Oč snadnější psaní má takový politolog! Programy a hra současných politiků, na rozdíl od většiny programů a hry současných muzikantů, jsou běžně plné chyb, pitomostí a falše. To se mu pak kritizuje! Chudák hudební kritik, pokud mu někde občas nějaká vzácná náhoda nevyhledá něco opravdu blbého, je oproti němu spíše než kritikem, tak someliérem pracně básnivé obraznosti, koštujícím značky opojně ušlechtilého pití ... hudební kritik, má-li dostát svému názvu, si tak mnohdy musí buď umět přesvědčivě vymýšlet, nebo holt nebýt kritikem. Ten název se mi dávno jeví pro většinu podobného psaní zavádějícím, lepší je nazvat podobného šílence spíše odborným zpravodajcem či glosátorem. A v této roli se pokusím popsat dva krásné pražské komorní koncerty.

Jedním ze tří matiné Pražského jara v sále Martinů na HAMU byl koncert laureátů Soutěže o cenu Bohuslava Martinů (14. 5.). Z díla tohoto skladatele zazněla bohužel jen jedna skladba...

Perličku na závěr má připraven poslední koncert sezony cyklu soudobé hudby Krása dneška, který je naplánován na úterý 22. dubna v Experimentálním prostoru NoD. Podobně jako u předešlého vyprodaného koncertu, jehož ústřední linií bylo dílo Karlheinze Stockhausena, klade i nadcházející pořad důraz na originalitu a pozoruhodnost. „V záři reflektorů“ totiž stane další z velkých osobností hudby 20. století, německo-argentinský skladatel, který vynikal zejména svým zaujetím promítnout teatrální složku do hudebních vystoupení, Mauricio Kagel.