Po úspěšném startu loňských historicky prvních přímých přenosů z Rudolfina se letos Aerofilms vrací ke spolupráci s Českou filharmonií v Mimořádném adventním koncertu. Program kratších hudebních čísel českých i světových klasiků, který diváky zaručeně naladí na vánoční atmosféru, dal dohromady hlavní hostující dirigent ČF a renomovaný umělec Manfred Honeck z Rakouska. Přenos vysílaný z Dvořákovy síně Rudolfina se rozezní 14 kiny po České republice, včetně pražského Světozoru, v sobotu 19. prosince ve 14:45.

Koncertem 8. prosince v pražském Rudolfinu zahájí Pražský filharmonický sbor s Lukášem Vasilkem svůj sborový cyklus. V den 125. výročí narození Bohuslava Martinů zazní Legenda o svaté Dorotě, Hora tří světel, Romance z pampelišek a Mikeš z hor.

Pražský filharmonický sbor (PFS) vstupuje pod vedením hlavního sbormistra Lukáše Vasilka do své 81. sezony s nabitým programem: v říjnu a listopadu jej čeká nahrávání čtveřice kantát „z Vysočiny“ Bohuslava Martinů, v prosinci sborový koncert na festivalu Dny Bohuslava Martinů, v průběhu celé sezony bude vystupovat na abonentních i mimořádných

Rekviem Antonína Dvořáka je skvostná koncertní skladba, uváděná méně často než jeho kantáta Stabat mater. Teprve třetí provedení v bezmála šedesátileté historii mezinárodního festivalu Smetanova Litomyšl měl v rukou (12. 6.) Jiří Bělohlávek s Českou filharmonií, Pražským filharmonickým sborem a čtveřicí mladých sólistů.

Závěrečný koncert Janáčkova máje patřil nejslavnějšímu českému orchestru – České filharmonii s šéfdirigentem Jiřím Bělohlávkem. Poslední večer prožili posluchači vydařeného festivalu s Gustavem Mahlerem a jeho Třetí symfonií. Altového partu se ujala mezzosopranistka Elisabeth Kulman, v páté větě se přidal Dětský pěvecký sbor Permoník a Pražský filharmonický sbor.

Třetí Symfonie Gustava Mahlera je vyvrcholením jeho kosmogonických vizí, velkolepých jak co do svérázné symfonické formy, tak co do překypujícího obsahu, plného neslýchaných kontrastů. Obsahu, jejž se Mahlerovi jen tak tak podařilo vměstnat do dvou hodin (bylo nutno opustit ideu sedmivěté symfonie, zakončené závěrečnou větou „O tom, co mi vypráví dítě“). Šestivětý kolos i tak trvá 100 až 110 minut – tolik trvá židovskému tvůrci zkoumání mystéria přírody a všech jejích nezbadatelných záhad. Tolik času zabere, než se Mahler vyzpovídá

Do festivalového programu Pražského jara přispěl Pražský filharmonický sbor nápaditým programem sestaveným výhradně z moderní hudby. Ani u jedné ze čtyř skladeb nešlo o náročnou abstraktnost, sbormistr Lukáš Vasilek vybral díla tematizovaná, s konkrétními obsahy – tedy kompozice sice skutečně soudobé, ale posluchačsky i pěvecky docela dobře uchopitelné. Jinak řečeno - volil repertoár pro festivalový koncert ambiciózně a efektně, ale rozumně. Kostel svatých Šimona a Judy byl (19. 5.) zcela zaplněn a auditorium reagovalo velmi vstřícně.

Pražský filharmonický sbor je několik desetiletí nejvýznamnějším vokálním vyslancem naší země ve světě. Už jen výčet di­rigentů, orchestrů a sálů je hodný úcty. Osmdesáté výročí slaví velkoryse a omlazený sbor vzbuzuje naději. Rozhovor se sbormistrem Lukášem Vasilkem začal událostí sezony a končil novým sídlem sboru.

Jestliže křesťané na celém světě oslavovali vzkříšení Ježíše Krista v neděli 5. dubna, Česká filharmonie měla svoje vzkříšení už na Velký pátek 3. dubna. Vlastně začalo už o dva dny dříve, protože rytmus filharmonických orchestrálních koncertů zahrnuje středu – čtvrtek  - pátek. Pod vedením Jiřího Bělohlávka uvedla Symfonii č. 2 c moll „Vzkříšení“ pro soprán, alt, smíšený sbor a orchestr. Ten hrál po celý páteční večer koncentrovaně a jako vždy, když jej řídí pan Bělohlávek, angažovaně. Prostor Dvořákovy síně Rudolfina není pro uvádění

Musorgského opera Boris Godunov – podle stejnojmenné Puškinovy hry – patří k nejpozoruhodnějším úkazům operního světa a jako taková vždy představuje inscenační výzvu. Na rozdíl od běžné opery – jež je v první řadě niterným dramatem několika postav manifestujícím se v áriích – totiž Musorsgkého dílo není ničím jiným než obří historickou freskou zobrazující pohnutou etapu ruské historie: nejsou zde primárně tematizovány lidské afekty, nýbrž ústředním tématem je zde historie sama. V tomto zvláštním žánru – někdy označovaném jako epická opera –, v němž historie nepředstavuje pouhé pozadí, ale je vlastním námětem dramatu, jsou tak