Komentáře - časopis harmonie

Úvaha a trochu vzpomínání nad snovou Juliettou aneb Proč je dobré jet do Ostravy

Julietta Bohuslava Martinů na jeho vlastní libreto podle surrealistické hry Georgese Neveuxe je jednou z nejkrásnějších oper, které kdy byly napsány. Vymyká se svým tématem a je mimořádně obtížná pro interpretaci. Málokdy se setká s kongeniálními interprety, protože vyžaduje bohatou představivost, schopnost imaginace a abstraktního myšlení, hravost, výrazný nadhled nad celkem inscenace související s citem i pro ten nejmenší detail, pochopení pro smysl nesmyslu, neobyčejnou poetičnost v kontrastu s realistickou stavbou dramatického konfliktu a bůh ví co ještě dalšího. Viděla jsem několik různých inscenací Julietty. Z nich chci zmínit Kašlíkovu na scéně Josefa Svobody v Národním divadle, jednu s režisérových nejlepších kreací ve spolupráci s dirigentem Jaroslavem Krombholcem (1963) - velký, přetrvávající zážitek. Ivo Žídek jako Michel. Potom velká pauza a setkání s úžasnou Juliettou Davida Pountneyho, Angličana s obdivuhodnou náklonností k české opeře. Viděla jsem jednu z posledních repríz jeho inscenace z Opera North Leeds a vzápětí v roce 2000 jsem ji dramaturgovala jako koprodukci s Národním divadlem. Scénografie geniálního Stefanose Lazaridise – nezapomenutelná písková pláž  odrážející se v obřím nakloněném zrcadle nad jevištěm. Později v květnu 2016 krvavá detektivka jindy tak vynalézavého Clause Gutha v berlínské Staatsoper, za dirigentským pultem kouzelník Daniel Barenboim. Magdalena Kožená jako Julietta - krvavá oběť Michelovy střelby, již se marně snaží všelijak ukrývat. Nakonec monochromaticky bílá inscenace s málo snovou postavou Julietty v pražském Národním divadle před třemi lety.

Martinů Julietta okouzlila Ostravu

12. duben 2019 Napsal(a)
Zveřejněno v Svět opery
Martinů Julietta okouzlila Ostravu

V lednu 2020 to bude deset let, co do funkce ředitele Národního divadla moravskoslezského nastoupil Jiří Nekvasil. Za takřka deset let Nekvasilova působení v čele první ostravské scény se ostravská opera sebevědomě postavila po bok operních domů v Brně a Praze, kterým s každou další Nekvasilovou sezónou udílí novou lekci dramaturgické progresivity. Bude-li se ostravské opeře dařit jako dosud, v jubilejním smetanovském roce 2024 bude mít na repertoáru všechny Smetanovy opery. A podobně ambiciózním plánem ostravského operního souboru je být prvním operním domem na světě, který ve svých dějinách souborně nastudoval operní dílo Bohuslava Martinů. Čtvrteční premiérou (11. 4. 2019) Martinů tříaktové lyrické opery Julietta aneb Snář v českém libretu Bohuslava Martinů podle hry Georgese Neveuxe se ostravská opera tomuto ambicióznímu plánu o další krok přiblížila. Přesto to bylo překvapivě poprvé, kdy byla v Ostravě Martinů Julietta nastudována. Nejenže to byla premiéra povedená a zdařilá, ale troufal bych si říci, že dokonce přelomová, a to především díky jevištnímu ztvárnění inscenačního kvarteta SKUTR (Martin Kukučka a Lukáš Trpišovský, režie), Martin Chocholoušek (scéna) a Simona Rybáková (kostýmy).

Něžná i jedovatá. Brněnská Bystrouška má oporu v orchestřišti

S Janáčkem se v českých divadlech neexperimentuje. Alespoň ne v posledním roce. Pražské Národní divadlo v březnu zahájilo sérii premiér v rámci janáčkovského roku Výlety Páně Broučkovými v režii Slávy Daubnerové, která si nepomáhala žádnou aktualizací nebo ideovou nadstavbou, snad jen výraznými vizuálními prvky, což jí odborná veřejnost příliš netolerovala. V říjnu se v Ostravě hrál Osud režírovaný Jiřím Nekvasilem. Jedna z Janáčkových méně hraných a méně povedených oper (pan režisér by mi v otázce povedenosti oponoval) se tam hrála se vší důvěrou v kvality díla, s pokorným výkladem poctivého divadelníka.

Hravá Popelka v Liberci

4. říjen 2018 Napsal(a)
Zveřejněno v Svět opery
Hravá Popelka v Liberci

Začátek předehry k Rossiniho Popelce zazněl pomalu a zatěžkaně, následující kontrastní část však už byla svižná a tak tomu bylo i nadále. Nebylo pochybnosti o tom, že pěvci i orchestr mají uvážlivě volená tempa zažitá a pokud došlo k menším nedostatkům v souhře, způsobila je jistě především premiérová nervozita.

Olomoucký Don Pasquale postaru

12. červen 2018 Napsal(a)
Zveřejněno v Svět opery
Olomoucký Don Pasquale postaru

Donizettiho Don Pasquale (1843) je opera buffa klasického střihu inspirovaná commedií dell'arte. Komický stařík Pasquale (bas), mladá zamilovaná dvojice Norina (soprán) a Ernesto (tenor), intrikán Dottore – Doktor Malatesta (baryton). Nestor české operní režie Václav Věžník se svou nejnovější inscenací vrátil do dob svých začátků, kdy před 63 lety, v roce 1955, režíroval tuto komickou operu v Brně a vzápětí potom v Olomouci.

Liberecká Bohéma: Výlet do světa, kde den ani noc nemají své pevné hranice

Opera Šaldova divadla v Liberci připravuje další premiéru sezony, a sice Bohému Giacoma Pucciniho. V novém nastudování se představí tenorista Paolo Lardizzone, Ondřej Koplík nebo Lucie Kašpárková. 

Liberec - Kouzelná flétna v pohybu

26. září 2015 Napsal(a)
Zveřejněno v Svět opery
Liberec - Kouzelná flétna v pohybu

Wolfgang Amadeus Mozart nám Kouzelnou flétnou věnoval dílo, které je náročné a jednoduché zároveň. Svůj úhel pohledu na tuto překrásnou operu plnou hlubokých myšlenek a nekonečně krásné hudby nám v Liberci premiérově předložil režisér Luděk Golat a mně jím udělal radost, o kterou je vhodné se podělit. K několika dílčím okamžikům, odehrávajícím se na scéně, bych snad výhrady měl, scény, přinášející v průběhu děje výborné nápady a chytrý nepodbízivý humor však drtivou většinou převažovaly a já jsem se jednoduše příjemně bavil. Tříhodinový večer utekl rychlostí nevídanou. Napomohly tomu i velmi pěkně provedené kostýmy Heleny Anýžové a přehledná a pro Golatovy myšlenky vhodně provedená scéna Jaroslava Maliny

Dvořákovské dovětky za Rokem české hudby: Alfred a Armida

K pozdním plodům Roku české hudby 2014, které spatřily světlo světa paralelně v lednu 2015, patří dva živé snímky zcela, nebo spíše neznámých Dvořákových operních děl AlfredArmida, rámujících Dvořákovo hudebně-dramatické dílo z let 1870–1903. Dvořákova první, na německé libreto Körnerovo psaná tříaktová opera Alfred B. 16 (1870) a poslední čtyřaktová opera na Vrchlického text Armida op. 115

Kouzelná flétna otevře sezonu v Liberci

18. září 2015 Napsal(a)
Zveřejněno v Aktuality
Kouzelná flétna otevře sezonu v Liberci

Liberecké Divadlo F. X. Šaldy vykročí do sezony 2015/2016 hudbou W. A. Mozarta. Prvním titulem, který operní soubor nastudoval, bude Kouzelná flétna v režii Luďka Golata. „Mozartův přesah, jeho neutuchající optimismus a nekonečně dobré rozpoložení jsou tou nejdokonalejší zprávou a inspirací, jakou může skladatel režisérovi předat“, uvedl Golat. Ke společné práci přizval scénografa Jaroslava Malinu a výtvarnici kostýmu Helenu Anýžovou.

Ceny Thálie 2014: Kam se poděla liberecká Eva?

Podíváme-li se na jména nositelů letošních Cen Thálie za loňské umělecké výkony v operní oblasti, musíme být s výsledkem spokojeni. Ivana Veberová si Cenu Thálie za svou Mařenku v Prodané nevěstě režírované Janou Kališovou pro divadlo J.K. Tyla v Plzni bezesporu zaslouží, vždyť podala živý a soustředěný herecký výkon, který aby v této roli na našich jevištích pohledal (ve vedení hereckých postav je Jana Kališová jednou z nejlepších). Ivana Veberová zde ukázala své jevištní schopnosti v tom nejlepším světle – její Mařenka je kus praktického

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.