Na nadcházejícím koncertě spolku Lieder Company Prague bude pozornost věnována dvojitému výročí pozdně romantického skladatele Sergeje Rachmaninova (1873–1943). Kromě písňové tvorby tohoto velikána zazní i písně a cykly dalších ruských autorů: Petra Iljiče Čajkovského (1840–1893) a Nikolaje Rimského-Korsakova (1844–1908). Koncert se uskuteční ve Velkém sále Novoměstské radnice v neděli 10. září od 19.30 hodin.

Soubor Musica Florea zve na zahajovací koncerty 21. ročníku cyklu Musica Florea Bohemia. Koncertní program s názvem „Lesk virtuozity duchovních árií českého klasicismu“ nabídne pěvecky náročné duchovní árie významných skladatelů období klasicismu. Tři únorová představení zpřítomní díla zejména českých skladatelů, kteří prosluli virtuozitou, kompoziční vytříbeností a výrazovou hloubkou svých děl.

V plné scénické podobě uvidíme novou pražskou inscenaci Smetanovy Libuše až při premiéře v Národním divadle v polovině září, ale i její předběžné slavnostní uvedení na festivalu Smetanova Litomyšl – jakýsi náhled, preview – naznačuje, že se toto dílo dá inscenovat, aniž by z něho trčela jen pověstná sošnost a zdlouhavost.

Vysokoškolský umělecký soubor Univerzity Karlovy slavil sedmdesátiny. Do Rudolfina 11. května pozval své někdejší členy i čestné hosty, na pódium přizval Svatoštěpánský sbor z Karlsruhe, s nímž se už čtvrtstoletí přátelí, a do programu zařadil díla od tří autorů mezi sbory hodně oblíbených – Zdeňka Lukáše, Petra Ebena a Antonína Tučapského.

Honza hrdina, Duše zvonů, Paní mincmistrová nebo Anna Karenina. I tak by se za hypotetické souhry jistých historických okolností mohla jmenovat jedna z oper Leoše Janáčka. Období hledání nového operního námětu během práce na Janáčkově Osudu v letech 1904 – 1907 rozhodně pro zpětného pozorovatele nenese známky rozhodnosti nebo jasné vize. Janáček se naopak v této době pohyboval ve velkém námětovém rozptylu a zvažoval zhudebnění děl dnes neznámých autorů (K. D. Lutinov, Q. M. Vyskočil), Paní mincmistrovou podle Stroupežnického a Annu Kareninu dokonce rozpracoval, ale zůstalo pouze u skic. Zato následovala dlouhá léta „bojů o Broučka“, jak by se dala nazvat urputná cesta Janáčka k libretu o dvou fantaskních výletech prospěchářského Matěje Broučka, hlavní postavy dvou satirických próz Svatopluka Čecha. Na konci této cesty v roce 1917 byly stohy korespondence s ne méně než sedmi libretisty a partitura dvoutaktových Výletů páně Broučkových, které mají v rámci Janáčkových oper díky několika položkám výsadní postavení.

Na druhé premiéře Figarovy svatby nás čekalo kompletně jiné obsazení. Figaro Františka Zahradníčka sice nebyl o mnoho charismatičtější než Miloš Horák, ale pěvecky se vzepjal patrně téměř ke svému maximu. Usiloval o stylovost, pečlivě intonačně dokončoval pěvecké fráze. Zuzanka Yukiko Kinjo podala pěvecky vyrovnaný výkon, jen škoda, že se více nesoustředí na kantilénu. Často jí znějí jednotlivé tóny takřka izolovaně, jako by tvořila každý zvlášť. Alžběta Poláčková zpívá svou Hraběnku se značným respektem k této roli, která je snad až příliš prudkým kontrastem k její Jenůfce z Janáčkovy Její pastorkyně, do níž vstoupila před nedávnem na začátku prosince minulého roku. Zatím její zpěv nezní uvolněně. Hraběte má Roman Janál zažitého z předchozích inscenací, byť se i nějaká ta chybička vyskytla. Jeho hlasový projev zabíhá nečekaně až do sforzatových forte v souvislosti s nápadným zesměšňováním postavy. Kateřina Jalovcová je roztomilým Cherubínem, zpívá ho téměř sopránově světlým vyrovnaným hlasem, jen škoda, že ji v některých scénách zastupuje mužský představitel (Cherubín II.), který ze sebe, bohužel, vyloudí i něco podobného zpěvu. Bartolo Jiřího Sulženka má pěvecký a herecký půvab komické figurky z opery buffy, což se jeho partnerce Marcellině v podání Jany Horákové Levicové příliš nedařilo. Koplíkův Basilio v elegantním kostýmu je kompaktní komická figurka vypracovaná pěvecky i herecky, Mlejnkův zahradník Antonio je jako vystřižený ze starých buff, notáře Dona Curzia zazpíval a zahrál Václav Lemberk zněle a vkusně, Barbarina Evy Kývalové si své splnila.

Další premiérou pražského Národního divadla bude jedna z nejhranějších oper vůbec, Mozartova Figarova svatba. V nastudování Magdaleny Švecové a pod taktovkou Enrica Dovica ji provede Orchestr a Sbor Národního divadla. Jako Figaro se představí Miloš Horák, Jan Šťáva a František Zahradníček, jako Zuzana Yukiko Kinjo, Jana Sibera, jako Hraběnka Marie Fajtová, Alžběta Poláčková, Jana Šrejma Kačírková, jako Hrabě Almaviva Jiří Hájek, Roman Janál a jako host Adam Plachetka, v roli Cherubína se vystřídají Kateřina Jalovcová, Alžběta Vomáčková a Michaela Zajmi.

Bohumil Hrabal, piják piva a filosof života, se stal námětem nové opery Miloše Orsona Štědroně, nazvané Don Hrabal, kterou právě uvedlo pražské Národní divadlo v nastudování režisérky Lindy Keprtové. Je to pokračování Štědroňova úspěšného seriálu o zajímavých osobnostech české kultury minulosti, tentokráte trochu jinak, formou moderní opery. Jedna základní Štědroňova ambice však zůstává: touha pojednat život a dílo zobrazované osoby v celistvosti, takříkajíc od kolébky až po hrob. Jako slovníkové heslo. Propracoval 

Málokterá kulturní instituce, snad kromě Národního divadla, má v Čechách tak dlouhou a ctihodnou historii, jako Umělecká beseda. 154 let jejího trvání bylo sice vynuceně přerušeno ideologickým příkazem normalizačních úřadů v roce 1972, ale vzápětí po Listopadu její členové a příznivci s cílevědomou obětavostí její původní poslání a tradici obnovili. Neznám sice okolnosti, ale bez ohledu na jejich detaily pokládám za ostudné, že na rozdíl od jiných a daleko méně zasloužilých restituentů nebyl Umělecké besedě vrácen ukradený majetek, tedy především malostranský spolkový dům, který si pro své účely v minulém století vybudovala. Pro svou veřejnou činnost proto nyní nemá jiné, než pronajaté či propůjčené prostory. 3. října se uskutečnil 621. úterek Umělecké besedy, věnovaný životním jubileím předních soudobých českých skladatelů, významných členů spolku. Koncertní sál bývalého kostela sv. Vavřince je akusticky ideálním prostředím pro vyznění komorního projevu a je dobře, že Umělecká beseda má též možnost zde účinkovat. V dokonalém provedení sedmi skvělých muzikantů zde zazněly ukázky z komorních děl Ivana Kurze, Jana Málka, Jiřího Smutného, Jaroslava Rybáře a Zdeňka Šestáka.

Filharmonii Brno umístili pořadatelé festivalu Pražské jaro 24. 5. do sálu Forum Karlín, který je k zavedeným síním alternativou. Pozornost se v takovém prostoru chtě nechtě přesunuje z interpretů a z interpretace o něco víc na díla, na hudbu, na její působivost.