Březen nabídl pražským zájemcům o starou hudbu celou řadu koncertů. Neměla jsem možnost navštívit všechny; zmíním se tedy jen o několika projektech  - “malých” (ale významných) i velkých.

První březnový týden mě obdaroval dvěma čekaně nečekanými hudebními zážitky. Nebo-li od obou koncertů, které se vám pokusím přiblížit, jsem čekal zajímavá setkání s hudbou 17. a 18. století, ale realita byla lepší.

Ansámbl Musica figuralis stojí v mediálním stínu souborů interpretujících na historické bázi starší hudbu (Collegium 1704, Collegium Marianum, Czech Ensemble Baroque Orchestra, Musica Florea, Ensemble Inégal). Protože jsem dospěl k názoru, že neprávem, pozval jsem k mikrofonu Marka Čermáka, jenž ho před dvaceti lety založil. Spolupracuje však například i s Collegiem Marianum, Societas incognitorum nebo Solamente naturali. Jak je u „autentistů“ běžné, je člověkem mnoha profesí – dirigent, cembalista, varhaník, zpěvák, muzikolog, znalec starých písem, manažer. Od ostatních se liší fundamentálním důrazem na tvorbu na Moravě působících skladatelů 2. poloviny 18. století, přičemž se často jedná o novodobé premiéry. V úterý 7. března představí v Praze na pozvání Koncertního jednatelství FOK program „Moravské slavnostní symfonie“, kde zazní pouze jím spartovaná hudba. Anton Neumann, Josef Puschmann, Wenzel Müller – jména, která jsou zatím téměř neznámá, přitom autoři výborné hudby.

Staré hudbě v historicky poučené interpretaci se u nás dnes daří znamenitě: na evropské i světové úrovni se jí věnuje řada souborů a specializuje se na ni několik festivalů. Každý z nich lze charakterizovat jako svého druhu tvůrčí dílnu – cílem všech jsou nezvyklá dramaturgie a nové objevy. V Praze se tímto způsobem kromě Letních slavností staré hudby profiluje kupříkladu Opera Barocca, jejíž pátý ročník se letos konal od 15. 8. do  7. 9. v Clam-Gallasově paláci, který festivalu poskytuje rezidenční prostory. Nabídl celkem čtyři programy, každý...