Festival Struny podzimu hostil v říjnu 2015 v pražském sále Forum Karlín premiérové koncertní provedení hudby Zdeňka Lišky ke kultovnímu filmu Františka Vláčila Marketa Lazarová (1967). Původní Liškovu hudbu sestavil do podoby devadesátiminutového oratoria filmový skladatel Petr Ostrouchov. Záznam tohoto dosud jediného koncertního provedení projektu nyní vychází ve formátu 2 CD v koprodukci vydavatelství Animal Music a festivalu Struny podzimu v distribuci vydavatelství Supraphon, v digitální podobě pak bude ke stažení exkluzivně na e-shopu www.animalmusic.cz.

Hudba estonského skladatele Arvo Pärta v neděli 23. září vstoupila do nejstaršího ostravského Kostela sv. Václava. Skladatelovy Janovy pašije zazněly v podání Martinů Voices, instrumentálních a vokálních sólistů pod vedením dirigenta Lukáše Vasilka. Koncert byl jedním z posledních programových bodů Svatováclavského hudebního festivalu, který v tomto týdnu finišuje a v pátek skončí provedením Stabat mater Antonína Dvořáka.

Komorní sbor Martinů Voices je na tuzemské hudební scéně výrazným subjektem od okamžiku, kdy se na ní objevil. Na festivalu Pražské jaro vystoupil za řízení Lukáše Vasilka ve Španělské synagoze s programem, který jeho vokální kvality plně využil.

Prestižní označení Editor´s Choice v britských hudebních časopisech Gramophone a BBC Music Magazine a nominace na BBC Music Magazine Awards činí z kompletní nahrávky čtyř komorních kantát z Vysočiny od Bohuslava Martinů mezinárodní událost. Otvírání studánek, Legendu z dýmu bramborové nati, Romanci z pampelišek a Mikeše z hor sjednocují poetické texty Miloslava Bureše do volného cyklu, evokujícího vzpomínky na dětství a pro skladatele v exilu znamenajícího významné spojení s domovinou. Pražský filharmonický sbor se sbormistrem Lukášem Vasilkem, jejichž diskografii projekt zdobí, k tomu 12. února přidají zcela ojedinělé uvedení kantát v Petrohradu. Na zájezdě do Ruska se budou také podílet na uvedení Janáčkovy Glagolské mše a Dvořákovy kantáty Stabat mater.

Finále 21. ročníku Strun podzimu obstarají dvě ikony svých žánrů. V úterý 7. listopadu si na své přijdou nejen fanoušci soudobé hudby. Forum Karlín totiž hostí představení Anthracite Fields americké skladatelky Julie Wolfe v provedení kultovního ansámblu Bang on a Can All-Stars, Martinů Voices, Dana Bárty a Tonyi Graves. Ve čtvrtek 9. listopadu festival na stejném místě zakončí zásadní osobnost nejen jazzu, ale i moderní hudby jako takové, americký pianista a skladatel Herbie Hancock. „Závěr festivalu tak jen potvrdí, že propojuje nejrůznější žánry, a že jediným pojítkem všech koncertů je vysoká kvalita,“ říká umělecký ředitel Strun podzimu Vilém Spilka.

Jako už tradičně i letos v říjnu proběhl v Praze mezinárodní festival pravoslavné hudby Archaion Kallos, pořádaný Spolkem Philokallia. Představuje nejen samotné bohoslužebné zpěvy, ale také tvorbu, která se křesťanským východem inspiruje. Pravoslavné křesťanství a hudba totiž k sobě nerozlučně patří.

Festival Struny podzimu se vrací na kulturní scénu. Po roční přestávce s řadou novinek, ale zároveň s pokračujícím důrazem na „novátorskou tradici“ zosobněnou zakladatelem festivalu Markem Vrabcem, který se přesunul do pozice prezidenta festivalu.

Marek Štryncl prokázal hledačskou odvahu už mnohokrát – z nedávné doby připomeňme aspoň stavbu převozného barokního divadla (od svého dokončení už mnohokrát velmi dobře využitého), nastudování a nahrávky symfonií Antonína Dvořáka na dobových nástrojích a v souladu s dobovými interpretačními zvyklostmi, a plán rekonstrukce slavnosti Phasma Dionysiacum, která se na Pražském hradě v prostoru Staré sněmovny odehrála před čtyřmi sty lety, 5. února 1617 (4. a 5. února se k tomuto výročí v Praze konala mezinárodní konference, za účasti obecných historiků, muzikologů, teatrologů, specialistů na dobový tanec a

Interpretace klasicistního hudebního díla je otázkou filosofického postoje. To je konstatování znějící jako ohraná fráze, kterou lze aplikovat obecně na provádění jakékoli umělecké hudby. Pro hudební klasicismus se však jedná o specifický požadavek, který tuto epochu činí přelomovou. Autor od druhé poloviny 18. století hledá řád na pouti k periodické formě, cizeluje harmonii do průzračnosti, až by se mohlo zdát, že klasicismus je svým odmítáním komplikovaných hudebních struktur vývojovým krokem zpět. Tato hudební epocha se však vydala jiným směrem a z hlediska dobové estetiky, která tehdy pozvolna zaujímala pozice samostatného

„Je pravda, že mé skladby nejsou tak dokonalé, aby unikly přísné kri­tice. Nebojím se ryzí a důkladné kritiky, neboť ji považuji za nejlepší učitelku, jež vede k nejvyšší dokonalosti. Ale na neštěstí moje hudba byla posuzována mnohými, kteří rádi mluvili o věci, aniž by jí vůbec rozuměli, jako onen o obru na měsíci. Jejich snaha kárati, nebo spíše závist, předsudek a touha, abych byl sesměšněn, nebyly s to mi vyvrátit dobře uvážené zásady a poučit mě o něčem lepším...“ Přečte-li si čtenář paměti Jana Jakuba Ryby, zůstane v něm kus pachuti z překážek a z bojů s malostí, kterým musel český kantor během svého života čelit. Ryba si byl