Co má společného španělská hudba s Versailles? Víc, než se zdá. Letní slavnosti staré hudby, při nichž výlet na Pyrenejský poloostrov snad nikdy nechybí, přizvaly v Čechách již známý baskický soubor Euskal Barrokensemble, aby nám ukázal něco velmi důležitého: kořeny. Kořeny některých tanců barokních suit, které tak často slýcháme ve stylizované podobě. Víme, co s chaconnou dokázali udělat Jean-Baptiste Lully či Jean-Philippe Rameau, snadno si představíme některou ze saraband Johanna Sebastiana Bacha, jenže málokdo z nás, až na zarputilé milovníky etnické hudby, tuší, jaká byla původní podoba těchto tanců. Baskičtí hudebníci nezůstali jen u toho a zavedli nás ještě dál, k samotné pra-podstatě hudby, ke vzácnému pokladu naší pozemské historie, jímž jsou lidové písně. V reprezentativním Císařském sálu Trojského zámku, jemuž vévodí malby oslavující vítězství nad Turky u Vídně v roce 1683, jsme se stali svědky mísení kultur, stylů a především přirozené, čisté radosti z hudebního tvoření (24.7.). Zcela symbolicky tento koncert doprovodil déšť, který jako by se v jednom okamžiku stal součástí programu a podtrhl svou katarzní funkci.