Zařazení kantáty Polednice od Ondřeje Adámka na program abonentní řady Rozhlasových symfoniků bylo odvážným, záslužným a hlavně výborným dramaturgickým počinem. Skladatel dílo psal, respektive dokončil na objednávku Varšavského podzimu (v čase objednávky už je měl rozpracované jako záměr). Nikoliv náhodou českou premiéru skladby dirigoval v pondělí 18. listopadu současný šéfdirigent Symfonického orchestru Českého rozhlasu Alexander Liebreich – dílo totiž před šesti lety nastudoval ke světové premiéře ve Varšavě právě on.

25. ročník hudebního festivalu Dny Bohuslava Martinů pořádaný ve dnech 24. 11. – 17. 12. nabídne dvanáct koncertů předních českých i zahraničních interpretů. Festival pořádaný Nadací Bohuslava Martinů si klade za cíl pečovat o odkaz významného českého skladatele a letos připomíná 60 let od jeho úmrtí. V programu se představí houslista Josef Špaček ve spolupráci s americkou klavíristkou Pallavi Mahidhara, sopranistka Marie Fajtová, hobojista Vladislav Borovka, houslista Leoš Čepický, klarinetista Jan Mach nebo klavírista Martin Kasík. Koncerty komorní hudby představí České noneto, Trio Bergerettes, či Trio Incendio, výherce loňské Soutěže Nadace Bohuslava Martinů, která jako integrální součást festivalu probíhá i letos. Posluchači se také mohou těšit na symfonickou tvorbu na koncertech Symfonického orchestru Českého rozhlasu, Janáčkovy filharmonie Ostrava, Filharmonického komorního orchestru a Hudby Hradní stráže.

Pražský filharmonický sbor zahájí sezonu 2019/2020 koncertem k 85. výročí svého založení. V sobotu 7. prosince 2019 zazní v pražském Rudolfinu oratorium Arthura Honeggera Král David se sólisty Kateřinou Kněžíkovou, Markétou Cukrovou a Ondřejem Koplíkem. Jako host se pražskému publiku představí Vlámský symfonický orchestr z belgického Gentu. V prosinci proběhnou ještě dva další koncerty sborového cyklu, tentokrát s vánoční tematikou, tedy tradiční Česká mše vánoční od Jakuba Jana Ryby s doprovodem Filharmonie Hradec Králové. Posledním z koncertů této řady bude májový koncert 29. května 2020 v kostele sv. Šimona a Judy s díly Antonína Dvořáka, Bohuslava Martinů a Ivana Božičeviće. Na koncertě zazní také světová premiéra díla Alchymista, příběh pro smíšený sbor, harfu a tři violoncella českého soudobého skladatele a kytaristy Lukáše Sommera.

Završením letošních Ostravských dnů byla dvojice koncertů v posledních dvou dnech: páteční večer již podruhé patřil Ostravské bandě, sobotní Večer v opeře pak zakončil festival provedením Feldmanovy jediné opery v podání Symfonického orchestru Českého rozhlasu.

Dva koncerty českých orchestrů 31. 5. a 2. 6. na Pražském jaru měly společného jmenovatele ve výrazných osobnostech hostujících sólistů a dirigentů. Nešlo přitom o jména z nejznámějších, takže výsledek nebyl dopředu zaručen. Českou filharmonii dirigoval v pátek Louis Langrée a Symfonický orchestr Českého rozhlasu v neděli Jessica Cottis. V obou případech to byla převědčivá volba.

Ve středu 12. června po sedmé hodině večerní rozezní pražský letenský Stalin Symfonický orchestr Českého rozhlasu. Těleso opustí koncertní sál a po dvou letech opět zahraje na netradičním místě pro netradiční publikum. Taktovky se ujme hlavní hostující dirigent SOČRu Marek Šedivý. Živý koncert přímo pod metronomem je pro všechny návštěvníky zdarma.

Symfonie s violovým sólem, jak bývá také Harold nazýván, vznikla 1834 na popud Nicolo Paganiniho, který chtěl od skladatele, již proslulého svým nekonvenčním přístupem k hudbě, skladbu, v níž by mohl uplatnit své mistrovství a zvuk nedávno získané Guarneriho violy.  Berlioz souhlasil, ale skladbu pojal po svém. Ne jako příležitost blýsknout se sólistickými kvalitami, nýbrž jako zpověď své romantické duše, rezonující s romantickou poemou Lorda Byrona o putování jinocha spanilou zemí, v níž přesto nenachází splnění svých představ o citovém životě dozrávající osobnosti. (Anglický název Child Harold znamená jinocha v období, než dospěje do mužné zralosti.) Žádný div, že Paganini tuto ideu odmítl. Navzdory jeho gestu se Harold stal žádanou součástí violového repertoáru a každý, kdo ve violovém světě něco znamená, cítí povinnost zanechat po sobě svědectví, jak Haroldovi rozumí právě on. (Po tomtéž zatouží zhusta i proslulí houslisté, beroucí možnost violové produkce jako vítané zpestření „jednotvárného“ houslového života…)

V pondělí 6. 5. 2019 nabídl Symfonický orchestr Českého rozhlasu (SOČR) svým abonentům a rozhlasovým posluchačům v České republice i na evropském kontinentu poslední abonentní koncert končící rozhlasové sezony 2018/2019. K velkolepému finále přivzal svého německého šéfdirigenta Alexandera Liebreicha a klavíristu Lukáše Vondráčka, letos rezidenčního sólistu SOČR. Koncertní večer, který se proměnil v triumfální závěr sezony, započal programovou lstí – místo původně ohlášeného Brahmsova klavírního koncertu zazněla úvodem večera Symfonie Malíř Mathis Paula Hindemitha a teprve po pauze Brahmsův První klavírní koncert d-moll op. 15. Publiku ve Dvořákově síni a u rozhlasových přijímačů se za dramaturgickou lest omluvil ředitel orchestru Jakub Čížek, byla to však omluva „zbytečná“ – Hindemithova třívětá symfonie by mohla být snadno označena za programní svitu, Brahmsovy symfonické ambice klavírní koncert d-moll nezapře a doby, kdy program symfonického koncertu nutně musel začínat koncertantním dílem a vrcholit symfonií, jsou naštěstí tytam.

Symfonický orchestr Českého rozhlasu vstupuje do sezony 2019/2020 s několika novinkami. Nabídne novou prémiovou koncertní řadu, přivítá světové sólisty v čele se Sergejem Chačatrjanem coby rezidenčním umělcem, svůj komorní cyklus pro velký zájem přesouvá do Anežského kláštera a zakládá Čestnou radu uměleckých osobností, které budou orchestru poskytovat reflexi a inspiraci k jeho činnosti. Vedle mnoha známých děl provede jednu světovou a dvě české premiéry soudobých autorů. V čele orchestru stojí od loňské sezony šéfdirigent a umělecký ředitel Alexander Liebreich a hlavní hostující dirigent Marek Šedivý.

Benefiční koncert pro obnovu pařížské katedrály Notre-Dame se bude konat ve stejný čas, avšak na jiném místě, tedy v úterý 23. dubna od 21.10 hodin ve Dvořákově síni Rudolfina. Přes nasazení zúčastněných institucí nebylo nakonec možné v extrémně krátkém čase uspořádat takto technicky a organizačně náročnou akci ve svatovítské katedrále, jak bylo původně plánováno.