Svatováclavský hudební festival společně s polským partnerem Towarzystwem Kulturalnym FUGA otevírá nový mezinárodní projekt Muzika bez hranic / Muzyka bez granic, jehož šest multižánrových koncertů budou realizovat v období 19. října – 8. prosince 2019. Těsná a logická kulturní provázanost česko-polského Slezska založená na spolupráci uměleckých špiček obou regionů zaručuje vysokou interpretační kvalitu.

Desáté bienále soudobé a experimentální hudby Ostravské dny ve dvou koncertech opět představilo svá domovská tělesa – Ostrava New Orchestra a Ostravskou bandu. Nedělní program s názvem Orchestra Opening přinesl do ostravského Trojhalí Karolina velký ansámbl mladých umělců z celého světa, který na festivalu před dvěma lety s úspěchem debutoval. Druhý koncert v pondělí pak patřil Ostravské bandě, výběrovému ansámblu interpretů spolupracujících na projektech nejen Ostravského centra nové hudby. Během obou koncertů se střídali dirigenti s oběma ansámbly dlouhodobě spolupracující: Petr Kotík, Johannes Kalitzke, Bruno Ferrandis a Lilianna Krych.

Česká filharmonie během svých dvou posledních abonentních koncertů v pražském Rudolfinu uvedla méně známá díla P. I. Čajkovského – Symfonii č. 2 c moll „Maloruskou“ op. 17 a druhý i třetí klavírní koncert op. 44 a op. 75. Sólista obou večerů, klavírista Kirill Gerstein, pro první z obou koncertů nastudoval také Concertino pro klavír a komorní soubor Leoše Janáčka a dramaturgický kontrast pak přinesla Symfonie č. 9 C dur „Velká“, D. 944 Franze Schuberta. Pod taktovkou šéfdirigenta a hudebního ředitele České filharmonie Semjona Byčkova tak Česká filharmonie dokončila nahrávání poslední koncertní části rozsáhlého „Čajkovského projektu“.

Jestliže jsem v recenzi koncertu SOČRu zmínil nevánoční charakter vánočního koncertu, pak pro koncert Symfonického orchestru hl. m. Prahy 19. a 20. 12. ve Smetanově síni pražského Obecního domu to platí stejně. Na dirigentské podestě stál jeho šéf Pietari Inkinen, hostem byl japonský houslový virtuos (a také 1. koncertní mistr Berlínské filharmonie) Dashin Kashimoto. 

O tom, jak důležitým přínosem pro český hudební život je Tomáš Netopil, jsem se opět přesvědčil na dvou pražských koncertech. Nejprve na přelomu ledna a února s FOKem a 21. února (reprízy 22. a 23. 2.) v Rudolfinu s Českou filharmonií. Bez výhrad akceptoval program, jenž měl původně připravit Jiří Bělohlávek – Dvořákovy Symfonické variace, Šostakovičův Violoncellový koncert č. 1 Es dur a Elgarovy variace Enigma.

7500 posluchačů, 1100 účinkujících, 35 koncertů – to je bilance XIV. ročníku Svatováclavského hudebního festivalu (SHF), který v ideově poněkud amorfním Dnu české státnosti, tedy na svatého Václava 28. 9. 2017, uzavřel brány za letošním maratonem koncertů duchovní a staré hudby v metropoli Moravskoslezského kraje a přilehlých obcích. Před sedmi lety jsem sumarizující recenzi v časopise Harmonie nazval festivalovými postřižinami. Po dalších sedmi letech lze oprávněně hovořit o konfirmaci, protože festival vedený Igorem Františákem a jeho týmem nesešel z vytýčené cesty, a naopak předkládá stále mezinárodnějšímu festivalovému publiku více a více dramaturgicky nonkonformních projektů, jak tomu bylo ostatně i letos. Festival si vychoval zástup věrných posluchačů a etabloval portfolio umělců a souborů, které se na něj vrací s železnou pravidelností. Vavřín hlavního rezidenčního souboru v roce 2017 nesporně patřil Filharmonii Brno a Českému filharmonickému sboru Brno sbormistra Petra Fialy, jejichž vystoupení 4. a 28. 9. 2017 SHF zarámovala, nemluvě o společném vystoupení s Danem Bártou (18. 9.).

Vznik dechového souboru PhilHarmonia Octet se datuje rokem 2007 a k hlavní zakladatelské iniciativě se pojí jména dvou jeho členů, Viléma Veverky a Václava Vonáška. Název PhilHarmonia v sobě skrývá dva s hudbou související termíny. Prvním je všeobecně známý pojem „filharmonie“, tím druhým je o něco specifičtější výraz „harmonie“, v tomto případě míněn jako označení pro komorní ansámbl složený z dechových nástrojů. Největší oblibě se tato hudební tělesa těšila na konci 18. století a literaturu pro ně tvořili ti nejvýznamnější skladatelé. PhilHarmonia Octet se v počátcích svého působení věnoval převážně hudbě klasicismu, ale 

Výběrem Brittenovy komorní opery Zneuctění Lukrécie upozornil ředitel Národního divadla moravskoslezského Jiří Nekvasil na titul, který do volné ostravské řady Operní hity dvacátého století pasuje úplně ideálně. Jako režisér inscenace současně vyhmátl přesně to, co partitura nabízí – dráždivou oscilaci mezi antickou tragédií a moderní poezií, mezi příběhem a básní.

Čtvrteční večer bude v Ostravě patřit Benjaminu Brittenovi a jeho The Rape of Lucretia, opeře, kterou zkomponoval v roce 1946 na námět antického příběhu o Lukrécii, jež po znásilnění synem posledního etruského vladaře Sextem Tarquiniem spáchala sebevraždu. Pod taktovkou Ondřeje Vrabce budou zpívat Eva Dřízgová-Jirušová, Jorge Garza, Thomas Weinhappel, Lukáš Bařák, Markéta Cukrová nebo Janja Vuletic, která v roce 2008 vyhrála soutěž TV Mezzo právě za ztvárnění role Lukrécie: „Lukrécie je věrná žena bez jakékoliv poskvrny ve své minulosti v milostném i rodinném životě,“ říká Janja Vuletic.

Původně měl koncerty abonentní řady B České filharmonie ve dnech 16., 17. a 18. listopadu dirigovat Jiří Bělohlávek. Jenže „z důvodu rekonvalescence po akutním onemocnění“ zaskočil Ondřej Vrabec, jenž kromě postu hornisty dělá (nejen) pro šéfdirigenta důležitou servisní funkci asistenta. V historii se již mnohokrát stalo, že velká hudební kariéra byla odstartována záskokem za hvězdu. O panu Vrabcovi jsem sice věděl, že je velmi slibným dirigentem, ale 16. listopadu jsem si musel svůj názor poopravit. Ondřej Vrabec je jistě hřivnou do budoucna české kultury, ale už