V pondělí 2. října  zahájil Symfonický orchestr Českého rozhlasu svou 71. sezonu. Návštěvníky koncertu přivítal ve Dvořákově síni Rudolfina hrdý slogan na varhanní empoře „My jsme SOČR“ a orchestr potvrdil, že hrdost je na místě.

Jarmila Novotná, od jejíhož narození uplynulo minulou sobotu 110 let, je příkladem vynikající umělecké osobnosti, která doma nebyla prorokem. Talentovaná pražská operní zpěvačka a herečka, která se měla v cizině stát hvězdou mezinárodního formátu, upadla ve své rodné zemi takřka v zapomnění. Snad i pozapomenutá kariéra Jarmily Novotné je jedním z důsledků čtyřiceti let vlády komunistické strany. Zpěvačce, která v období druhé světové války proslula svým vlastenectvím a podporou protinacistického odboje, zkrátka nebylo možné odpustit přátelství s rodinou prezidenta T. G. Masaryka, vystoupení na inauguraci amerického prezidenta Eisenhowera a v neposlední řadě ani hvězdné šestnáctileté angažmá v Metropolitní opeře v New Yorku. Když se Jarmila Novotná po válce vrátila z amerického exilu na zdevastovaný zámek rodiny svého manžela v Litni, měla čas přesně jen na jeho rekonstrukci. Přišel únor 1948, znárodnění Litně a pro Jarmilu Novotnou druhé vyhnanství ve Spojených státech.

V pondělí 19. prosince 2016 se udál ve Dvořákově síni Rudolfina malý zázrak. Symfonický orchestr Českého rozhlasu nabídl pod mottem České stopy  ve světě  koncert, jehož úroveň byla rovna koncertům České filharmonie, která je vnímána jako „národní orchestr“. Dokonce byl neotřelostí dramaturgie výš. Na programu „adventního“ koncertu byly Filharmonické tance Jana Nováka, česká premiéra Klavírního koncertu Miroslava Srnky a Kytice Bohuslava Martinů. Tedy dvě neoklasické a neofolklorní kompozice 20. století s ostrým protikladem ve skladbě  ryze současné.

„Je pravda, že mé skladby nejsou tak dokonalé, aby unikly přísné kri­tice. Nebojím se ryzí a důkladné kritiky, neboť ji považuji za nejlepší učitelku, jež vede k nejvyšší dokonalosti. Ale na neštěstí moje hudba byla posuzována mnohými, kteří rádi mluvili o věci, aniž by jí vůbec rozuměli, jako onen o obru na měsíci. Jejich snaha kárati, nebo spíše závist, předsudek a touha, abych byl sesměšněn, nebyly s to mi vyvrátit dobře uvážené zásady a poučit mě o něčem lepším...“ Přečte-li si čtenář paměti Jana Jakuba Ryby, zůstane v něm kus pachuti z překážek a z bojů s malostí, kterým musel český kantor během svého života čelit. Ryba si byl

Symfonický orchestr Českého rozhlasu zahájil 26. září v pražském Rudolfinu novou sezonu, kdy slaví devadesát let existence (1. října 1926 se uskutečnil první koncert Orchestru Radiojournalu), s odvahou hodnou svého sloganu „Boříme zdi“. Nabídnout program jen z hudby Ludwiga van Beethovena, završitele vídeňského klasicismu, může být povznášející nebo sebevražedné. Vždyť konkurence ve světě je nesmírná. Šéfdirigent Ondrej Lenárd vybral Coriolana, Houslový koncert D dur a Třetí symfonii Es dur. Musím předeslat, že zůstal někde v půli cesty.

Slavnostní závěr jubilejního 25. ročníku Mezinárodního hudebního festivalu Český Krumlov 6. srpna 2016 v Pivovarské zahradě patřil vrcholnému dílu Carla Orffa Carmina Burana, ke kterému byl přizván významný dirigent Petr Vronský . Dílo nastudoval s hlubokým porozuměním.

Bohuslav Martinů má letos mimořádné štěstí na zajímavé souborné nahrávky. Po skvělém supraphonském kompletu jeho klavírních trií v podání Smetanova tria (Harmonie 2016/5) vydal v nevelkém časovém odstupu Radioservis všech pět skladatelových klavírních koncertů, k nimž připojil ještě Concertino pro klavír a orchestr a Koncert pro dva klavíry a orchestr. Sólových partů se v těchto dílech ujalo osm našich

Významný španělský klavírista Javier Perianes přijal ve své rodné zemi osobní pozvání od Romana Bělora, ředitele Mezinárodního hudebního festivalu Pražské jaro, aby v naší metropoli koncertně vystoupil. Debutem na naší prestižní přehlídce se stal pro Perianese jeho úspěšný recitál ve Dvořákově síni Rudolfina v rámci programu „Nokturno II,“ na kterém si získal posluchače provedením vybraných skladeb hudby

V České republice hraje (a nezřídka bojuje o přežití) 16 orchestrů; některé jsou skutečně symfonické, jiné se za ně vydávají, ale mají z ekonomických důvodů menší obsazení. Jeden je příspěvkovou státní organizací, zřizovatelem většiny jsou buďto kraj nebo město, svým významem je hodno pozornosti jen jedno soukromé těleso (Česká filharmonie, Český národní symfonický orchestr, Janáčkova filharmonie

V České republice hraje a žije 16 orchestrů, které lze označit v duchu klasicko-romantické tradice za více či méně symfonické: Filharmonie Bohuslava Martinů Zlín, Filharmonie Brno, Filharmonie Hradec Králové, Janáčkova filharmonie Ostrava, Jihočeská filharmonie České Budějovice, Karlovarský symfonický orchestr, Komorní filharmonie Pardubice, Moravská filharmonie Olomouc, Plzeňská filharmonie, PKF –