Když se letos v červnu k České filharmonii nečekaně vrátil sir Simon Rattle, bylo to hezké „covidové“ překvapení. Pak se ukázalo, že jeden z nejslavnějších dirigentů současnosti chce během svojí návštěvy dirigovat také „nějaký orchestr mladých lidí“, a když padla volba na Českou studentskou filharmonii, bylo to pro její hudebníky nejen překvapení, ale doslova zjevení. Výzvu jménem Rattle vnímali po několika měsících nečinnosti jako „dar seslaný přímo z nebe“ a „světlo ve tmě“.  Pro vystoupení České studentské filharmonie vybral Simon Rattle tři Slovanské tance – osmý, třináctý a šestnáctý. S Českou filharmonií pak vystoupení mladých hudebníků „doobložil“ Mahlerovými Rückert-Lieder a Beriovými úpravami evropských lidových písní (s Magdalenou Koženou) a několika dalšími Slovanskými tanci.

Ve čtvrtek 13. srpna zazpívá v brněnské vile Tugendhat Magdalena Kožená, v písňovém recitálu ji na klavír doprovodí Simon Rattle. Koncert bude jej možné sledovat ve spolupráci s Aerofilms také na nádvoří Místodržitelského paláce v kině Scalní letňák a v dalších vybraných kinech.

Říkává se, že štěstí přeje připraveným. A něco na tom bude. Jak jinak si vysvětlit shodu náhod, jaká vyvrcholila ve Dvořákově síni Rudolfina v sobotu 13. června večer? Česká filharmonie připravila čtvrtý koncert, kterým pomáhá hudbou i konkrétními činy. Tentokrát v součinnosti s Českým Červeným křížem a s Nadací Magdaleny Kožené, resp. projektem ZUŠ Open. Když jsem se připravoval na jeho moderaci, začaly se mi před očima sbíhat nikoli mžitky, ale nitky.

Čtvrtý a poslední benefiční koncert z cyklu Pomáháme s Českou filharmonií se uskuteční v sobotu 13. června ve 20 hodin. Českou filharmonii a Českou studentskou filharmonii bude řídit dirigent Sir Simon Rattle. Na programu bude výběr z Dvořákových Slovanských tanců, mezzosopranistka Magdalena Kožená zazpívá písně Gustava Mahlera a Luciana Beria. Ve spolupráci s Českým červeným křížem se benefice tentokrát zaměří na zviditelnění pravidelného dárcovství krve a podpoří také Nadační fond Magdaleny Kožené a s ním i základní umělecké školy. Koncert, který bude součástí projektu ZUŠ Open, bude v přímém přenosu vysílán na ČT art a na Facebooku.

Filharmonická sezona 2018/2019 je doslova nabita událostmi a vzácnými hosty. Za nepsaný vrchol sezony byl ovšem považován dlouho dopředu vyprodaný debut britského světoběžníka Simona Rattle, který po dlouhých šestnácti letech v čele Berlínských filharmoniků vyměnil v roce 2017 Berlín za Londýn a první německý orchestr za nejstarší těleso metropole nad Temží, Londýnský symfonický orchestr. Zatímco pražské publikum slyšelo S. Rattle naposledy o tradičním narozeninovém koncertě Berlínských filharmoniků, který se odehrál na Prvního máje 2013 ve Španělském sále Pražského hradu, abonenti České filharmonie si na dirigentův notně opožděný debut ve Dvořákově síni Rudolfina museli počkat až do 27. 2. 2019. Tak jako před šesti lety nechyběl na programu dirigentova prvního filharmonického hostování Antonín Dvořák, tak jako v roce 2013 byla na podiu přítomna dirigentova manželka, mezzosopranistka Magdalena Kožená. Promotérsky neodolatelné vystoupení manželské dvojice Kožená-Rattle zaplnilo Rudolfinum do posledního místa, tentokrát ovšem naprosto ukázněným a koncentrovaným posluchačstvem, které dirigentovi představilo domácí publikum z jeho nejlepší stránky, totiž jako poučené, zvídavé a soustředěné auditorium, připravené účtovat s interpretačními a posluchačskými stereotypy.

Troufnu si tvrdit, že nahrávek tak překrásné kompozice, jakou je bezesporu Mahlerova Píseň o Zemi, nebude nikdy dostatek. Britský dirigent Simon Rattle by tuto myšlenku jistě potvrdil, vždyť nový snímek tohoto díla, který právě vydává mnichovské vydavatelství BR KLASSIK, je již v pořadí druhým, jenž realizoval. Návrat a touha k záznamu již jednou uskutečněných projektů je přirozenou součástí uměleckého vývoje a dozajista souvisí i s interprety. Měl-li v roce 1995 Rattle v Birminghamu k dispozici tak ikonická jména, jakými dodnes jsou tenorista Peter Seiffert a barytonista Thomas Hampson, nutně již tenkrát musel vzniknout počin, který dodnes sice patří k těm nejvýznamnějším, ale na který je též možno navázat.

Velikonoční festival v Baden-Badenu letos přinesl poslední vystoupení Simona Rattla ve spolupráci s Berlínskými filharmoniky. Jedno velké a umělecky zdařilé období se uzavírá a rok 2019 již do překrásného lázeňského městě na okraji Černého lesa před legendární symfonické těleso přivede Kirilla Petrenka, Riccardo Mutiho a Daniella Gattiho. Uveden bude mj. Verdiho Otello. Festival, který je vzrušujícím protipólem k Velikonočnímu festivalu v Salcburku a který stejně jako rakouské město disponuje festivalovým domem obrovitých rozměrů a mimořádných akustických kvalit, se čerstvě s orchestrem rozhodl prodloužit spolupráci do roku 2022.

Ačkoliv se v médiích pravidelně objevují názory, že nahrávací průmysl je když ne mrtvý, tak v krizi, že cédéčka už nikdo nekupuje, tak každý měsíc vyprodukují firmy v různých koutech  světa stovky novinek a ještě více reedic v nejrůznějším přebalu. Adventní čas přímo vybízí obdarovat své blízké či přátele dobrou hudbou v kvalitním provedení. Jen je těžké vybrat. Výjimečně si dovolím vám nabídnout kolekci titulů, které bych se nebál koupit.

V uplynulých letech Metropolitní opera v New Yorku přinášela prostřednictvím přímých přenosů inscenace čerpající z tamní tradice uvádění operních děl zpravidla v interpretačně nekomplikovaném, konvenčním scénickém provedení. Připomeňme třeba nedávné Mistry pěvce Norimberské s městskou ulicí a hradbami vybudovanými v detailu vhodném spíš pro filmové plátno než divadelní jeviště. O to větší očekávání vyvolával plakát na Wagnerova Tristana a Isoldu, který lákal na zahajovací přenos sezóny 2016/2017 kombinací současných kostýmů, tajemné stříbrné masky a magického zatmění slunce na temném nebi.

I fagotista Václav Vonášek patřil při provedení Wagnerovy opery Tristan a Isolda v sále Philharmonie v Berlíně k ozdobám večera, ve kterém Simon Rattle navázal na provedení této opery na Velikonočním festivalu v Baden-Badenu a spolu se stále ještě svými Berlínskými filharmoniky sám zinscenoval večer, ve kterém absence klasického režiséra nevadila. Koncertní provedení vždy umožňuje vnímat drama tak, jak jej vykreslil Wagner a nikoliv tak, jak jej pochopil či nepochopil režisér a scénograf.