Orchestr Berg zahájil svou novou sezonu koncertem (11. 3. ) ve znamení hudby Franka Zappy. Zappa? Jsou snad Bergu vážnohudební mantinely už tak těsné, že je opouští? O Zappově afinitě k vážné, respektive klasické hudbě se samozřejmě ví – mezi jeho vzory nebo spíše inspirátory figuroval vedle Stravinského či Varèseho také Alois Hába – ale jeho odkaz je životadárným zdrojem spíše v otevřené komunitě příznivců jazzové a všelijak alternativní hudby. Oddělování artificiální a non-artificiální hudby je však, bohužel, hlavně záležitostí institucionalizovaných struktur (škol, hudebního průmyslu, médií), zatímco hudebníci prolínání obou hudebních „břehů“ dávno neřeší – Zappa byl začátkem 90. let jedním ze čtyř skladatelů, které Ensemble Modern požádal o nová díla pro svou sezonu ve frankfurtské Alte Oper (dalšími byli Karlheinz Stockhausen, John Cage a Alexander Knaifel). Vznikl tak Zappův poslední velký projekt – The Yellow Shark – z něhož Orchestr Berg zařadil na svůj březnový koncert pět „kousků“. Takže žádné opouštění mantinelů, pouze jejich další rozšiřování. Berg přidal ještě dvě skladby z alb Jazz from Hell a Frank Zappa Meets the Mothers of Prevention a vše poskládal do proporční, kontrastní suity s dynamickým G-Spot Tornadem na začátku a – relativně – klidnější Night School na závěr. S výjimkou Aerobics in Bondage všechny skladby instrumentoval Ali N. Askin, v obsazení dominují dechy a bicí, smyčce jsou zastoupeny klasickým kvartetem, respektive s kontrabasem kvintetem, po stranách – alespoň tak to bylo řešeno na pódiu Divadla Archa – zvuk výrazně spoluformují klávesy, harfa a kytara (akustická se snímačem). V moderní hudbě – jakéhokoliv druhu – může máloco překvapit. (Výstřely v Pentagon Afternoon nepočítám: člověk se sice lekne, ale zase až tak ojedinělý prvek to není, snad jen že obvykle „pálí“ některý z hráčů na bicí, zde byla pistole svěřena do ruky houslistce.) Přesto zní Zappova hudba originálně, zvukově zajímavě (včetně strukturálních detailů jako souhra tuby a houslí v Aerobics in Bondage), napínavě, dravě a dráždivě nezařaditelně. Víc se asi otevře těm, kdo znají kontexty – Frank Zappa prezentoval svou hudbu jako do jisté míry reakci na aktuální veřejné dění v politické, sociální, obchodní či kulturní sféře, znalci jeho díla z ní slyší sarkasmus, navázat s ní vztah lze nicméně i skrze čisté hudební řemeslo.

Ptáci a ptačí zpěv, to byl leitmotiv úterního koncertu Orchestru BERG, pořádaného v Sále Martinů pražské HAMU. Vzhledem k romantickému datu si snad těleso ani lepší tematiku zvolit nemohlo, vždyť i v slavné Máchově básni se hned v prvních verších zmiňuje hrdlička a její hlas. Díky Orchestru BERG jsme ovšem v první májový večer uslyšeli z ptačího světa mnohem víc. A to jak během zvukové procházky, tak i na samotném koncertu. Ansámbl pod vedením Petera Vrábela uvedl premiéru skladby Slavomíra Hořínky Kapesní průvodce letem ptáků a kompozici Oliviera Messiaena Exotičtí ptáci.

Jeden z nejlepších českých souborů zaměřených na soudobou hudbu, Orchestr Berg, otevřel v pondělí 5. března svou již osmnáctou sezonu. V Českém muzeu hudby zazněla v rámci koncertu pouze jediná skladba, Schnee (Sníh) Hanse Abrahamsena. Koncertu ovšem předcházela zvuková performance, kde hudebníci představili přímé inspirační zdroje kompozice: hudbu Johanna Sebastiana Bacha a Clauda Debussyho. Jak to u tohoto souboru již bývá zvykem, provedení bylo spojeno se světelnými efekty a také s trochou scéničnosti – hráči, kteří v danou chvíli nehráli, se publiku otáčeli zády. V hlavní roli však samozřejmě zůstala hudba a opět zcela paralyzující interpretace orchestru pod taktovkou Petra Vrábela.

Poslední letošní koncert Orchestru Berg se nesl v znamení prostorových kompozic. Pátého prosince zazněla v kostele U Salvátora v české premiéře skladba čínského autora Tan Duna Kruh a ve světové premiéře dílo Ondřeje Štochla ve dne stíny, v noci Světlo. Obě skladby jsou ovlivněny myšlenkami taoizmu a nabývají tak pro naše prostředí celkem nezvyklou filozofickou rovinu. Vedle orchestru vedeného Petrem Vráblem a sólistů Terezy Horákové (housle) a Martina Opršále (vibrafon) se na produkci podíleli i diváci, když svými hlasitými výdechy dotvářeli skladbu Tan Duna. Na celkovém vyznění se výrazně podílela práce se světly (Jan Komárek) a také samotný prostor.

Arcidiecézní katedrála svatého Václava v Olomouci hostila v neděli 8. října program Podzimního festivalu duchovní hudby. Orchestr Berg zde ve spolupráci se smíšeným sborem Ars Brunensis a sólisty představil rekonstrukci původní podoby oratoria Arthura Honeggera Král David.

Koncertem ve středu 4. 10. v bazilice Navštívení Panny Marie na Svatém Kopečku se Podzimní festival duchovní hudby Olomouc letos dostává do své druhé poloviny. Program je tentokráte věnován české barokní hudbě, která vznikala v inspirativním prostředí piaristických klášterů. Interpretace se ujal soubor Capella Regia Musicalis s dirigentem Robertem Hugem a chlapeckým sborem Pueri gaudentes. Vedle známých autorů, jako je František Xaver Brixi, představí soubor pozoruhodné kompozice řádových bratrů Antonína Mašáta, Vojtěcha Pelikána, Jana Offnera či Johanna Ferdinanda Richtera. Co skladba, to milé překvapení. Piaristé byli vzdělaným řádem, který pěstoval hudbu soustavně, systematicky a podporoval a vyhledával talenty mezi svými studenty a bratry. Tradice, kterou je třeba objevovat.

S novým školním rokem se po letní pauze vrátil na koncertní pódium i Orchestr Berg a, velká radost, ve výborné kondici i jeho šéfdirigent Peter Vrábel – koncertem nazvaným Súrja Namaskár. V indických jazycích to znamená pozdrav slunci a je to známá sestava jógových pozic. V názvu koncertu byla tak předznamenána jedna ze tří skladeb zařazených na jeho program, Joga pro Guru, orchestr a jogíny od Tomáše Reindla. Berg na svých koncertech v minulosti prolomil nejednu hráz, spojil zdánlivě nespojitelné, našel pro hudbu originální kontexty. Deseti cvičenkyněmi na karimatkách před první řadou auditoria plus jednou na pódiu zase ještě svůj už tak dost velký identifikační rádius rozšířil.

Orchestr BERG zahájí v pondělí 6. března svou novou sezonu hudbou dvou dánských autorů, které doplní česká premiéra Rakušana Georga Friedricha Haase. S Haasovou hudbou má BERG již zkušenosti, po české premiéře celovečerní kompozice „in vain“ v roce 2013 letos představí českému publiku poprvé také o něco kratší „… und …“. I to se pro svou náročnost na interpretaci uvádí zřídka, Orchestr BERG je teprve druhým ansámblem na světě, který tuto půlhodinovou kompozici nastudoval. První skladbou večera bude Sirenengesang (Zpěv Sirén) Benta Sørensena, dalším severským autorem, který v pondělí v Českém muzeu hudby v Praze zazní, bude Hans Abrahamsen a jeho Winternacht. 

Stavy věcí, vzájemné vztahy, interakce i nemožnost navázat kontakt. Scénický koncept Petra Boháče s hudbou Michala Nejtka Constellations I. - Before I Say Yes se zabýval vztahy a konstelacemi pozemských, nikoli nebeských těles. Nehledal nic v postavení planet a hvězd, ale přiváděl do magických souvislostí lidské bytosti. Orchestr Berg se propletl s účinkujícími Spitfire Company do jednoho klubka, které se rozplétalo do podivuhodných obrazů. I když mu to místy zbytečně dlouho trvalo.

Na konci listopadu uvede Orchestr BERG společně s cenami ověnčenou a mezinárodně uznávanou Spitfire Company v Divadle Ponec premiéru nového představení CONSTELLATIONS I. Before I Say Yes. Speciálně pro tuto příležitost vznikla hudba Michala Nejtka. Publikum se může těšit na zamyšlení nad tím, po čem toužíme nebo můžeme toužit v nejrůznějších životních momentech.