Singspiel Kouzelná flétna je Mozartovou nejhravější operou. Není divu, že ji zvolil ke svému opernímu debutu dosud neoperní režisér Miroslav Krobot. Navíc právě Kouzelnou flétnu, tehdy v činoherním hávu, uvedl v pražském Divadle v Dlouhé téměř před dvaceti lety. Rozvernost a vtip vládly jevišti Janáčkova divadla také díky Schikanederovu libretu po celou první část představení. Ostatně právě libretista byl, jak víme, prvním Papagenem, který je hlavním hybatelem komické polohy této Mozartovy opery, přesněji singspielu. Kontrast mezi veseloherní částí a vážnými promluvami Sarastra, nenávistnými áriemi Královny noci i zkouškami odvahy a moudrosti je tu jádrem pudla. Vybalancovat jej do ideálně celistvé podoby je pochopitelně vždy téměř nadlidský úkol.

Jsme ve vesmíru sami? To je otázka, která asi mnohé z nás napadne při pohledu na noční oblohu plnou hvězd. To, že sonda Voyager, jež v roce 1998 vyrazila na svou cestu za hranice sluneční soustavy, nese s sebou vzkaz obsahující i díla J. S. Bacha a dalších skladatelů, je výrazem naší naděje, že tomu tak není. Těžko říct, jestli se někdy dozvíme na tuto otázku odpověď, ale brněnská Janáčkova opera NdB se rozhodla svým divákům už teď dát nahlédnout rovnou na cizí planetu. Zkouší se totiž Mozartova Kouzelná flétna a režisér Miroslav Krobot ji přenesl do vesmíru. Na začátku příběhu je totiž generační vesmírná loď, díky jejíž poruše se posádka pod vedením důstojníků Sarastra a Královny noci ocitne na cizí planetě.