V Liberci pracují lidé, kteří jsou již na první pohled zapálení pro svou práci, a zdá se, že se jim vytvořená tvůrčí atmosféra, která sahá od krásně vánočně vyzdobeného divadla přes evidentně dobrou náladu všech zúčastněných na pódiu až po pozitivní energii proudící z orchestru řízeného Martinem Doubravským, daří přenášet i na sympatické a vděčné publikum. Dirigent nyní svou Aidu, kterou jsem s ním v Liberci slyšel již před dvanácti lety, posunul do zcela jiných sfér. Je hezké vidět umělecký

Národní divadlo moravskoslezské uvede ve čtvrtek 18. června premiéru opery Umberta Giordana Andrea Chénier. Tento klenot italské veristické opery se na ostravské operní jeviště vrací po dlouhých osmdesáti osmi letech. Jedná se o příběh skutečné historické postavy – básníka, jehož život předčasně skončil pod gilotinou v poslední fázi Velké francouzské revoluce. K dějinným skutečnostem – revoluční činnosti a popravě básníka – byla v opeře připojena vymyšlená milostná

Boitova opera tohoto jména nebývá uváděna často a není se čemu divit, když její úspěch spočívá valnou měrou v rukou představitele titulní postavy. Poté, co Arrigo Boito zkrátil svou původně pětihodinovou operu, jež měla neúspěšnou premiéru roku 1868, po celých sedmi letech na únosnou tříhodinovou míru, započala její mezinárodní kariéra. Mnohdy usiloval o  inscenování Mefistofela operní basista, který toužil předvést své pěvecké a herecké umění v těch nejživotnějších barvách, málokterý pěvec je však přírodou nadán tak, jak tomu bylo u Fjodora Šaljapina nebo u našeho Viléma Zítka. Mefistofeles je role vyžadující univerzální schopnosti vrcholného