Česká filharmonie ve spolupráci se Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu, Symfonickým orchestrem hlavního města Prahy – FOK, PKF – Prague Philharmonia a všemi kolektivními tělesy Národního divadla a Státní opery uspořádá v úterý 23. dubna 2019 ve 21.10 hodin benefiční koncert na obnovu katedrály Notre-Dame v Paříži. Na programu bude Stabat Mater Antonína Dvořáka pod taktovkou hlavního hostujícího dirigenta České filharmonie Tomáše Netopila.

Zdá se, že nejzajímavější hudební akce o výročním víkendu vzniku Československa v Praze se konala v Obecním domě. Nebyla ani objevná, ani zvlášť propagovaná. Ale v celkovém kontextu letošních oslav je to vlastně dobře. Vždycky je dobré si připomenout, že skoro všechny důležité domácí dokumenty spojené se vznikem Československa byly v roce 1918 podepsány v Obecním domě. Tato skutečnost se připomíná každoročně, protože Koncert pro republiku je tradiční akcí Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK už desátý rok, a v letech předešlých zvalo vedení Obecního domu na toto datum i jiné hostující orchestry. A tak vznikla paradoxní situace: hlavní mediální pozornost byla (v pozitivním i negativním smyslu) upřena na Národní muzeum, Rudolfinum, Vladislavský sál, popřípadě na vojenskou přehlídku, ale kdo si chtěl důstojně, neokázale a mírně stranou oficiálního dění připomenout vznik republiky, mohl a měl navštívit Mou vlast ve Smetanově síni Obecního domu pod taktovkou Tomáše Netopila. V sobotu zde byla veřejná generálka, v neděli v podvečer slavnostní koncert. Byla to akce, které v den nejdůležitějšího státního svátku nic nechybělo, a – což je dnes skoro vzácnější – nebylo tam nic rušivého navíc.

Druhý koncert cyklu „A“ Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK (Smetanova síň, 3. 10. 2018) měl velmi atraktivní program. Prvním číslem byl proslulý Fibichův melodram na Erbenovu báseň Vodník ve verzi pro recitátora a orchestr. Zatímco v komorní podobě s klavírem patří toto dílo k vůbec nejprovozovanějším českým melodramům, v orchestrální verzi se uvádí jen zřídka – a přiznávám, že jsem se na jeho provedení hodně těšil. Ondřeje Brouska, který recitoval Erbenův text, známe nejen jako herce, ale také jako hudebníka, skladatele a režiséra. Zdálo by se tedy, že profesně je Brousek pro přednes Fibichova Vodníka přímo předurčen. Leč nebylo tomu tak – Brousek se s Fibichovým melodramem dost míjel. Přestože byl vybaven mikrofonem, nebylo mu bohužel dobře rozumět. Mizely mu poslední slabiky slov a mnohdy – zejména na konci významových celků – i celá slova a dokonce i celé skupiny slov. Nejhůř dopadla třetí část melodramu – rozhovor vodníka a jeho ženy – kde nebylo rozumět skoro ničemu. Možná že to bylo vinou ne úplně ideálního nazvučení, možná že jinde v sále (seděl jsem na balkoně ve 3. řadě) bylo rozumět lépe – nevím... Zatímco nad recitací jsem byl dost v rozpacích, naprosto mne nadchl orchestr. Dirigent Andrej Borejko pojal orchestrální složku téměř jako symfonickou báseň – od temných baladických úvodních taktů až po tragický závěr, při němž mrazilo v zádech. Při vší orchestrální barvitosti ovšem Borejko obdivuhodně respektoval mluvené slovo – orchestr nejenže Brouska nikde nekryl, ale Borejko se dokázal recitátorovi dokonale přizpůsobit i tempy a rubaty.

Tenorista Simon O´Neill byl hlavním a nejvýraznějším sólistou. Závěrečný koncert sezony Pražských symfoniků měl nicméně v rukou šéfdirigent Pietari Inkinen – nenápadný, ale stále lepší a lepší.

Mezi zásadními projekty šedesátého ročníku Smetanovy Litomyšle byly během druhého festivalového víkendu dva velké koncerty – na zámeckém nádvoří Osudová léta s výraznou připomínkou výročí srpnové okupace a ve dvakrát vyprodaném piaristickém kostele Bachova Mše h moll.

Normálně se dostane Mendelssohnův Koncert e moll, milovaný klenot houslové literatury, na program tak, že si jej vybere sólista, který se chce představit vším, co toto slunné dílo nabízí: radostnou, jásavou kantilénou, i oslnivými pasážemi vděčné virtuozity. Tentokrát byl Mendelssohn vybrán z ideově dramaturgických důvodů, jako jeden z velkých židovských skladatelů, k poctě Izraele, který slaví 70 let od svého vzniku. Jeden z předních houslistů dneška, 

Koncert orchestru FOK 18. dubna ve Smetanově síni pod taktovkou hlavního hostujícího dirigenta Holanďana Jaca van Steena byl cele věnován ruské hudbě dvacátého století. Nejprve zazněla suita z Prokofjevova baletu Popelka (1945), ve vlastní instrumentaci van Steena, a po přestávce přednesl hlavní magnet večera, Lukáš Vondráček, Rachmaninovův Klavírní koncert č. 3 d moll (1909).

Vytvořit program koncertu z hudby jednoho tvůrce může být vzrušující i zrádné. Každopádně je to pro pořadatele a interprety výzva. Někdy se to podaří, jindy se na závěr dostaví rozpaky, viz třeba zahajovací beethovenský večer Symfonického orchestru Českého rozhlasu v sezoně 2016/17. Symfonický orchestr hlavního města Prahy FOK nabídl svým posluchačům večer Johannesa Brahmse s dobře sestaveným programem: Tragická předehra op. 81, Houslový koncert D dur op. 77 a Symfonie č. 1 c moll op. 68.  Večer připravil Pietari Inkinen, umělecký šéf FOKu.

V předvelikonočním týdnu provede Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK Dvořákovo oratorium Stabat mater pod taktovkou Tomáše Braunera. Sólových partů se ujmou Alžběta Poláčková, Ester Pavlů, Peter Berger a Martin Gurbaľ a spolu s nimi vystoupí Pražský filharmonický sbor pod vedením Lukáše Vasilka. Tři z vás mohou získat po dvou vstupenkách na koncert 28. 3. Své odpovědi na soutěžní otázku zasílejte do 26. 3. na adresu michaela@muzikus.cz

Rezidenční umělec FOKu José Cura se opět chystá na své pražské koncerty. 21. a 22. března 2018 bude ve Smetanově síni Obecního domu dirigovat koncert k poctě Clauda Debussyho k výročí sto let od jeho úmrtí. Jako protipól Debussymu zazní Obrázky z výstavy Modesta Petroviče Musorgského.