Ferhan a Ferzan Önder jsou už dlouhou řadu let vyhledávanými protagonistkami evropských koncertních pódií. Jejich klavírní repertoár obsahuje vedle transkripční literatury i pestrou řadu původních kompozic pro čtyři ruce, sahající od Mozarta až po díla Poulenkova, Bartókova, Stravinského či Lutoslawského. Zvláště díla klasiků dvacátého století jsou na německé a rakouské scéně, kde mají dvojčata své zázemí, vesměs vysoce oceňována. Skoro jsem v pokušení si zalamentovat: K čertu s Rokem české hudby, který tak trochu vnutil oběma...

Velmi hezký večer připravily návštěvníkům Maškarního sálu dvě špičkové instrumentalistky, česká harfistka Jana Boušková a jihokorejská flétnistka Jae-A Yoo. Nástrojová kombinace flétna a harfa má svou literaturu, docela početnou, přesto byl předvedený výběr značně osobitý a nešel po těch největších repertoárových pilířích. Možná byla trochu škoda, že v dramaturgii zcela převládaly sólové skladby nad duy – tato apartní zvuková kombinace by si jistě zasloužila být bohatěji dokumentována. Na úvod Sonáta pro flétnu sólo Carla Philippa...

Projekt fúze barokní hudby, jazzu a latinskoamerické hudby by mohl být docela zajímavým, byť ne novým nápadem. Na tomto poli zkoušelo své síly už mnoho hudebníků, ať přicházeli ze světa klasické hudby či jazzu. Ale nepochybně se dá stále přicházet s něčím novým, téma fúze se zdaleka nevyčerpalo. Dokonce bych řekl, že na svůj zásadní příspěvek teprve čeká. Barokní hudba v sobě obsahuje řadu rysů, které ji spojují s jazzem. Třeba duch kolektivní improvizace, umožňující tvořivě obměňovat, cifrovat, varírovat melodii nad pevným...