Čtvrtý ročník udílení cen určených české klasické hudbě se již tradičně konal v Smetanově síni Obecního domu. V sobotu 18. ledna bylo předáno celkem jedenáct ocenění, o nichž rozhodla odborná porota, kterou tvořila sopranistka Gabriela Beňačková, klarinetista a pedagog Jiří Hlaváč, houslový virtuóz Václav Hudeček, klavírista a pedagog Ivan Klánský a skladatel Ondřej Soukup. Galavečerem provázel Jiří Vejvoda.

V pondělí  16. prosince proběhl již čtvrtý abonentní večer SOČRu, který měl tentokrát další rozměr. Byl součástí festivalu Dny Bohuslava Martinů 2019 a přinesl tak v předvánočním čase netradiční dramaturgii. Pod taktovkou šéfdirigenta Alexandera Liebreicha zazněla v první polovině večera Sinfonia “Al Santo Sepolcro” RV 169 Antonia Vivaldiho a Dvojkoncert pro dva smyčcové orchestry, klavír a tympány H 271 Bohuslava Martinů. Klavírního partu se zhostil Martin Kasík a k tympánům zasedl Tibor Adamský. Koncert zakončila  Symfonie č. 3 a moll „Skotská“, op. 56 Felixe Mendelssohna-Bartholdyho.  

Na koncertu Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK 24. listopadu mě zradilo zdraví, takže jsem musel odejít z pražského Obecního domu předčasně, takže se stal pro mě „nedokončenou“. Dle novinářské etiky bych správně neměl o koncertu psát, ale bylo to tak učebnicové, že jsem se rozhodl učinit výjimku a vydat svědectví o výseku včera, jehož jsem byl přítomen. Nuže v úvodu jsem slyšel Haydnovu Symfonii č. 30 C dur „Aleluja“ a poté Violoncellový koncert č. 1 Bohuslava Martinů (Dvořákovu Osmou symfonii po pauze jsem nezvládl.)  

Pražský filharmonický sbor zahájí sezonu 2019/2020 koncertem k 85. výročí svého založení. V sobotu 7. prosince 2019 zazní v pražském Rudolfinu oratorium Arthura Honeggera Král David se sólisty Kateřinou Kněžíkovou, Markétou Cukrovou a Ondřejem Koplíkem. Jako host se pražskému publiku představí Vlámský symfonický orchestr z belgického Gentu. V prosinci proběhnou ještě dva další koncerty sborového cyklu, tentokrát s vánoční tematikou, tedy tradiční Česká mše vánoční od Jakuba Jana Ryby s doprovodem Filharmonie Hradec Králové. Posledním z koncertů této řady bude májový koncert 29. května 2020 v kostele sv. Šimona a Judy s díly Antonína Dvořáka, Bohuslava Martinů a Ivana Božičeviće. Na koncertě zazní také světová premiéra díla Alchymista, příběh pro smíšený sbor, harfu a tři violoncella českého soudobého skladatele a kytaristy Lukáše Sommera.

Česká filharmonie ve spolupráci se Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu, Symfonickým orchestrem hlavního města Prahy – FOK, PKF – Prague Philharmonia a všemi kolektivními tělesy Národního divadla a Státní opery uspořádá v úterý 23. dubna 2019 ve 21.10 hodin benefiční koncert na obnovu katedrály Notre-Dame v Paříži. Na programu bude Stabat Mater Antonína Dvořáka pod taktovkou hlavního hostujícího dirigenta České filharmonie Tomáše Netopila.

Zdá se, že nejzajímavější hudební akce o výročním víkendu vzniku Československa v Praze se konala v Obecním domě. Nebyla ani objevná, ani zvlášť propagovaná. Ale v celkovém kontextu letošních oslav je to vlastně dobře. Vždycky je dobré si připomenout, že skoro všechny důležité domácí dokumenty spojené se vznikem Československa byly v roce 1918 podepsány v Obecním domě. Tato skutečnost se připomíná každoročně, protože Koncert pro republiku je tradiční akcí Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK už desátý rok, a v letech předešlých zvalo vedení Obecního domu na toto datum i jiné hostující orchestry. A tak vznikla paradoxní situace: hlavní mediální pozornost byla (v pozitivním i negativním smyslu) upřena na Národní muzeum, Rudolfinum, Vladislavský sál, popřípadě na vojenskou přehlídku, ale kdo si chtěl důstojně, neokázale a mírně stranou oficiálního dění připomenout vznik republiky, mohl a měl navštívit Mou vlast ve Smetanově síni Obecního domu pod taktovkou Tomáše Netopila. V sobotu zde byla veřejná generálka, v neděli v podvečer slavnostní koncert. Byla to akce, které v den nejdůležitějšího státního svátku nic nechybělo, a – což je dnes skoro vzácnější – nebylo tam nic rušivého navíc.

Druhý koncert cyklu „A“ Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK (Smetanova síň, 3. 10. 2018) měl velmi atraktivní program. Prvním číslem byl proslulý Fibichův melodram na Erbenovu báseň Vodník ve verzi pro recitátora a orchestr. Zatímco v komorní podobě s klavírem patří toto dílo k vůbec nejprovozovanějším českým melodramům, v orchestrální verzi se uvádí jen zřídka – a přiznávám, že jsem se na jeho provedení hodně těšil. Ondřeje Brouska, který recitoval Erbenův text, známe nejen jako herce, ale také jako hudebníka, skladatele a režiséra. Zdálo by se tedy, že profesně je Brousek pro přednes Fibichova Vodníka přímo předurčen. Leč nebylo tomu tak – Brousek se s Fibichovým melodramem dost míjel. Přestože byl vybaven mikrofonem, nebylo mu bohužel dobře rozumět. Mizely mu poslední slabiky slov a mnohdy – zejména na konci významových celků – i celá slova a dokonce i celé skupiny slov. Nejhůř dopadla třetí část melodramu – rozhovor vodníka a jeho ženy – kde nebylo rozumět skoro ničemu. Možná že to bylo vinou ne úplně ideálního nazvučení, možná že jinde v sále (seděl jsem na balkoně ve 3. řadě) bylo rozumět lépe – nevím... Zatímco nad recitací jsem byl dost v rozpacích, naprosto mne nadchl orchestr. Dirigent Andrej Borejko pojal orchestrální složku téměř jako symfonickou báseň – od temných baladických úvodních taktů až po tragický závěr, při němž mrazilo v zádech. Při vší orchestrální barvitosti ovšem Borejko obdivuhodně respektoval mluvené slovo – orchestr nejenže Brouska nikde nekryl, ale Borejko se dokázal recitátorovi dokonale přizpůsobit i tempy a rubaty.

Tenorista Simon O´Neill byl hlavním a nejvýraznějším sólistou. Závěrečný koncert sezony Pražských symfoniků měl nicméně v rukou šéfdirigent Pietari Inkinen – nenápadný, ale stále lepší a lepší.

Mezi zásadními projekty šedesátého ročníku Smetanovy Litomyšle byly během druhého festivalového víkendu dva velké koncerty – na zámeckém nádvoří Osudová léta s výraznou připomínkou výročí srpnové okupace a ve dvakrát vyprodaném piaristickém kostele Bachova Mše h moll.

Normálně se dostane Mendelssohnův Koncert e moll, milovaný klenot houslové literatury, na program tak, že si jej vybere sólista, který se chce představit vším, co toto slunné dílo nabízí: radostnou, jásavou kantilénou, i oslnivými pasážemi vděčné virtuozity. Tentokrát byl Mendelssohn vybrán z ideově dramaturgických důvodů, jako jeden z velkých židovských skladatelů, k poctě Izraele, který slaví 70 let od svého vzniku. Jeden z předních houslistů dneška,