Pavel Hůla
S Pavlem Hůlou (23. 1. 1952) jsem se seznámil v roce 1975. Tehdy mi následky zranění znemožnily pokračovat v kariéře primária mnou založeného Nového smyčcového kvarteta, a Pavel byl ochoten nastoupit na moje místo. Tato jeho volba dle mého soudu kvarteto zachránila, a jeho schopnost zvládnout v krátkém čase jakýkoliv potřebný repertoár soubor úspěšně navrátila na pódia. Pavel byl dvojnásobným laureátem Kocianovy houslové soutěže, takže bylo logické se zaštítit v nové sestavě jménem Mistra. Pavel Hůla byl ideálním primáriem, který svým přínosem, přirozenou hudebností a dokonalou technikou mi od počátku připomínal umění jedinečného primária Smetanova kvarteta, Kocianova žáka Jiřího Nováka. Během několika let Kocianovo kvarteto, především díky Pavlově talentu, se umístilo mezi nejuznávanější špičku evropských komorních souborů.
V květnu ožije Ústí nad Orlicí Kocianovou houslovou soutěží. Ta se v rodišti Jaroslava Kociana letos koná již pošedesáté. Sjedou se na ní mladí houslisté ze všech koutů České republiky a dalších dvaadvaceti zemí světa. Patronem soutěže je houslista Pavel Šporcl, který je zároveň uměleckým ředitelem takřka souběžně probíhajícího XIII. ročníku hudebního festivalu Kocianovo Ústí. Jeho dramaturgickou linku spojuje jubileum soutěže s letošním výročím vzniku republiky. Festival uvede sedm koncertů, na kterých ve dnech 26. dubna – 20. května vystoupí kromě Pavla Šporcla například Pražská komorní filharmonie a Kühnův smíšený sbor uvedením Slavnostní mše Jaroslava Kociana.
Jako bývalý houslista, v 70. letech neúspěšně bojující s profesní nemocí, přiznávám, že jsem coby milovník tohoto nástroje zaujatý. Dokonce si myslím, že emoce dokáže vyjádřit přesvědčivěji než lidský hlas, čímž nezpochybňuji úsloví, že jakýkoli nástroj má zpívat, a metaforu, že melodie má působit jako lidský hlas. Přesto srovnám-li vedení melodie u největších mistrů houslí a slavných pěvců, často dávám přednost subtilním houslím. Čtvrtý dubnový týden se uskutečnily v Praze dva koncerty, které by se daly označit jako „chvála houslí“.
Zcela zaplněný sál Galerie HAMU v Lichtenštejnském paláci 15. prosince 2016. Světlo v sále zhasíná. V hluboké tmě se objevují blikající plamínky svíček, které přinášejí muzikanti usedající k připraveným pultům. Do zšeřelého ticha se ozývá dvanáct úderů zvonů. Půlnoc. Začínají první tóny Concertu da Requiem pro violu a orchestr českého soudobého skladatele Michala Müllera. Dnešní uvedení tohoto díla má připomenout desáté výročí úmrtí jeho otce, houslisty a pedagoga PhDr. Miloše Müllera. Také závěrečná skladba koncertu Karneval života a smrti zazní k uctění památky skladatelovy matky PhDr. Evy Müllerové, která zemřela v tomto roce.