Program Olomouckých barokních slavností se přehoupl do nového měsíce nesoucího se ve znamení závěrečných operních představení La Psiche skladatele Carla Agostina Badii a Lancelota a Alexandriny Tomáše Hanzlíka. Obě inscenace jsou plánovány až na konec září a ve vzrůstající nejistotě mohou mnohým návštěvníkům festivalu připadat až na hranici dosažitelnosti. Středeční koncert ansámblu Musica Figuralis pod vedením Marka Čermáka v kostele sv. Mořice dal nicméně alespoň na chvíli zapomenout na obavy a strasti posledních dní a současně představil výběr z díla skladatele a houslisty Antona Neumanna, významné postavy hudebního života 18. století města Olomouc a kapelníka na dvoře biskupa Leopolda Egka v Kroměříži.

Osmnáctý ročník mezinárodního hudebního festivalu Dvořákova Olomouc 2019 se uskuteční od 16. do 24. května. V průběhu devíti dnů nabídne celkem sedm koncertů na sedmi různých místech v Olomouci. Návštěvníci se mohou těšit na tradiční film-koncert v Kině Metropol, monumentální třetí Mahlerovu symfonii v podání Janáčkovy filharmonie Ostrava, česko‑americký jazzový večer či komorní soubor Acelga Quintett, oceněný na prestižní německé soutěži ARD. Na hlavní programovou linii festivalu naváže vystoupení jednoho z nejlepších maďarského Lisztova komorního orchestru, který v rámci svého turné po České republice zavítá 13. června také do Olomouce.

Program koncertu Moravská klasicistní hudba pro postní dobu sice nehýřil jmény světoznámých skladatelů, přesto nabídl kvalitní, a především nynější části křesťanského roku uměřený repertoár. Vokálně-instrumentální těleso Musica figuralis a sbor Ensemble Versus zaměřený na duchovní hudbu 16., 20. a 21. století nechali zaznít díla Josepha Puschmanna, Johanna Nepomuka Brossmanna, Peregrina Gravaniho a Josefa Antonína Gureckého. Ačkoliv se koncept koncertu, jak jej vnímáme dnes, příliš neslučuje s dávnou praxí – hudební díla plnila přece jen podstatně prozaičtější a užitkovější funkce – všechny ostatní aspekty zůstaly striktně dobové.

Březen nabídl pražským zájemcům o starou hudbu celou řadu koncertů. Neměla jsem možnost navštívit všechny; zmíním se tedy jen o několika projektech  - “malých” (ale významných) i velkých.

První březnový týden mě obdaroval dvěma čekaně nečekanými hudebními zážitky. Nebo-li od obou koncertů, které se vám pokusím přiblížit, jsem čekal zajímavá setkání s hudbou 17. a 18. století, ale realita byla lepší.

Ansámbl Musica figuralis stojí v mediálním stínu souborů interpretujících na historické bázi starší hudbu (Collegium 1704, Collegium Marianum, Czech Ensemble Baroque Orchestra, Musica Florea, Ensemble Inégal). Protože jsem dospěl k názoru, že neprávem, pozval jsem k mikrofonu Marka Čermáka, jenž ho před dvaceti lety založil. Spolupracuje však například i s Collegiem Marianum, Societas incognitorum nebo Solamente naturali. Jak je u „autentistů“ běžné, je člověkem mnoha profesí – dirigent, cembalista, varhaník, zpěvák, muzikolog, znalec starých písem, manažer. Od ostatních se liší fundamentálním důrazem na tvorbu na Moravě působících skladatelů 2. poloviny 18. století, přičemž se často jedná o novodobé premiéry. V úterý 7. března představí v Praze na pozvání Koncertního jednatelství FOK program „Moravské slavnostní symfonie“, kde zazní pouze jím spartovaná hudba. Anton Neumann, Josef Puschmann, Wenzel Müller – jména, která jsou zatím téměř neznámá, přitom autoři výborné hudby.

Staré hudbě v historicky poučené interpretaci se u nás dnes daří znamenitě: na evropské i světové úrovni se jí věnuje řada souborů a specializuje se na ni několik festivalů. Každý z nich lze charakterizovat jako svého druhu tvůrčí dílnu – cílem všech jsou nezvyklá dramaturgie a nové objevy. V Praze se tímto způsobem kromě Letních slavností staré hudby profiluje kupříkladu Opera Barocca, jejíž pátý ročník se letos konal od 15. 8. do  7. 9. v Clam-Gallasově paláci, který festivalu poskytuje rezidenční prostory. Nabídl celkem čtyři programy, každý...