Hudba jednoho z nejoriginálnějších amerických skladatelů minulého století Mortona Feldmana bude představena na mimořádném koncertě 7. dubna 2018 v novém sále Centra pro soudobé umění DOX. Jeho avantgardní kompozice budou uvedeny v nastudování Symfonického orchestru Českého rozhlasu pod vedením Petra Kotíka. Sólových partů se ujmou newyorský houslista Conrad Harris a belgický klavírista Daan Vandewalle.

Koncert Symfonického orchestru Českého rozhlasu věnovaný památce prof. Zuzany Růžičkové přinesl program pro fajnšmekr, cele věnovaný hudbě dvacátého století. Prvá komorní polovina večera posléze vygradovala s použitím všech prostředků, jež má k dispozici vokálně symfonický obor, ve velkolepě pojaté Janáčkově Mši Glagolské. Ke zvukově brutálnímu světu praslovanské liturgie přinášela díla Stravinského a Kalabise, manžela a tvůrčího souputníka Zuzany Růžičkové – Symfonie dechových nástrojů, resp. Koncert pro cembalo a smyčcový orchestr, op. 42 – maximální možný kontrast.

Třetí koncert Hudebního fóra Hradec Králové 31.října patřil domovské Filharmonii; taktovky se tentokrát chopil Maciej Tworek z Polska, mimochodem dvorní dirigent Pendereckého. Logická to volba, neboť na programu byla pobaltská, respektive polská orchestrální hudba. A navýsost šťastná volba! Tworek je totiž typem dirigenta, který dokáže rozpohybovat celé tělo, takže máte pocit, že dokáže „utáhnout“ snad celý Vesmír. Bylo jasné, že všechna prováděná díla měl rozebraná na mikroskopické částečky, na každou notu, již pak zhmotnil svým pohybem. A Filharmonie Hradec Králové takto podala jeden ze svých nejúchvatnějších výkonů, neboť uchopení myšlenkově hlubokých děl bylo nejen naléhavě emotivní, ale také až analyticky přesné, zahrané do nejmenšího detailu. Zvuk orchestru byl přitom čistý, plastický a místy barvami až bobtnal. Navíc měl celý koncert, nejen samotná díla, neuvěřitelně mocnou gradaci. Tomu říkám umná dramaturgie!

26. ročník festivalu Svátky hudby otevřel 24. října program, jenž by se dal označit v rámci možného jako sváteční. Festival je spjat s houslistou Václavem Hudečkem, jenž v úvodním entrée připomněl 50 let své kariéry. Poděkoval za podporu své ženě a partnerům. Pozoruhodné na tomto výčtu byla překvapivá tečka, kdy na pódium Dvořákovy síně Rudolfina přišel generální ředitel Kooperativy Martin Diviš a předal panu Hudečkovi certifikát, v němž se údajně pojišťovna zavazuje, že bude „navěky“ hlavním partnerem festivalu, přesněji dokud bude festival spjat s panem Hudečkem a bude muzikantsky aktivní. Něco takového mu musejí závidět snad všechny festivaly. Přiznávám, že jsem se s něčím takovým dosud nesetkal.

V pondělí 2. října  zahájil Symfonický orchestr Českého rozhlasu svou 71. sezonu. Návštěvníky koncertu přivítal ve Dvořákově síni Rudolfina hrdý slogan na varhanní empoře „My jsme SOČR“ a orchestr potvrdil, že hrdost je na místě.

Jarmila Novotná, od jejíhož narození uplynulo minulou sobotu 110 let, je příkladem vynikající umělecké osobnosti, která doma nebyla prorokem. Talentovaná pražská operní zpěvačka a herečka, která se měla v cizině stát hvězdou mezinárodního formátu, upadla ve své rodné zemi takřka v zapomnění. Snad i pozapomenutá kariéra Jarmily Novotné je jedním z důsledků čtyřiceti let vlády komunistické strany. Zpěvačce, která v období druhé světové války proslula svým vlastenectvím a podporou protinacistického odboje, zkrátka nebylo možné odpustit přátelství s rodinou prezidenta T. G. Masaryka, vystoupení na inauguraci amerického prezidenta Eisenhowera a v neposlední řadě ani hvězdné šestnáctileté angažmá v Metropolitní opeře v New Yorku. Když se Jarmila Novotná po válce vrátila z amerického exilu na zdevastovaný zámek rodiny svého manžela v Litni, měla čas přesně jen na jeho rekonstrukci. Přišel únor 1948, znárodnění Litně a pro Jarmilu Novotnou druhé vyhnanství ve Spojených státech.

V pondělí 19. prosince 2016 se udál ve Dvořákově síni Rudolfina malý zázrak. Symfonický orchestr Českého rozhlasu nabídl pod mottem České stopy  ve světě  koncert, jehož úroveň byla rovna koncertům České filharmonie, která je vnímána jako „národní orchestr“. Dokonce byl neotřelostí dramaturgie výš. Na programu „adventního“ koncertu byly Filharmonické tance Jana Nováka, česká premiéra Klavírního koncertu Miroslava Srnky a Kytice Bohuslava Martinů. Tedy dvě neoklasické a neofolklorní kompozice 20. století s ostrým protikladem ve skladbě  ryze současné.

„Je pravda, že mé skladby nejsou tak dokonalé, aby unikly přísné kri­tice. Nebojím se ryzí a důkladné kritiky, neboť ji považuji za nejlepší učitelku, jež vede k nejvyšší dokonalosti. Ale na neštěstí moje hudba byla posuzována mnohými, kteří rádi mluvili o věci, aniž by jí vůbec rozuměli, jako onen o obru na měsíci. Jejich snaha kárati, nebo spíše závist, předsudek a touha, abych byl sesměšněn, nebyly s to mi vyvrátit dobře uvážené zásady a poučit mě o něčem lepším...“ Přečte-li si čtenář paměti Jana Jakuba Ryby, zůstane v něm kus pachuti z překážek a z bojů s malostí, kterým musel český kantor během svého života čelit. Ryba si byl

Symfonický orchestr Českého rozhlasu zahájil 26. září v pražském Rudolfinu novou sezonu, kdy slaví devadesát let existence (1. října 1926 se uskutečnil první koncert Orchestru Radiojournalu), s odvahou hodnou svého sloganu „Boříme zdi“. Nabídnout program jen z hudby Ludwiga van Beethovena, završitele vídeňského klasicismu, může být povznášející nebo sebevražedné. Vždyť konkurence ve světě je nesmírná. Šéfdirigent Ondrej Lenárd vybral Coriolana, Houslový koncert D dur a Třetí symfonii Es dur. Musím předeslat, že zůstal někde v půli cesty.

Slavnostní závěr jubilejního 25. ročníku Mezinárodního hudebního festivalu Český Krumlov 6. srpna 2016 v Pivovarské zahradě patřil vrcholnému dílu Carla Orffa Carmina Burana, ke kterému byl přizván významný dirigent Petr Vronský . Dílo nastudoval s hlubokým porozuměním.