Vznik dechového souboru PhilHarmonia Octet se datuje rokem 2007 a k hlavní zakladatelské iniciativě se pojí jména dvou jeho členů, Viléma Veverky a Václava Vonáška. Název PhilHarmonia v sobě skrývá dva s hudbou související termíny. Prvním je všeobecně známý pojem „filharmonie“, tím druhým je o něco specifičtější výraz „harmonie“, v tomto případě míněn jako označení pro komorní ansámbl složený z dechových nástrojů. Největší oblibě se tato hudební tělesa těšila na konci 18. století a literaturu pro ně tvořili ti nejvýznamnější skladatelé. PhilHarmonia Octet se v počátcích svého působení věnoval převážně hudbě klasicismu, ale 

I fagotista Václav Vonášek patřil při provedení Wagnerovy opery Tristan a Isolda v sále Philharmonie v Berlíně k ozdobám večera, ve kterém Simon Rattle navázal na provedení této opery na Velikonočním festivalu v Baden-Badenu a spolu se stále ještě svými Berlínskými filharmoniky sám zinscenoval večer, ve kterém absence klasického režiséra nevadila. Koncertní provedení vždy umožňuje vnímat drama tak, jak jej vykreslil Wagner a nikoliv tak, jak jej pochopil či nepochopil režisér a scénograf.

Gratulační koncert Západočeského hudebního centra patřil 4. března jednomu z jeho členů, plzeňskému rodáku skladateli Karlu Janovickému, který v únoru v Londýně oslavil pětaosmdesáté narozeniny. V sále muzea zaznělo díky pětici interpretů mladší generace pět z jeho komorních kompozic – všechno invenční, svěží a komunikativní hudba. Jedno číslo patřilo Petru Nouzovskému a Liboru Nováčkovi, hlavní slovo měla však houslistka Jana Vonášková s manželem, fagotistou Václavem, a s bratrem, klavíristou Petrem Novákem.

Do posledního místa zaplněný koncertní sál pražské Bertramky uvítal 16. 10. tři mladé umělce: houslistku Janu Novákovou (je před koncem studií v Anglii), fagotistu Václava Vonáška...

Není obvyklé, abychom se v jednom rozhovoru věnovali dvěma nástrojům tak rozdílným, jako jsou housle a fagot. Tentokrát to ale má logiku. S houslistkou Janou...

Na ulici byste jej asi přehlédli. Jakmile však vezme do rukou svůj fagot, jeho oči se rozzáří a z nenápadného mladého muže vyzařuje nadšení a elektrizující muzikantské fluidum...

Byl nejvyšší čas, aby dal Supraphon šanci Václavu Vonáškovi (1980). Bez podpory sponzora by sice deska v současné pro nahrávací firmy nelehké době nevyšla, nicméně Supraphon zaslouží pochvalu...

Historie není vždy úplně veselá. Tím méně pak dějiny 20. století. Ti, kteří od hudby čekají pouze povrchní líbivou zábavu, a pro něž dějiny klasické hudby končí romantismem, mají často pocit, že ve 20. století se hudba...