Renaud Capuçon
Patetický večer aneb Čajkovskij bližší než Dvořák
23. září 2019 Napsal(a) Luboš StehlíkTřetí Čajkovského večer v rámci festivalu Dvořákova Praha 21. 9. patřil hudbě, jež patří z jeho díla k nejznámější, nejhranější i nejvíce nahrávané – Houslovému koncertu D dur a Šesté symfonii h moll „Patetické“. (Frekventovanější je už jenom Klavírní koncert b moll.) Překvapením nebyla ani interpretace, kterou jsem z minulosti znal – Semjon Byčkov (1952), Česká filharmonie (1896), Renaud Capuçon (1976). Byl jsem zvědav na jediné – jestli všichni potvrdí vysoké očekávání. Nejdříve jsem čekal, jestli interpretace houslisty Renauda Capuçona bude přesvědčivější nežli jeho bratra, cellisty Gautiera. V Praze je Renaud Capuçon poměrně častým hostem. Jeho letošní návštěva na Pražském jaru nedopadla moc dobře, takže jsem věřil, že Čajkovskij mu bude bližší než Dvořák.
V duchu francouzské linie letošního Pražského jara přijel zakončit festival dvěma koncerty (3. a 4. 6.) Orchestre National du Capitole de Toulouse s uměleckým ředitelem Tuganem Sochijevem. Vlastní reflexi hostování předního francouzského symfonického tělesa předjímám konstatováním, že jsem slyšel jen koncert 4. června a že mě pořadatel posadil do 20. řady, což je pro Smetanovu síň Obecního domu dobré možná jen pro Mahlera.