Nové brněnské inscenaci Verdiho Otella není co vytknout, jistě vydrží na jevišti dlouho a obecenstvo mu nebude chybět. Režisér Martin Glaser šel po divadelní stopě spíše zaměřené na monumentalitu vojenského a mocenského prostředí s jedinou kontrastní bytostí, jíž je čistá a milující Desdemona. Scénografie Pavla Boráka vsadila na technické danosti jeviště Janáčkova divadla, na možnost zanořovat scénografické objekty do bočního jeviště nebo horizontálně pohybovat jevištními stoly. Základním scénografickým objektem je monumentální do dáli se táhnoucí kovově patinovaná hradba, od níž se mohou dotvářet další menší prostory i drobné kóje se schody uzavřenými stěnou, která nepustí Otella ani o krok dál. Otellova a Desdemonina ložnice se nápaditě vynoří z podjevištního zázemí. Lůžko potažené rudou textilií s mnoha polštáři se odráží od zlaté stěny. Je to uzavřený intimní prostor určený pouze pro Desdemonu a Otella. Před ním je na ploše jeviště po celé jeho šířce osvětlovací rošt, který dramatizuje dění. Na něm umírá Desdemona, ložnice se ponořuje a prostor kovové pevnosti propouští svými spárami paprsky světla. Velmi působivý konec.

Hipogryf, kouzelný prsten, rytíři proměnění ve stromy a divou zvěř, mocná kouzelnice Alcina a její ostrov s vyčarovaným zámkem. Soubor Janáčkovy opery NdB zahajuje rok 2022 mimořádným projektem inscenace barokní opery – vůbec poprvé v Brně představí Händelovu Alcinu. K brněnskému souboru v čele s Pavlou Vykopalovou a Václavou Krejčí Houskovou se připojí kontratenoristé Justin Kim a Ray Chenez, kanadská sopranistka Karina Gauvin a Collegium 1704 s Collegiem Vocale 1704. Než Alcina vyrazí na turné do francouzských divadel ve Versailles a Caen, v jejichž spolupráci vzniká, bude mít v Brně pět představení. Premiéra je naplánována na 5. února 2022 v Janáčkově divadle, reprízy pak následují 6. 2., 12. 2., 13. 2. a 18. 2. 2022.

O velkolepé uvedení dalšího z úspěšných olomouckých festivalů klasické hudby se v neděli 19. září zasloužila Moravská filharmonie Olomouc v čele s dirigentem Jakubem Kleckerem, jež ve spolupráci s Českým filharmonickým sborem Brno provedla jedno z nejpřednějších Dvořákových děl – oratorium Svatá Ludmila na text Jaroslava Vrchlického. Podzimní festival duchovní hudby započal tak již 28. sezonu tematicky vzdáním holdu jedné z nejvýznamnějších žen české historie, babičce svatého Václava a manželce zakladatele rodu Přemyslovců – svaté Ludmile, jejíž 1100. výročí od úmrtí si v letošním roce připomínáme. Svoji 76. sezonu touto monumentální hudbou odstartovala taktéž Moravská filharmonie. Takový koncert se pak nemohl konat nikde jinde než v katedrále svatého Václava v Olomouci.

Koncerty duchovní a staré hudby, komorní i alternativní projekty nabídne ve dnech 3.–28. září 2021 již 18. ročník Svatováclavského hudebního festivalu. Vystoupí mezinárodní interpreti – pianista Federico Colli, kontraaltista Filippo Mineccia, soubor La Grande Chapelle či rezidenční Collegium 1704.

Václav Luks se svými soubory Collegium 1704 a Collegium Vocale 1704 nastudovali Missu solemnis Ludwiga van Beethovena. Pravděpodobně nejnáročnější Beethovenova skladba vůbec zazněla v roce bethovenovského jubilea v pondělí 7. 9. na festivalu Dvořákova Praha. Objevila se ve zvukové podobě, jaké asi jen tak neuslyšíme a v pokorném pečlivém nastudování. Patří ke skladbám, u kterých ne snad nikdy nestane, aby všechno vyznělo dokonale, i pro nejlepší světové interprety je na hranici sil a pro publikum zrovna tak. Nejenom zpěváci, kteří tradičně proklínají její nezpěvnost, ale i publikum může mít pocit, že přes vynaloženou námahu se nedostavil tak silný zážitek, na jaký býváme zvyklí. Ale je důležité si občas připustit, že prostě existují díla, která žádají výrazně větší koncentrovanost a v současném způsobu práce a stylu fungování na ně prostě nemáme. Nebo alespoň ne v jejich celistvosti.

Organizátoři Smetanovy Litomyšle zveřejnili program nadcházejícího 62. ročníku. Vzhledem k bezpečnostním opatřením několikrát měnili program a místo velkých operních produkcí, které tvoří tradičně základní linii festivalu, bude znít na festivalových koncertech především hudba pro menší obsazení. V novém termínu od 2. do 12. července proběhne 35 pořadů a připraveno je pro posluchače přes jedenáct tisíc míst.

Album klavírních koncertů Antonína Dvořáka a Bohuslava Martinů, které nahrál klavírista Ivo Kahánek a Bamberští symfonikové pod vedením Jakuba Hrůši, bylo časopisem BBC Music Magazine nominováno mezi nejlepší nahrávky celého roku. BBC Music Magazine toto album v loňském vánočním čísle ocenil jako Nahrávku měsíce. Do nejužších nominací na výroční ceny časopisu se vedle klavírních koncertů dostala také nahrávka Janáčkovy vokální tvorby, na němž se podílela mimo jiné Václava Krejčí Housková.

Růžový kavalír, přepůvabná, sršatá i sentimentální komická opera Richarda Strausse, patří k těm dílům, která se na našich jevištích objevují opravdu velmi zřídka. V Brně jej viděli před šestatřiceti lety pod taktovkou Jiřího Pinkase a za režie Ilji Hylase. V hledišti jsem zahlédla pana Richarda Nováka, který byl tenkrát svérázným baronem Ochsem a tehdejší Žofii Jaroslavu Janskou, která se střídala s Natálií Romanovou. Hráli tehdy v českém překladu režiséra Karla Jerneka. Růžový kavalír je  konverzační opera a velmi u ní záleží na srozumitelnosti replik, které jsou neskonale trefné. Přesto, že chápu tendenci k téměř výlučnému uvádění oper v originálním jazyce libreta, nemohu se ubránit pocitu, že kdyby čeští diváci více rozuměli těm vtipným jemnostem úžasného Hofmannsthalova textu, cítili by se jistě mnohem lépe. Opera je to velmi dlouhá a titulky nad jevištěm obecenstvu přece jenom značně omezují jeho bezprostřední divadelní vnímání. Musím se přiznat, že v tomto případě bych se přikláněla k paličskému řešení a použila bych ve prospěch konciznější divadelnosti večera odlehčující „elegantní škrty“. Ano, myslím to naprosto vážně.

S Janáčkem se v českých divadlech neexperimentuje. Alespoň ne v posledním roce. Pražské Národní divadlo v březnu zahájilo sérii premiér v rámci janáčkovského roku Výlety Páně Broučkovými v režii Slávy Daubnerové, která si nepomáhala žádnou aktualizací nebo ideovou nadstavbou, snad jen výraznými vizuálními prvky, což jí odborná veřejnost příliš netolerovala. V říjnu se v Ostravě hrál Osud režírovaný Jiřím Nekvasilem. Jedna z Janáčkových méně hraných a méně povedených oper (pan režisér by mi v otázce povedenosti oponoval) se tam hrála se vší důvěrou v kvality díla, s pokorným výkladem poctivého divadelníka.

Mezinárodní hudební festival věnovaný dílu Leoše Janáčka vstupuje již do 6. ročníku. Diváky letos čeká kompletní uvedení Janáčkova jevištního díla v podání předních zahraničních souborů, světových tvůrců, jakými jsou Ivo van Hove, Robert Carsen, Kornél Mundruczó nebo Alvis Hermanis i všech třech českých národních divadel. Přehlídku zahájí dne 17. listopadu od 19:00 v Národním divadle Brno premiéra opery Příhody lišky Bystroušky v nové inscenaci režiséra a uměleckého šéfa Janáčkovy opery NdB Jiřího Heřmana.