Miloš Formáček se v divadle v Ústí nad Labem pustil do náročného úkolu. Nespokojenost i spokojenost se tak u mě střídaly v rychlém sledu. Dirigent si nedal mnoho práce s výběrem pěvců, hudebně se však na místní poměry zadařilo a premiéra Lovců perel, kterou Georges Bizet zkomponoval ve čtyřiadvaceti letech, dopadla díky jeho taktovce dobře. Výrazově zachytil exotický námět, pracoval s tempem i dynamikou, nechyběl dramatický účinek. Příjemně jsem byl překvapen, i co se jednotlivých nástrojů týká. Hůře se uvedl sbor pod vedením Milana Kaňáka, je s podivem, co zejména v první polovině večera předvedly tenorové hlasy.

Není potřeba déle rozebírat fakta o regionalitě a finančních možnostech našich menších divadel. Uvědomujeme si ji všichni. V Ústí nad Labem jsou sice možnosti a poměry dané, srovnávat úroveň je však nutno napřímo bez jakékoliv sklonu k omlouvání a toleranci. Opačný pohled na věc by krátkozrace vedl k snižování kvality. To si divák nepřeje. Do neupřímného plácání po ramenou se nepouštějme.

Pro ústeckou inscenaci Rusalky otevřel dirigent, sbormistr a šéf operního souboru Milan Kaňák obvyklý škrt, v němž Ježibaba říká Rusalce: „Člověk je člověkem teprve, v cizí krev ruku když stopil, zbrocen když vášní do krve bližního krví se opil.“ Zasvěcenými slovy v programu odůvodnil...