Když jsem v roce 2001 na Maratonu soudobé hudby v pražské Arše poprvé slyšel soubor Vapori del Cuore, měl jsem kromě okouzlení technickými vymoženostmi (sampling, live processing) pocit, že takhle nějak by mohla znít a vznikat hudba budoucnosti – dobře namíchaný ansámbl, složený ze skladatelů a osvícených interpretů, dostatečně zkušených a znalých různých druhů hudby, tvoří přímo na pódiu nový zvukový svět, nezatížený notovým zápisem a jinými překážkami. Jejich hudba zněla aktuálně a přitom jaksi důvěrně, pořád v ní bylo cosi známého, co přitahovalo pozornost a zároveň lákalo k poslechu nových dobrodružství.