Jubilejní 20. ročník Mezinárodního hudebního festivalu Lípa Musica zahájí 11. září 2021 v libereckém Divadle F. X. Šaldy slavnostní koncert s názvem Dvořák Gala jako současně pátý Koncert pro Liberecký kraj v pořadí. Výroční oslavy otevře renomovaná violoncellistka Michaela Fukačová za doprovodu Symfonického orchestru Českého rozhlasu pod taktovkou svého šéfdirigenta Alexandera Liebreicha poctou české hudbě a připomínkou 180 let od narození Antonína Dvořáka. On-line předprodej vstupenek na tento večer byl zahájen v pondělí 23. listopadu.

Ačkoliv violoncellistka Michaela Fukačová (nar. 27. 3. 1959 v Brně) nežije v Česku už několik desetiletí, je vnímána jako česká umělkyně a dle mého mínění je stále ve svém oboru na našem hřišti nejvýtečnější a nejúspěšnější ženou. O narozeninách dam by se po jejich třicátém věku asi nemělo hovořit, ale paní Fukačová je tak silná osobnost a v našem národním rámci natolik mimořádná, že učiním (opět) výjimku.

Úvodním koncertem komorní řady Dvořákovy Prahy 2017 byl večer, organizátory opatřený titulkem Tři velká B. Bylo tak zdůrazněno obsahové zaměření na tři velikány hudebních dějin, Beethovena, Bacha a Brahmse. Určitě by mi všichni tito pánové prominuli, že jsem po skončení večera myslela nejen na jejich hudební odkaz, ale především na tři umělce, kteří mi toho večera připravili hluboký zážitek po stránce interpretační. Pro mě to byl zkrátka večer dvou velkých K a jednoho velkého B (Kashimoto, Kozhukhin a Baborák).

Vzácným hostem abonentního koncertu Malého symfonického cyklu byla ve východočeské metropoli 6. října 2016 v Sále Filharmonie Hradec Králové v Dánsku žijící violoncellistka Michaela Fukačová. Náročný hudební program standardních repertoárových děl nastudoval  Andreas Sebastian Weiser, šéfdirigent Filharmonie Hradec Králové. S orchestrem vstoupil letos již do své páté sezony, přičemž od září dělí své profesní povinnosti i se Státní operou v Praze, kde je novým hudebním ředitelem. V Hradci Králové je před zahájením společného koncertu očekával vyprodaný sál.

Francouzskočeská hudební akademie Telč nabízí už přes dvacet let studentům letní masterclassy s těmi nejpovolanějšími lektory z Česka a Francie. O tom, že o tradice je nutné pečovat a mladé hudebníky je třeba vzdělávat nejen v technice hry na nástroj, jsem mluvila s novou ředitelkou akademie Markétou Vejvodovou a s dlouholetým uměleckým vedoucím, violistou Vladimírem Bukačem.

Jen málokteré komorní těleso (nejen u nás) se může v těchto dnech pochlubit třicetiletou působností ve své původní podobě. Pánové Čeněk Pavlík (housle), Marek Jerie (violoncello) a Ivan Klánský (klavír) právě takovýto soubor tvoří a o to smutnější je fakt, že svou vzácně dlouhou uměleckou spolupráci a více než dvacet hudebních nahrávek nemohli „oslavit“ na festivalu Pražské jaro v kompletní sestavě.

Se jménem Fukač jsem se poprvé setkával v 80. letech ve studiích a knihách muzikologa Jiřího Fukače a později v článcích jeho ženy Jitky. V druhé polovině 90. let mě však více upoutala jejich talentovaná dcera Michaela. Umělecká cesta violoncellistky Michaely Fukačové nebyla vždy lehká.

Píše se rok 1969. V středočeském městě Příbram se z popudu Společnosti Antonína Dvořáka a Okresního kulturního střediska v Příbrami rodí nový hudební festival, jenž si vzal za své připomínat dílo a pečovat o odkaz proslulého skladatele Antonína Dvořáka. Za prvním ročníkem uběhlo téměř půl století a i přes větší či menší změny si Hudební festival Antonína Dvořáka dodnes drží svou jedinečnou tvář a vysoko

Po slunné Itálii a vášnivé Francii zavítá Hudební festival Znojmo v termínu od 9. do 26. července do precizního a tradicionalistického Německa. Benda – Kramář – Vranický – to jsou české osobnosti světového klasicismu, jejichž skladby zazní 11. července v podání souboru Czech Ensemble Baroque s dirigentem Romanem Válkem. „Renomé, jež skladatelé ve své době dosáhli a kvalita jejich děl přetrvala až do dnešních dní. Diváky čeká zážitek...

Brněnská konzervatoř je jedním z nejstarších učilišť moravské metropole. Její oficiální otevření roku 1919 organizačně i ideově připravila existence soukromé školy varhanické, kterou Leoš Janáček budoval od osmdesátých let devatenáctého století. „Když z pravé a jisté odnože fundace Thurn-Valsassina, z varhanické školy brněnské, působící od roku 1881, povstala roku 1919 konzervatoř brněnská, je tím nepřerušená vývojová linie její zajištěna. Brněnská státní konzervatoř hudby navazuje tudíž na staré tradice“ prohlásil při otevření školy, která