Další premiérou pražského Národního divadla bude jedna z nejhranějších oper vůbec, Mozartova Figarova svatba. V nastudování Magdaleny Švecové a pod taktovkou Enrica Dovica ji provede Orchestr a Sbor Národního divadla. Jako Figaro se představí Miloš Horák, Jan Šťáva a František Zahradníček, jako Zuzana Yukiko Kinjo, Jana Sibera, jako Hraběnka Marie Fajtová, Alžběta Poláčková, Jana Šrejma Kačírková, jako Hrabě Almaviva Jiří Hájek, Roman Janál a jako host Adam Plachetka, v roli Cherubína se vystřídají Kateřina Jalovcová, Alžběta Vomáčková a Michaela Zajmi.

Uvedení každého operního díla Bohuslava Martinů je v českém prostředí výjimečnou událostí. Proto nepochybně patří dík pražskému Národnímu divadlu, které na jaře 2016 vrátilo na scénu skladatelovu sny inspirovanou operu Juliette (Snář). Lyrická opera z roku 1937 je vystavěna na nadčasovém tématu útěku do světa fantazie, který se z neškodného snění může zvrhnout až v sebedestruktivní odmítnutí reality. Tento námět má obecnou platnost, není nijak vázán na specificky české prostředí a

Nebývá zvykem, aby se "činoherní" režisér vyjádřil ke specifice režírování opery jako při předpremiérové besedě ve Státní opeře Martin Čičvák, který vtipně poukázal na to, že se operní hudbě zkrátka přizpůsobit musí, protože mu předurčuje temporytmus inscenace. Zejména mezihry jsou zrádné. V Macbethovi režíroval svou čtvrtou operu a řekla bych, že k ní postupně nalézá klíč.

Podíváme-li se na jména nositelů letošních Cen Thálie za loňské umělecké výkony v operní oblasti, musíme být s výsledkem spokojeni. Ivana Veberová si Cenu Thálie za svou Mařenku v Prodané nevěstě režírované Janou Kališovou pro divadlo J.K. Tyla v Plzni bezesporu zaslouží, vždyť podala živý a soustředěný herecký výkon, který aby v této roli na našich jevištích pohledal (ve vedení hereckých postav je Jana Kališová jednou z nejlepších). Ivana Veberová zde ukázala své jevištní schopnosti v tom nejlepším světle – její Mařenka je kus praktického

Ve dnech 28. a 29. února 2015 zažila Praha dvojí poctu Bedřichu Smetanovi. V sobotu uspořádalo Národní divadlo na své hlavní scéně matiné k 191. výročí narození. Po cituplném dlouhém proslovu Václava Němce, místopředsedy a jednatele Společnosti Bedřicha Smetany, čtyři sólisté divadla postupně zazpívali ukázky z Dalibora, Tajemství, Hubičky, Dvou vdov, Čertovy stěny a Prodané nevěsty.  Vítanou změnou byla vsuvka Jitky Čechové, která i přes nevlídný klavír s citem zahrála dvě části z klavírního cyklu Sny.

V naší rozporů plné době probíhá paralelně mnoho vzájemně protikladných procesů i v hudební kultuře. Jeden příkladný se týká současného českého vztahu k opernímu dílu W. A. Mozarta, aktuálně k jeho Kouzelné flétně. Zatímco v říjnu 2014 zaujala muzikoložka Milada Jonášová na konferenci v Salcburku referátem „Die Zauberflöte, Il flauto magico, Kouzelná flétna – alles aus Prag“, sumarizujícím mimořádně silnou oblibu Kouzelné flétny na konci 18. století v Praze, jež se z ní dokonce i formou opisů partitury šířila celou Evropou, chystal režisér Václav Morávek právě v tomto městě a na jeho historické mozartovské scéně novou inscenaci tohoto díla. Bohužel...