Třetí ročník českých cen určených klasické hudbě byl završen sobotním předáváním křišťálových trofejí vítězům ve Smetanově síni Obecního domu. Celkem jedenáct ocenění v deseti kategoriích vybírala společně s dílčími porotami hlavní porota ve složení Gabriela Beňačková, Jiří Hlaváč, Václav Hudeček, Ivan Klánský a Ondřej Soukup.

Přinejmenším v posledním desetiletí, ale spíše už daleko dříve, je české koncertní publikum svědkem dosud dříve nevídaného fenoménu. Na pódiiích se nám představuje stále více skvělých českých interpretů špičkové úrovně, postupně dosahujících vrcholné světové kvality. Přičemž každý má svou nezaměnitelnou podobu a způsob uměleckého vyjadřování, tedy žádná šablona sériové výroby šperků, ale co kus, to jedinečný originál. To platí jak o komorních souborech, tak o sólistech, a mnozí z nich se stále častěji úspěšně prolínají nejen těmito oběma, ale i více oblastmi současně. Skvělých houslistů „nadnárodní“ úrovně jsme asi nikdy neměli v naší historii tolik najednou, jako v současnosti. Je to kromě jiného - a především - zásluhou pečlivé, obětavé a dlouhodobé práce několika vynikajících pedagogů, jejichž nejzřejmější současnou špičkou je dnes nesporně prof. Ivan Štraus. Mezi téměř desítkou našich současných houslistů světové úrovně zase stále častěji vyniká talent a umění Josefa Špačka.

Pražský filharmonický sbor má za sebou úspěšnou sérii zájezdů do Německa, Belgie, USA a Ruska. Šňůru zahájil dvěma koncerty v německém Bonnu 20. a 21. září na festivalu Beethovenfest, kde přednesl dva programy orchestrální i komorní chorální hudby včetně světové premiéry skladby Dietera Schnebela BSH Song of Fate: Beethoven – Hölderlin připravenou na objednávku festivalu. Mezi sólisty spolupracujícími se sborem se představili harfistka Jana Boušková, varhanice Daniela Valtová Kosinová, houslista Petr Střížek či violoncellista Tomáš Jamník.

V pondělí 29. října převzali generální ředitel České filharmonie David Mareček a šéfdirigent Semjon Byčkov z rukou ministra kultury ČR Antonína Staňka a filantropa Karla Komárka Cenu Antonína Dvořáka za mnohaletý přínos české kultuře. Stalo se tak ve Washingtonu na půdě Kennedyho centra pro umění, kde první český orchestr provedl koncert k oslavě 100. výročí založení Československa. V rámci slavnostního předávání zahrál Dvořákovu Symfonii č. 7, Koncert pro violoncello a orchestr h moll a Double pro orchestr skladatele Luboše Fišera.

Česká filharmonie vystoupí na přelomu října a listopadu v prestižních sálech Spojených států amerických s koncerty inauguračního turné šéfdirigenta a hudebního ředitele Semjona Byčkova. Během něho zahraje první český orchestr v Londýně, New Yorku, Washingtonu, Chicagu, San Francisku a dalších amerických městech, aby ho koncem listopadu uzavřel rezidencí ve vídeňském Musikvereinu. Česká filharmonie si těmito koncerty zároveň připomíná 100. výročí založení Československa.

„Ó srdce mé věř, nic z toho nevymizí…“ (O Glauber, mein Herz! Es geht dir nichts verloren!) Jeden z incipitů Druhé symfonie c moll, která dostala název „Vzkříšení“, jenž se mi vracel po koncertu České filharmonie 10. října 2018. „Národní“ orchestr zahájil 123. sezonu výborně – je dobře rozehraný, koncentrovaný a zdá se i natěšený na výzvy, které jej v následujících měsících čekají. Po tom, co jsem slyšel, myslím můžeme s důvěrou čekat, že nevymizí bělohlávkovská důslednost v přípravě, snaha dostat se definitivně do širší světové elity, ničení rutiny a každodenní péče o kultivovanost zvuku a špičkovou techniku, otevřenost vůči dirigentům i sólistům.

Koncert České filharmonie k 100. výročí republiky naplnil ve středu večer Dvořákovu síň pražského Rudolfina publikem, které si přišlo připomenout význam tohoto tělesa v historii našeho národa. Byl to rovněž zlomový koncert pro Semjona Byčkova, který se poprvé představil v nové pozici šéfdirigenta a hudebního ředitele, navíc s ryze českým programem. Večer uvedla předehra a výběr tanců ze Smetanovy opery Prodaná nevěsta, Dvojkoncert pro dva smyčcové orchestry, klavír a tympány, H 271 Bohuslava Martinů a ve druhé polovině večera Symfonie č. 9 e moll „Z nového světa“ Antonína Dvořáka.

„Dnes jste mou první obětí,“ vítá mě Semjon Byčkov (65) pobaveně v zázemí pražského Rudolfina, kde mu vedení České filharmonie uchystalo tzv. mediální odpoledne. Přijmout po sobě pár novinářů a poskytnout jim rozhovor dirigenta zjevně baví. Rád rozpráví, nahlas přemýšlí, ale také naslouchá otázkám a potěžkává je v mysli, než odpoví. V takřka sportovně laděném oblečení působí mladistvěji než na jevišti. A za jeho úvodní větou, zdánlivě jen úsměvnou, se skrývá empatie citlivého muže. Místo aby obětí nazval sám sebe, protože čelit některým novinářům bývá očistec, překvapí člověka tím, že role obrátí. Místo aby se povyšoval, povzbudí. Je to vlastnost, s níž se narodil, nebo se do něj obtiskla lety s taktovkou před orchestry? Ať tak či onak, než začneme pracovat, má chuť si povídat.

Poslední abonentní koncert sezóny České filharmonie měl v této sezóně opravdu symbolický závěr. Hrála se Dvořákova Novosvětská a nastupující šéfdirigent provedení chápal jako gesto uznání vůči orchestru, které je s tímto dílem spojeno víc, než kterékoli jiné. Semjon Byčkov ukázal své pojetí, ale chtěl dát najevo, že v provedení asi nejsvětovější české skladby ctí domácí tradici. To se poznalo především volbou temp a respektem ke klasickému tvaru. Řadu míst ovšem pojímá Byčkov o něco dramatičtěji a řekněme temněji.

Vedení České filharmonie dnes na tiskové konferenci zveřejnilo program příští sezony. Pod vedením nového šéfdirigenta Semjona Byčkova dokončí Čajkovského projekt a uskuteční turné do USA s dvěma koncerty v Carnegie Hall a do Německa, kde poprvé vystoupí v hamburské Elbphilharmonie. Orchestr dále absolvuje rezidenci ve vídeňském Musikvereinu a oslaví sté výročí Československa koncerty v Praze, v Bratislavě a Londýně. Do Prahy pozve dirigenty Simona Rattla, Franze Welsera-Mösta, Giovanni Antoniniho a sólisty Nikolaje Luganského, Joshuu Bella nebo Franka Petera Zimmermanna. V následujících letech orchestr objedná čtrnáct nových děl od českých i zahraničních skladatelů.