Když jsme v prosinci připravovali přílohu jednoho celostátního deníku věnovanou právě zveřejněnému programu 72. ročníku, jistý čas jsme s kolegy diskutovali o vhodnosti nadpisu úvodního slova ředitele festivalu Romana Bělora, nadpis článku totiž vymyslel šéfredaktor: „Pražské jaro bude mít něco pro každého“. V některých z nás možná vznikla obava, že to bude vykládáno jako snaha příliš se vlichotit publiku, že dramaturgie je málo vyprofilovaná, chybí jí jednotící téma.

Svobodné hansovní město Hamburg je po Berlínu nejvýznamnějším německým městem a druhým největším evropským přístavem přezdívaným „Tor zur Welt“. Od 11. ledna 2017 se může Hamburg pyšnit také svojí novou branou do světa hudby. Tvoří ji fascinující polyfunkční objekt Elbphilharmonie, který se jako krystal či stylizovaná plachetní loď vypíná v přístavní čtvrti k nebi do výše 108 metrů přímo z vodní hladiny Labe mířícího ke svému ústí do Severního moře. Stavbou, jejímž autorem je slavné basilejské architektonické studio Jacques Herzog & Pierre de Meuron (mj. autoři londýnských galerií Tate Modern I a II), vrcholí první dlouhé období rehabilitace přístavu bezprostředně sousedícího s centrální částí města. Návaznost na minulost je zřejmá na první pohled – nová budova využívá jako integrovaný základ nábřežní sklad A z let 1963-1966, na jehož upravenou cihelnou fasádu kontrastně navazuje v celé ploše prosklená nástavba se zvlněnou střechou.   

Začněme netradičně - zaslechnuté reakce na úvodní koncert letošního Pražského jara sahají od vstřícného ocenění lyričnosti a snahy o osobitý pohled na Smetanovu Mou vlast až ke slovům o nudě. To je velký názorový rozptyl. Pokud takové dojmy provedení vyvolá, svědčí to o tom, že rozhodně nebylo nemastné neslané…! Avšak nyní fakta: Symfonický orchestr Severoněmeckého rozhlasu z Hamburku byl v historii festivalu prvním německým orchestrem, jemuž bylo kultovní dílo české hudby při této exponované příležitosti svěřeno. S dirigentem Thomasem Hengelbrockem si skladbu, po které už sami před pozváním na festival prý pokukovali jako po

Institucí, které jsou vzletně označovány jako národní stříbro či poklad, je pěkná řádka. Některé zrcadlí sluneční paprsky, jiné jsou zašlé, ale všechny se snaží mít co nejvíce lesku. Pražské jaro, festival s rozpočtem více než 80 milionů korun, jakkoliv je počítání ošidné, připravilo pro rok 2015 v některých parametrech hodně naleštěný sedmdesátý ročník. Na hlubší úvahu bude ještě hodně času, v posledním měsíci 2014 mi dovolte jen letmou glosu.

Program jubilejního 70. ročníku festivalu Pražské jaro přináší 45 koncertů se širokým dramaturgickým rozpětím – od hostování velkých zahraničních symfonických orchestrů, přes koncerty komorní hudby, až po specifické projekty přinášející premiéry nových děl či hudbu starších epoch v autentické interpretaci. V květnu do Prahy na pozvání Pražského jara zavítá mimořádně silná sestava zahraničních symfonických orchestrů v čele se svými šéfdirigenty – Petrohradská filharmonie s Jurijem Těmirkanovem...

Thomas Hengelbrock si udělal ve světě dobové interpretace jméno zejména vynikající nahrávkou Bachovy Mše h moll. I dramaturgie (a samozřejmě interpretační úroveň) jeho dalších projektů je...

Firma BMG vydala v reedici osm let starou nahrávku Bachova unikátního díla, které asi skutečně - jakkoli "klišejovitě" to zní - nepřestane být pro hudebníky výzvou a pro posluchače předmětem...

Stačí jen letmý pohled na plátna velkých mistrů barokní malby - na nichž v tématické roztříštěnosti vidíme výjevy z krčem vedle snímání z kříže, vedle smyslných obrazů s antickým podtextem pak...