Dnešní doba nabízí v podstatě dva přístupy, jak provést Missu solemnis. Buď lze vycházet z předpokladu, že se jedná o velké vokálně instrumentální dílo a obsadit velký filharmonický sbor podpořený velkým romantickým orchestrem. Podobně se ještě do nedávna nakládalo i s díly Händlovými či Bachovými. Nebo se jako východisko vezme fakt, že Beethoven skladatelsky vyrůstá z klasicistní estetiky a lze na něj tudíž aplikovat principy historicky poučené interpretace, která už dávno přesáhla hranici období baroka i u nás, což dokládají například pokusy o „historicky poučený zvuk“ Dvořákových symfonií souboru Musica florea pod taktovkou Marka Štryncla.

Franz Schubert je autorem osmi symfonií, které vznikly v letech 1813 až 1828 pod silným vlivem Ludwiga van Beethovena. K osobitějšímu stylu se Schubert dopracoval v předposlední dvouvěté Symfonii h moll a poslední Symfonii C dur (Velké). Tyto dvě také patří suverénně k jeho nejčastěji hraným orchestrálním kompozicím. Jenže je to u řady nahrávek pouhé nošení dříví do lesa. O to víc lze pochválit iniciativu orchestru s delikátním názvem B´Rock Orchestra, který pod taktovkou dirigenta René Jacobse, pořídil album s ranými orchestrálními díly Schuberta. Na CD se nachází Symfonie č. 2 B dur, D 125 a Symfonie č. 3 D dur, D 200.

Inscenovat Mozartovu Kouzelnou flétnu není vůbec jednoduché. Na první pohled pohádka, jednoduchá hra se zpěvy pro pobavení lidu, která je na druhou stranu plná šifer a symbolů s hlubšími významy. Mozart sám v jednom z posledních dopisů zmiňuje svou radost nad tím, že opera na jednu stranu baví tradiční singspielové publikum a současně osloví i ty, kteří v ní najdou její skrytý obsah. Ostatně Mozart i Schikaneder byli svobodní zednáři, kterým hudební forma singspielu posloužila jako zástěrka. Premiéra proběhla 30. září 1791 pod Mozartovou taktovkou v Theater auf der Wieden (nezaměňovat s Theater an der Wien!), kde se dočkala 268 repríz. Do jakých kulis zasadit dílo zabývající se nadčasovými tématy lásky, zasvěcení, moudrosti, lidskosti? 

V podvědomí evropského hudebního publika o rakouských festivalech dominuje bezesporu festival v Salcburku a trochu se zapomíná na festivaly v Bregenzu, Grazu a dokonce i ve Vídni. Do této kategorie tak trochu opomíjených hudebních aktivit u našich sousedů patří i Innsbrucký festival, nebo chcete-li slavnosti, staré hudby (Innsbrucker Festwochen der Alten Musik), který slavil v srpnu už svoje 40. narozeniny.

Loňským uvedením koncertní verze Dvořákovy prvotiny Alfred otevřel festival Dvořákova Praha programovou novinku Opera in Concert, v jejímž rámci chce každoročně uvádět operní tituly. Letošní festivalové jeviště oživilo poloscénické provedení Dona Giovanniho pod taktovkou René Jacobse, specialisty na starou hudbu, který za své nahrávky Mozartových oper získal několik ocenění včetně Grammy.

Zahájení hudební sezony bude i letos patřit Dvořákově Praze, která vypukne symbolicky v době, kdy si připomínáme výročí narození světového skladatele Antonína Dvořáka. Datum 8. září má tentokrát v programu nadcházejícího festivalu další význam. Shodou okolností si v ten samý den narozeninové gratulace dopřeje i nestor světového dirigentského umění Christoph Von Dohnányi, jenž vystoupí v sobotu 12. září v Rudolfinu s věhlasným londýnským ansámblem Philharmonia

Divadlo na Vídeňce vsadilo v letošní sezóně třikrát na „Figara“. 16. února 2015 mělo premiéru dramma giocoso Il barbiere di Siviglia – nikoli od Rossiniho, ale první zhudebnění Beaumarchaisovy komedie od Giovanniho Paisiella. V dubnu bude následovat bude Mozartova La nozze di Figaro a v květnu La mère coupable  Daria Milhauda...

Tato v podstatě ducha prostá otázka se objevuje každý rok. Zbytečná je jednak kvůli vymezení vůči nejkomerčnější filmové soutěži světa, jednak kvůli soutěžení samému. V podstatě jde hlavně o byznys, pak o národní zájmy a pak také o kvalitu samotných nahrávek. Na počátku každého roku vynesou soudy dvě hlavní „cenění“ – The Gramophone Awards, v nichž je více kreditu,  a Grammy, kde je více byznysu...

Carlo Broschi, řečený Farinelli, byl kastrát. Být v 18. století kastrátem byla velice lukrativní a velice riskantní záležitost. Lukrativní, pokud vše od počátku vycházelo, pokud se potvrdil v...

Tomu, kdo neposlouchá a nezná barokní operu, nelze pro začátek doporučit snad žádné jiné přitažlivější dílo, než je právě Händelův Rinaldo. Nově vzniklá nahrávka je však lahůdkou i pro...