Kritiky - časopis harmonie

Kdo snese Svatou Ludmilu

16. září 2018 Napsal(a)
Zveřejněno v Kritiky
Kdo snese Svatou Ludmilu

„Je Vám to hrozné, co ti lidé zde všecko dovedou a snesou! Vcelku bude 8 koncertů a každý trvá nejméně 4 až 5 hodin!“ psal Dvořák v dopise o festivalu v Birminghamu. „Těším se na to velmi. Sbor a orchestr znamenitý, 100 sopr., 100 altů, 100 tenorů, 100 basů... To si rozvažte, jak to bude znít, až spustí!“ Provedení Dvořákovy kantáty Svatební košile na birminghamském festivalu v srpnu 1885 přineslo Dvořákovi obrovské uznání veřejnosti, uspokojení z vlastní práce a taky okouzlení velkými festivalovými produkcemi, které pražský hudební život dosud neznal. Už pro Birmingham uvažoval o českém duchovním námětu, v úvahu přicházel Jan Hus nebo svatý Václav, nakonec se ale obrátil k Erbenovi.

Pohanství, konverze, křesťanství

14. září 2018 Napsal(a)
Zveřejněno v Rozhovory
Pohanství, konverze, křesťanství

Stěží popsatelný pocit se mě zmocnil ve čtvrtek 13. září odpoledne, když jsem stoupal po schodišti Rudolfina do Západního salónku a zaslechl mohutný zvuk symfonického tělesa, pěveckého sboru a ovšem i pěveckých sólistů z útrob Dvořákovy síně. Nejenže to byl balzám pro uši, mohutný ale kultivovaný. Především ve mně rozezněl něco dávno spícího. Zjitřené češství i slovanství, ovšem propojené s čímsi převyšujícím, celoplanetárním. Možná, že něco takového chtěl Antonín Dvořák v posluchačích vyvolat, když komponoval své rozmáchlé Oratorium Sv. Ludmily? „Zjevně ano,“ vyplývá ze zasvěceného komentáře dirigenta Jakuba Hrůši, jako vždy precizně formulujícího bohatou, poučenou češtinou opřenou o hluboké znalosti souvislostí. „Antonín Dvořák byl niterně věřící člověk, nadšený pro myšlenku svébytného národa slovanského ražení, ovšem zároveň vnímající svět v celé jeho šíři a pestrosti.“

Kongeniální Svatební košile na prahu Dvořákovy Prahy

V předvečer 177. výročí narození Antonína Dvořáka (1841–1904) otevřel zahajovacím koncertem ve Dvořákově síni pražského Rudolfina brány svým posluchačům XVIII. ročník mezinárodního hudebního festivalu Dvořákova Praha. Posluchače na schodech před Rudolfinem vítaly tóny skladatelových Fanfár C-dur pro čtyři trubky a tympány B 167 (1891), na programu ovšem bylo jedno ze čtveřice Dvořákových celovečerních vokálně-orchestrálních děl, baladická kantáta Svatební košile op. 69, B 135 (1884) na slova Karla Jaromíra Erbena (1811–1870). Každé její provedení od premiéry v Plzni v roce 1885 je svátkem a nejinak tomu bylo i na začátku letošní Dvořákovy Prahy, která je věnována završení dvořákovského oratorně-kantátového cyklu. Posluchači se vedle úvodních Svatebních košil mohou ještě těšit na avizované nezkrácené nastudování oratoria Svatá Ludmila op. 71, Mši D-dur op. 86 ve verzi pro Rudolfinum a dramaturgické lahůdky v podobě Žalmu 149, op. 79, anglickojazyčné kantáty Americký prapor op. 102 a ojediněle uváděné gratulační kantáty Duchu hudby op. 113.

S duhou a s radostí z hudby. Open air České filharmonie 2018

26. června se již pošesté uskutečnil Open air koncert České filharmonie – tedy koncert pod otevřeným nebem, umístěn již tradičně do impozantního prostředí Hradčanského náměstí. V kontrastu s loňským jazzově laděným programem zazněla včera u Pražského hradu hudba dvou českých velikánů vážné hudby: Josefa Suka a Bedřicha Smetany.

Šestý open air České filharmonie, tentokrát s dětmi ze ZUŠek

V pořadí šestý koncert České filharmonie pod širým nebem bude ve znamení oslav stého výročí založení Československa. Přímý přenos hudebního večera nazvaného Česká filharmonie – open air 2018 odvysílá v úterý 26. června od 20:20 hodin program ČT art. Společně s orchestrem České filharmonie, v jejímž čele bude stát dirigent Petr Altrichter, vystoupí sbor Opery Národního divadla a sólisté Richard Samek, Ondrej Šaling a Jozef Benci.

Smetanova Litomyšl zahájena v československém duchu

Jedenáct dní po skončení Pražského jara začal ve čtvrtek národní a mezinárodní festival Smetanova Litomyšl. Stejně jako závěrečný koncert v Praze, tak i zahajovací koncert zde nechal v úvodu zaznít českou i slovenskou hymnu. V roce stého výročí vzniku Československa případně, naprosto logicky – a při obou příležitostech vlastně i s trochou provokativní nostalgie. Neslyšeli jsme je takhle spolu už celé čtvrtstoletí.

Deckerův Werther v Národním divadle

Nevím, zda je znovuoživování starých inscenací tou správnou cestou, ale sama bych o některých, které by za oživení stály, věděla. Občas se stává, že inscenace žijí v koprodukcích svým vlastním životem bez dalšího zásahu svých tvůrců. Někdy je to jejich povstání z mrtvých spíše záležitostí muzeální (jako například „rekonstrukce“ Lohengrina z roku 1967 od Kathariny Wagner v Národním divadle před rokem, inscenace jejího otce Wolfganga Wagnera, který byl v Bayreuthu vždy spíše osobností organizátorskou než skutečným tvůrčím umělcem), jindy letitá inscenace cestuje od divadla k divadlu a zachovávajíc si své nesporné umělecké kvality, tiše stárne. Pokud její život neprobudí neuvěřitelně věrný tlumočník režisérova rukopisu a účinkující ji nenaplní svou vlastní krví, je premiéra jen smutnou vzpomínkou na to, co už není. Příkladem může být mimořádná inscenace Verdiho Otella, kterou režíroval roku 1991 ve Smetanově divadle Dominik Neuner, již ve Státní opeře velmi povrchně kopíroval Lubor Cukr (2009). Národní divadlo tentokrát koupilo inscenaci Werthera z roku 1996 od slavného režiséra Willyho Deckera, kterou rekonstruoval Stefan Heinrichs. Ten na tiskové konferenci potvrdil, že byl Deckerovým asistentem v době první premiéry Werthera v Het Muziektheater v Amsterodamu a inscenaci provází dosud (Frankfurt, Lyon, Řím, Barcelona …). Že jsou s režisérem v úzkém kontaktu, ale že nemůže vyloučit, že by Willy Decker v současné době nerežíroval Werthera jinak…

Massenetův Werther s Bergerem nebo Pučálkovou po 80 letech v ND

Opera Julese Masseneta na motivy Goethova románu Utrpení mladého Werthera se vrací v premiérách 7. a 9. června 2018 na jeviště Národního divadla v Praze po bezmála osmdesáti letech.

V Plzni vzkřísili Nevěstu messinskou

Operní soubor plzeňského Divadla J. K. Tyla uvedl 7. dubna premiéru Nevěsty messinské, třetí ze osmi oper Zdeňka Fibicha na libreto Otakara Hostinského podle stejnojmenné tragédie Friedricha Schillera. V Českých zemích byla opera naposledy uvedena v Ostravě roku 1984, na plzeňském jevišti ještě o osm let dříve. K dosud poslednímu nastudování však došlo poměrně nedávno, v roce 2015 a to zahraničním souborem v Theater Magdeburg. Je to snad důsledek vzrůstajícího zájmu o Fibichovo dílo, jemuž je opakovaně a často s překvapením přiznávána osobitá kvalita.

SOČR, večer kontrastních polovin aka chvála cembala

Koncert Symfonického orchestru Českého rozhlasu věnovaný památce prof. Zuzany Růžičkové přinesl program pro fajnšmekr, cele věnovaný hudbě dvacátého století. Prvá komorní polovina večera posléze vygradovala s použitím všech prostředků, jež má k dispozici vokálně symfonický obor, ve velkolepě pojaté Janáčkově Mši Glagolské. Ke zvukově brutálnímu světu praslovanské liturgie přinášela díla Stravinského a Kalabise, manžela a tvůrčího souputníka Zuzany Růžičkové – Symfonie dechových nástrojů, resp. Koncert pro cembalo a smyčcový orchestr, op. 42 – maximální možný kontrast.

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.