s téměř nevyčíslitelnou množinou umně zpracovaných úryvků hudebních kompozic skladatelů klasické éry – od Mozarta, Haydna a Beethovena přes Roberta Schumanna, Richarda Wagnera až k Richardu Straussovi. Obě „opery“ jsou spíš rébusem než čímkoli jiným, oříškem pro inscenátory, který vyžaduje nejen tvůrčí invenci, ale také velký nadhled, smysl pro humor, mimořádnou schopnost pro prokomponování a detailní provázání jednotlivých prvků divadelního výrazu.

Pětiaktový Don Carlos v Janáčkově divadle

Verdiho opera Don Carlos je jednou ze skladatelových nejzralejších oper. Vznikla jako dvacátá pátá z jeho osmadvaceti oper na francouzské libreto Josepha Méryho a Camilla du Loclea na objednávku pařížské Velké opery. Je Verdiho čtvrtou operou inspirovanou dramaty Friedricha Schillera, předcházely jí Giovanna di Arco, Luisa Miller a I masnadieri (Loupežníci). Její téma je věčné – svoboda jedince i celých skupin lidí v soukolí společenského vývoje, zde v neustálém střetávání moci světské a církevní.

Zimerman na Dvořákově Praze: Konec dobrý, všechno dobré

Zahřívací skladba večera Dvořákovy Prahy 20. září, Second Essay for Orchestra Samuela Barbera moc nezahřála, tedy u srdce. To však především vinou nevzrušivého provedení, s nejistými žesti a vůbec celkovým nedostatkem zápalu. Barberova ambiciózní kompozice z roku 1942, odehrána pohodlně a bez zaujetí, je rázem poloviční. Jak plasticky se vydělují jednotlivé melodické linie z Bernsteinovy Newyorské filharmonie, když svého oblíbeného mistra diriguje! Zmiňuji právě tyto Bernsteinovy snímky, protože je o něm známo, že dával Barbera lépe než své vlastní skladby. A samozřejmě také proto, že po přestávce následovala jeho velkolepá 2. symfonie pro klavír a orchestr, „Věk úzkosti“.

Massenetův Werther s Bergerem nebo Pučálkovou po 80 letech v ND

Opera Julese Masseneta na motivy Goethova románu Utrpení mladého Werthera se vrací v premiérách 7. a 9. června 2018 na jeviště Národního divadla v Praze po bezmála osmdesáti letech.

Brněnský Kocour v botách pro malé i velké

Že opera nemusí být zábava pouze pro dospělé, se snaží dokázat nová hra Národního divadla Brno Kocour v Botách. Příběh o prohnaném kocourovi, který nešťastnému ševcovskému učedníkovi obstará hrad i ruku královské dcery, opatřil hudbou Jiří Teml. Nejedná se o skladatelovu jedinou dětskou operu, v současné době má na svém kontě již tři – Císařovy nové šaty, Čert a Káča a právě Kocoura v botách. Ačkoliv opera vznikla již roku 2008, byla autorem přepracována a roku 2016 uvedena v Divadle J. K. Tyla v Plzni. Libreto sepsali Jan Tůma a Eliška Hrubá Toperczerová. Pohádkovou operu na motivy známého příběhu uvedli inscenátoři poprvé v pátek 23. března v divadle Reduta.

Rej maškar aneb Verdiho drama v šatně

10. říjen 2017 Napsal(a)
Zveřejněno v Svět opery
Rej maškar aneb Verdiho drama v šatně

Premiérou Maškarního plesu v pražském Národním divadle se dostalo nekonečnému seriálu s názvem „Jak v Čechách nerozumíme Verdimu“ dalšího pokračování, a kritikům této veskrze smutné, více než stopadesátileté historie dalšího mocného argumentu. V čem se míjí tato inscenace s Verdiho autorskou představou, s jeho dobovou poetikou „pláště a dýky“, jejímž typickým zástupcem je Trubadúr, ale leccos z tohoto stylu najdeme i v Maškarním plesu? Hned zkraje třeba říci, že to není ani tak hudební nastudování Jaroslava Kyzlinka, které je zvláště v orchestrálním základu, tempové dramaturgii a stylovém uchopení zcela uspokojivé, ale v režijním uchopení Dominika Beneše, který inscenuje sám sebe spíše než cokoliv z Verdiho autorské instrukce.

Svatá Ludmila na svatého Václava

2. říjen 2016 Napsal(a)
Zveřejněno v Kritiky
Svatá Ludmila na svatého Václava

Na den přesně po šesti letech a jen dva týdny před 130. výročím prvního uvedení v Leeds se do Ostravy v programu Svatováclavského hudebního festivalu vrátilo Dvořákovo celovečerní vokálně-orchestrální dílo Svatá Ludmila op. 71, B 144 (1885–1886), oratorium händelovských rozměrů a inspirací, Dvořákova archaizující poklona anglickým oratorním tradicím a fanouškům Händela, Haydna a Mendelssohna. Svátek svatého Václava mohl být festivalem příhodněji oslaven snad jen Foersterovým oratoriem Svatý Václav op. 140 (1928), na něž si však budeme muset (podobně jako na skladatelovu tvorbu na festivalu a vůbec v českých zemích) ještě

Jeníček a Mařenka - pohádka pro děti a jejich dospělé ve Státní opeře

Opera Engelberta Humperdincka Hänsel und Gretel - u nás uváděná většinou pod názvem Perníková chaloupka nebo při čerstvé premiéře Státní opery Jeníček a Mařenka - měla premiéru 23. prosince 1893 ve Výmaru pod taktovkou mladého Richarda Strausse a hned následující premiéru v Hamburku dirigoval Gustav Mahler, dva význační umělci, kteří shodou okolností působili v pražském Neues deutsches Theater, tedy v budově Státní opery.

V Praze mezi Rybou a Rossinim

2. leden 2015 Napsal(a)
Zveřejněno v Kritiky
V Praze mezi Rybou a Rossinim

Mezi 20. prosincem 2014 a 1. lednem 2015 jsem slyšel víc živé hudby nežli reprodukované. Z diáře jsem vybral názorovou mozaiku ze šesti projektů. 20. 12., Dvořákova síň Rudolfina.  Na svém adventním koncertě hrála Česká filharmonie asi poprvé v tomto sále Českou mší vánoční letošního jubilanta Jakuba Jana Ryby. Vedle tohoto nepochybně zajímavého faktu mělo provedení dvě další pozitiva. Mši nastudoval se sobě vlastní důkladností Jiří Bělohlávek. Původnímu komornímu zvuku odpovídala volba harmonia, naopak stohlavý sbor dobře souzně...

Hábova Nová země přivede do Národního hladomor. Jen na jeden večer.

Po 78 letech se dočká premiéry opera Aloise Háby Nová země. I přes značné úsilí tohoto průkopníka mikrointervalové hudby v druhé polovině 30. let 20. století nebyl záměr dílo uvést naplněn a 12. prosince 2014 zazní v hudebním nastudování uměleckého ředitele Opery Petra Kofroně poprvé. V Národním divadle navíc zazní v poloscénickém uvedení pouze jednou a to jako příspěvek k Roku české hudby...

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.