Česká filharmonie otevře 125. sezonu 23. a 24. září koncerty pod taktovkou šéfdirigenta Semjona Byčkova. Ohlášený program jubilejní sezony se nemění, pouze některá zahraniční turné byla zrušena. V souladu s epidemiologickou situací budou platit zvýšená hygienická opatření, omezení počtu posluchačů a upravený režim pro vstup do Rudolfina. K výročí České filharmonie a jejího sídla vychází výpravná publikace Chrám umění: Rudolfinum.

Česká filharmonie ve spolupráci s Národním památkovým ústavem uspořádá 24. června od 20 hodin open air koncert v areálu Státního zámku Sychrov. První český orchestr bude poprvé od ledna řídit jeho šéfdirigent a umělecký ředitel Semjon Byčkov. Koncert vysílaný v přímém přenosu na ČT art a na Facebooku je věnován všem zdravotníkům, kteří se podíleli na zvládnutí první fáze koronavirové krize. V průběhu večera, který bude moderovat Marek Eben, vyhlásí Anna Fejérová laureáta druhého ročníku Ceny Jiřího Bělohlávka.

Třináctý ročník mezinárodního hudebního festivalu Dvořákova Praha se uskuteční v původně plánovaném termínu, tedy od 4. do 20. září 2020. Vzhledem k aktuálním okolnostem nelze zajistit účast původně smluvených zahraničních interpretů; festival tedy namísto toho oslovil přední české umělce – sólisty, dirigenty i tělesa. Heslem festivalu je slogan „Češi hrají Čechům“.

Procházíme velmi zvláštním a neznámým životním obdobím. Většina z nás najednou nemůže dělat to, co děláváme běžně. Zatímco se zdravotníci vystavují obrovskému riziku a bojují za záchranu lidských životů, přičemž se jim mnohdy nedostává základního vybavení, nám muzikantům je zapovězeno tou nejpřímější cestou sdílet lék pro duši: hudbu.

Čtvrtý ročník udílení cen určených české klasické hudbě se již tradičně konal v Smetanově síni Obecního domu. V sobotu 18. ledna bylo předáno celkem jedenáct ocenění, o nichž rozhodla odborná porota, kterou tvořila sopranistka Gabriela Beňačková, klarinetista a pedagog Jiří Hlaváč, houslový virtuóz Václav Hudeček, klavírista a pedagog Ivan Klánský a skladatel Ondřej Soukup. Galavečerem provázel Jiří Vejvoda.

Abonentní koncert České filharmonie řady A3 přinesl symfonická díla dvou vídeňských klasiků, Beethovena a Schuberta, která orámovala Rendering, kompozici Luciana Beria z roku 1989. Program, chtělo by se říci, tradiční, opřený o dva standardní klasiky, si však v průběhu večera získal posluchače svou promyšleností a vnitřní sofistikovaností, byť ta se mu neodhalovala na první pohled. Navíc měl večer patřičný tah, s účinným vyvrcholením, které přinesla Byčkovovo podání Beethovenovy Sedmé. A do třetice musím s velkou libostí konstatovat, že zvuk České filharmonie se poznenáhlu mění, do tradičního 

Česká filharmonie se svým šéfdirigentem zařadila do sezóny Smetanovu Mou vlast po mnoha desítkách let. A vyvolal velký zájem všech posluchačů, pro které je zahajovací koncert Pražského jara z finančních nebo organizačních důvodů nedostupný. Stejný efekt se před lety ukázal, když Mou vlast zařadil FOK, toto dílo má pořád kus magické přitažlivosti, která souvisí jak s kvalitou hudby tak a naší národní tradicí. I tentokrát bylo vyprodáno dříve než jindy.  Byčkov přistoupil k provedení s velkou zodpovědností a uvedl Mou vlast od ledna už několikrát, mj. v Kolíně nad Rýnem či Clevelandu.

Třetí Čajkovského večer v rámci festivalu Dvořákova Praha 21. 9.  patřil hudbě, jež patří z jeho díla k nejznámější, nejhranější i nejvíce nahrávané – Houslovému koncertu D dur a Šesté symfonii h moll „Patetické“.   (Frekventovanější je už jenom Klavírní koncert b moll.)  Překvapením nebyla ani interpretace, kterou jsem z minulosti znal – Semjon Byčkov (1952), Česká filharmonie (1896), Renaud Capuçon (1976). Byl jsem zvědav na  jediné – jestli všichni potvrdí vysoké očekávání. Nejdříve jsem čekal, jestli interpretace houslisty Renauda Capuçona bude přesvědčivější nežli jeho bratra, cellisty  Gautiera. V  Praze je Renaud Capuçon  poměrně častým hostem. Jeho letošní návštěva na Pražském jaru  nedopadla moc dobře, takže jsem věřil, že Čajkovskij mu bude bližší než Dvořák.

Úterní večer 17. září patřil na festivalu Dvořákova Praha opulentní oslavě hudby Petra Iljiče Čajkovského. Česká filharmonie pod vedením Semjona Byčkova žije posledních několik let hlavně tímto skladatelem. Průsečíkem všeho je pro ni sedmidílný „komplet“ The Tchaikovsky Project, jenž vydal londýnský label Decca a jenž je nyní oceňován v řadě zemí světa. Na festivalu uvedl náš národní orchestr hned dva programy cele věnované Čajkovskému. (Úvahu o vhodnosti tak velkého jednostrunného přídělu hudby nechám pro tentokrát stranou, protože by to bylo na delší studii.) Program 13. 9. jsem neslyšel, proto se budu věnovat večeru, na němž zazněly Serenáda C dur, Variace na rokokové téma A dur a Pátá symfonie e moll.

Česká filharmonie zahájila svou 124. sezonu koncertem tvořeným výhradně slovanským repertoárem – Smetana, Čajkovskij, Šostakovič. Pod taktovkou uměleckého šéfa Semjona Byčkova zazněl tradiční orchestrální výběr z Prodané nevěsty – Ouvertura, Polka, Furiant a Skočná, z Evžena Oněgina pak slavná dopisová scéna v podání ruské sopranistky jménem Jelena Stichina (čeština bohužel neumožňuje její příjmení přijatelně skloňovat). Po přestávce pak došlo na dramaturgické jádro večera, obrovitou Šostakovičovu 8. symfonii.