V sobotu 4. února uvede Janáčkova opera Národního divadla Brno poprvé ve své historii operu La Gioconda italského skladatele Amilcare Ponchielliho. S režisérem Tomášem Pilařem a dirigentem inscenace Jaroslavem Kyzlinkem ve video rozhovorech odkrýváme více z této opery plné slavných hudebních čísel.

Honeggerovo scénické oratorium o Janě z Arku mám spojeno s velkým zážitkem z Janáčkova divadla v Brně v červnu 1969 pod taktovkou Václava Noska, v režii Miloše Wasserbauera a choreografii Luboše Ogouna. Podařilo se tam vystavět dílo až  k závěrečné pasáži sboru: "Jen ten, kdo je život schopen dát za ty, které má rád, ví co je láska!" V hlavní roli byla tehdy herečka Jana Hlaváčková a její civilní, niterný

Mezinárodní maďarský operní festival Armel bude letos poprvé hostit Plzeň.Ve Velkém divadle se v rámci osmého ročníku soutěže představí v prvním červencovém týdnu tři zahraniční divadla. Hlavní zvláštností, kterou se Armel odlišuje od desítek až stovek pěveckých soutěží po celém světě, je to, že tu sólisté nesoutěží přednesem árií na pódiu, ale během představení přímo v rolích vybraných pěti inscenací. Ty doma nastudují zúčastněná divadla z různých zemí v rámci svého domácího repertoáru a ve finále je přijedou předvést do divadla, které festival

Inscenace plzeňské Libuše na sebe upozornila už před časem, když bylo veřejně oznámeno, že ji budou režírovat rukou společnou a nerozdílnou dva režiséři věkově od sebe vzdálení o generaci, totiž Martin Otava, nynější ředitel Divadla J. K. Tyla a jím jmenovaný šéf opery Tomáš Pilař. Muži, kteří spolu, pokud vím, nikdy předtím takto nespolupracovali. Vykládám si to snad realisticky jako pokus nést společnou osobní zodpovědnost vedení divadla a operního souboru za první operní inscenaci vytvořenou přímo v Novém divadle přesto, nebo tím spíše

Schopnosti dramaturgyně Patricie Částkové, která působila v Národním divadle Brno v letech 1995–2013, se nyní odrážejí v novém projektu občanských sdružení Opera na cestách a Hudebních lahůdek. Jeho cíl přivézt operu do regionů, kde nemají posluchači operní domy v dosahu, se blíží myšlence obnovy operních staggion a impresáriů.

První opera Bohuslava Martinů Voják a tanečnice (1927) na libreto J. L. Budína podle Plautovy komedie Lišák Pseudolus se hraje i u nás velmi vzácně, její inscenace můžeme spočítat na prstech jedné ruky. Světová premiéra se konala sice už rok po vzniku opery v Brně, ale po ní čekala partitura skoro čtyřicet let v poličském archivu, dokud si jí nevšimlo divadlo v Olomouci (1966, 1990 Ostrava, 2000 Státní opera Praha).