Ve druhém představení Dvořákovy Rusalky od nástupu dirigenta Roberta Jindry do funkce hudebního ředitele operního souboru Národního divadla se 9. září změnilo obsazení tří rolí. Prince již představoval předem ohlášený hostující tenorista Pavel Černoch a ve dvojroli Ježibaba–Cizí kněžna se představila mezzosopranistka Kateřina Jalovcová. Z pohledu člověka, který je jen svátečním divadelním divákem, by se mohlo by se zdát, že dva představitelé nemohou na podobě představení mnoho změnit, ale dobře víme, každé jednotlivé představení je vždycky jiné, má nesčetně odlišností, je závislé na momentálním rozpoložení mnoha účinkujících a v setkání s obecenstvem vytváří vždy osobitou atmosféru.

Dvořákovu Rusalku inscenoval Christof Loy před necelými dvěma lety v Teatro Real Madrid v koprodukci se Semperovou operou v Drážďanech, Teatro Comunale di Bologna, Gran Teatre del Liceu Barcelona a Palau de les Arts Reina Sofía ve Valencii. Kopii madridského inscenačního řešení Rusalky v režii Christofa Loye se scénografií Johannese Leiackera, s kostýmy Ursuly Renzenbrink a choreografií Klevise Elmazaje uvedla ve scénickém nastudování Johannese Stepaneka drážďanská Semperoper poprvé 7. května 2022. Viděla jsem 4. června její čtvrtou reprízu a byla to repríza značně atypická. Za dirigentským pultem stál zcela výjimečně pro toto jediné představení pan Christoph Gedschold (od sezóny 2021/2022 hudební ředitel Oper Leipzig), autorkou drážďanského hudebního nastudování a dirigentkou ostatních představení do konce této sezóny je totiž mladá dirigentka Joana Mallwitz (bude od sezóny 2023/2024 šéfdirigentkou a uměleckou šéfkou Konzerthausorchestru Berlín). Na podzim, při další sérii uvedení této Rusalky, se v Drážďanech změní dirigent a také obsazení hlavních rolí.

Státní opera, součást Národního divadla Praha, programově navazuje na své kořeny, ať už na někdejší Nové německé divadlo nebo na Divadlo 5. května, tedy na vývoj po skončení druhé světové války. Právě tyto poválečné první kroky českého operního divadla v budově u nádraží jsou propojeny s obnovenou premiérou rekonstruované historické inscenace Pucciniho opery Tosca uvedenou 9. září 2020. V Divadle 5. května, přesněji řečeno již ve Velké opeře 5. května vedené režisérem, skladatelem a dirigentem Václavem Kašlíkem měla premiéru před třiasedmdesáti lety 4. května 1947. Režíroval ji Karel Jernek ve scénografii Josefa Svobody a v kostýmech Jana Kropáčka. O repliku inscenace se pokusili Martin Otava a Svobodův žák Daniel Dvořák (tehdejší ředitel samostatné Státní opery Praha) ve spolupráci s Josefem Svobodou v červnu 1999 (kostýmy Adolf Wenig ml., Josef Jelínek). V současné chvíli tedy vstupuje Národní divadlo do téže řeky už podruhé, opět s Martinem Otavou a s kostýmy Josefa Jelínka.

Organizátoři Smetanovy Litomyšle zveřejnili program nadcházejícího 62. ročníku. Vzhledem k bezpečnostním opatřením několikrát měnili program a místo velkých operních produkcí, které tvoří tradičně základní linii festivalu, bude znít na festivalových koncertech především hudba pro menší obsazení. V novém termínu od 2. do 12. července proběhne 35 pořadů a připraveno je pro posluchače přes jedenáct tisíc míst.

Národní divadlo a Státní opera patří mezi řadu kulturních scén po celém světě, které kvůli pandemii zůstaly uzavřeny svému obecenstvu. Nyní se však život do opery aspoň na chvíli vrátí a přední čeští operní umělci prostřednictvím televizních kamer potěší ve čtvrtek 30. dubna večer své příznivce. Koncert s názvem Ve zpěvu hledejme úlevu… se ponese v duchu benefice – podpoří krizovou Linku seniorů provozovanou společností Elpida. Operní gala bude v přímém přenosu vysílat ČT art od 20 hodin na televizních obrazovkách a prostřednictvím internetového iVysílání. Živý stream poběží na FB Opery Národního divadla i FB České televize. Celý květen poté bude záznam umístěn na webu České televize.

Londýnská Královská opera přináší novou inscenaci Janáčkovy Její pastorkyně (uvedenou pod mezinárodním názvem Jenůfa). Nová produkce v režii Clause Gutha navazuje na úspěšné janáčkovské inscenace Z mrtvého domu (2018) a Káťu Kabanovou (2019). Jenůfa se tak po devatenácti letech vrací na jeviště Královské opery.

Novou, z větší části přesvědčivou, a hudebně bezchybnou inscenaci opery režíroval v Královské opeře v Covent Garden v únoru renomovaný Brit Richard Jones; scénu navrhl další Brit, Antony McDonald, a osvětlení navrhla Britka Lucy Carter. Obsazení se skládalo převážně z britských zpěváků, s výjimkou jedné Američanky, jedné Australanky a jedné zpěvačky ze Severního Irska; v inscenaci vystoupil pouze jeden český zpěvák, tenorista Pavel Černoch.

První koncert 121. sezony České filharmonie měl hvězdné parametry, pokud se týká jmen sólistů, a velkorysou dramaturgii co do repertoáru. V Rudolfinu zněl 29. září Čajkovského Houslový koncert s Joshuou Bellem a Mahlerova Píseň o zemi s Bernardou Fink a Pavlem Černochem. Filharmoniky řídil šéfdirigent Jiří Bělohlávek.

Spojení dvou atraktivních faktorů v jednom večeru ještě nemusí znamenat, že se jejich atraktivita sečte nebo dokonce znásobí. Dvořákova Praha zařadila do své komorní řady recitál tenoristy Pavla Černocha a objednala si u něj provedení Dvořákovy písňové prvotiny Cypřiše.

Dvořákova Praha tvoří s Pražským jarem festivalovou páteř hudebního života metropole. Jeho symbolickým patronem je sice ikona světové kultury, ale stejně jako Salcburským letním slavnostem nestačí Mozart, musí i Dvořákova Praha hledat další témata, spojení a pozitivně svoje publikum překvapovat.  Jaký bude letošní devátý ročník, jenž tradičně naplní hudbou mezi 5. až 24. září Rudolfinum, Anežský klášter a Katedrálu sv. Víta?