Kritiky - časopis harmonie

Jestliže je sobota, musíme být v Amsterdamu

Kdysi jsem ještě coby děcko absolvoval zájezd po skandinávských zemích, při kterém jsme během jednoho týdne stihli prosvištět Dánsko, Švédsko, Finsko i Norsko. Nejvíc si pamatuji na cestu lodí ze Stokholmu do Helsinek. Pak si matně vzpomínám, že Kodaň je na rovině, ale možná to byl spíš Stokholm, že v Oslu pršelo a že v Helsinkách mají náměstí nad mořem s nádherným katolickým kostelem a podivuhodným pravoslavným chrámem.

Zpráva z ráje pod šikmou věží

26. září 2016 Napsal(a)
Zveřejněno v Reportáže
Zpráva z ráje pod šikmou věží

Pisánská republika bývala ve středověku významným hráčem na politické scéně Itálie a také významnou námořní silou v Tyrhénském moři. Dokonce význam města převyšoval okolní toskánské bašty, kupříkladu Florencii. To ještě město leželo přímo u moře v ústí bahnité řeky Arno, která se kalně sune jílovitým krajem, kdysi osídleným tajemnou Etruskou civilizací. Dnes je pobřeží od bran města vzdáleno nějakých devět kilometrů jílovité země, kterou sem naplavila řeka.

Podzimní balada slezská

21. září 2016 Napsal(a)
Zveřejněno v Reportáže
Podzimní balada slezská

Laskavý čtenář si podle předchozích reportáží zřejmě musel udělat dojem, že práce zpěváka či instrumentalisty barokního souboru se podobá luxusní dovolené na krásných místech Evropy i světa. Že na našich koncertních zájezdech vidíme krásná města, procházíme se po okolní přírodě, snídáme v luxusních hotelích a obědváme ve vybraných restauracích. A že si jen tu a tam odskočíme na koncertní pódium, abychom zde – poněkud unaveni dlouhým nicneděláním – s lehkostí zazpívali či zahráli pár skladeb, které známe téměř nazpaměť a pak se zase vrátili do dovolenkového režimu. Slovutný kritik pan Tomislav Volek nás dokonce

Stará hudba v kraji sopek, sýrů, zelené čočky a smaragdových ještěrek

Kdesi na jihu Francie leží kraj, který trochu unikl turistickým průvodcům a jehož krása se příliš nehodí na plakáty. Barevné a voňavé Provence to není. Najdete zde sice řeku Loiru, ale mluvíme o jejím horním toku, velmi daleko od slavných „zámků na Loiře“. Žádná velká železniční ani silniční tepna tudy nevede. Řeklo by se „Bohem zapomenutý kraj“, ale my z Collegia víme své. Pro nás je to spíše kraj „Bohem milovaný a hojně navštěvovaný“.

Veliké a křehké polské srdce

29. srpen 2016 Napsal(a)
Zveřejněno v Reportáže
Veliké a křehké polské srdce

Do Varšavy jezdíme s Collegiem velmi rádi. A doprava je mnohem jednodušší než let a mnohem pohodlnější než autobus, obzvlášť při letním stavu naší slavné D1. Cesta vlakem utužuje vztahy v ansámblu, protože trvá dlouho a vy tak máte možnost v klidu si popovídat s kolegy, zavzpomínat na staré časy, vyslechnout nové vtipy a probrat stále méně utěšenou politickou situaci, na což v normálním provozu obvykle nezbývá čas. Na zpáteční cestě navíc můžete společně zhodnotit koncert, takže v Praze na nádraží vystoupíte z vlaku s pocitem, že nejste jen námezdný hudební dělník, ale člen souboru, který má svou historii, směr vývoje a dokonce nějakou jednotící ideu.

Salzburg – s deštníkem za Mozartovou koulí

Město Salzburg se pyšní bohatou historií a krásnou polohou v podhůří Alp. My liberečtí se tu cítíme dobře. U nás taky buď prší, sněží, nebo jdete do kopce. Ale hlavně v létě se Salzburg stává domovem většiny evropských bouřek, které tu jsou patrně na prázdninách. Vlahé jitro předchází dopolední dusno a pichlavé slunce hned varuje místní gentlemany, že večerní róby jejich dam bude potřeba bránit velkým deštníkem. Všechny možné bouřkové mraky se pak pohodlně rozvalí nad vrcholky alpských kopců, kochají se krásným horským výhledem a sbírají elektrickou energii na večer. Kolem šesté hodiny meteorologický kongres přeruší a

Andreas Scholl s anglickým šarmem

Psal se rok 2014 a jeden z koncertů Pražského jara, který vzbuzoval největší očekávání, byl kvůli nemoci zrušen. O dva roky později, 2. června 2016 však již zcela zaplněná Dvořákova síň pražského Rudolfina mohla kotratenoristu Andrease Scholla přivítat. Pěvec, ověnčený mnohými úspěchy a skvělou pověstí, si pro své vystoupení zvolil program z děl Henryho Purcella, vrcholného představitele anglické barokní hudby. Kolegy na pódiu se mu stali hudebníci Collegia 1704 pod vedením Václava Lukse.

Dido a Gilgameš: Je to dramatické a pronásleduje mne to ve spánku

Program příští operní sezony brněnského Národního divadla je sympaticky odvážný a s určitou dávkou dramaturgické "drzosti" a zdravého sebevědomí zakončila brněnská opera i sezonu stávající. Její poslední premiéra spojila v jednom večeru dílo, jež není ani operou, ani kantátou nebo oratoriem v pravém slova smyslu, a barokní (sic) operu. "Je to prostě epic," vyjádřil se Bohuslav Martinů o jednom ze svých vrcholných děl, hodinovém opusu pro vypravěče, sóla, sbor a orchestr Epos o

Soutěž o vstupenky na Epos o Gilgamešovi / Dido a Aeneas

Brněnské Národní divadlo uvede za několik dní v premiéře inscenaci Martinů Eposu o Gilgamešovi a Purcellovy opery Dido a Aeneas. Tři z vás mohou získat dvě vstupenky na reprízu 20. 5., stačí zaslat správnou odpověď na soutěžní otázku do 15. 5. na adresu michaela@muzikus.cz.

Uhranutí Händelem

21. duben 2016 Napsal(a)
Zveřejněno v Kritiky
Uhranutí Händelem

Collegium 1704 zakončuje v těchto dnech (20. a 21. dubna) pražskou část sezony milostným deliriem – programem Il delirio amoroso nazvaným podle jedné z kantát Händelova italského období, které dirigent Václav Luks v ouvertuře ke včerejšímu koncertu označil za pro něj osobně nejvíc strhující. Drama a vyhrocená emoce hře a zvuku Collegia 1704 velice dobře padne, stejně jako italské sopranistce

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.