Aktuality - časopis Harmonie

Tři kompozice v jednom prostoru a Clarinet Factory v jednom výtahu

Oslavy stého výročí založení Československa sice již odeznívají, ale orchestr PKF – Prague Philharmonia se k nim přihlásil i v prosinci skrze pátý koncert z cyklu Krása dneška. Tento cyklus se dosud většinou odehrával v komorních sálech i komorním obsazení, pro závěrečné setkání se ovšem proměnil v efektní událost v působivých prostorách Veletržního paláce. A zatímco předchozí díly Krásy dneška mapovaly spíše dějiny hudby 20. století, tento koncert byl zcela současný, či přesněji do budoucnosti se dívající (jak napsal v programu ředitel orchestru). Kompozice objednané od tří českých skladatelů byly propojeny improvizovanými pasážemi, elektronikou a abstraktními projekcemi na stěny dvorany. Vznikl jednolitý celek, v němž bylo možné odlišit jednotlivé autorské části, ale zároveň se vše slévalo do nepřerušeného proudu. Ten zahájili členové Clarinet factory, kteří sjeli proskleným výtahem od stropu.

Jaký bude svět ve 22. století? Wajsar, Trojan a Reindl představí svou vizi ve Veletržním paláci

Zatímco v předchozích čtyřech večerech cyklu Krása dneška se PKF — Prague Philharmonia obracela do minulosti a připomínala tzv. osmičkové roky, na posledním koncertě 10. prosince nabídne naopak výhled do budoucna. Site-specific projekt designovaný pro Veletržní palác v Praze představí vize světa 22. století podle Petra Wajsara, Jana Trojana a Tomáše Reindla. Hudební části, ve které si spolu s hráči orchestru a skladateli zahraje i multižánrová formace Clarinet Factory, bude předcházet setkání s novinářem Jaroslavem Spurným a jeho hosty.

Něžná i jedovatá. Brněnská Bystrouška má oporu v orchestřišti

S Janáčkem se v českých divadlech neexperimentuje. Alespoň ne v posledním roce. Pražské Národní divadlo v březnu zahájilo sérii premiér v rámci janáčkovského roku Výlety Páně Broučkovými v režii Slávy Daubnerové, která si nepomáhala žádnou aktualizací nebo ideovou nadstavbou, snad jen výraznými vizuálními prvky, což jí odborná veřejnost příliš netolerovala. V říjnu se v Ostravě hrál Osud režírovaný Jiřím Nekvasilem. Jedna z Janáčkových méně hraných a méně povedených oper (pan režisér by mi v otázce povedenosti oponoval) se tam hrála se vší důvěrou v kvality díla, s pokorným výkladem poctivého divadelníka.

Příhody lišky Bystroušky otevřou Janáčkův festival i zrekonstruované divadlo

Mezinárodní hudební festival věnovaný dílu Leoše Janáčka vstupuje již do 6. ročníku. Diváky letos čeká kompletní uvedení Janáčkova jevištního díla v podání předních zahraničních souborů, světových tvůrců, jakými jsou Ivo van Hove, Robert Carsen, Kornél Mundruczó nebo Alvis Hermanis i všech třech českých národních divadel. Přehlídku zahájí dne 17. listopadu od 19:00 v Národním divadle Brno premiéra opery Příhody lišky Bystroušky v nové inscenaci režiséra a uměleckého šéfa Janáčkovy opery NdB Jiřího Heřmana. 

Opery na míru pro brněnská zákoutí. Tou první bude Ivanovićovo Poslední pólo

„Svět je jedno velké divadlo, stačí jen najít správné místo a začít hrát. Herci nepotřebují jeviště ani oponu, publikum se obejde bez smokingů a večerních šatů. Místo pro novou operu je možná zrovna tam, kde pravidelně nakupujete, pracujete, venčíte psa, hrajete fotbal nebo pijete pivo.“ Tak popisuje svůj program Hausopera, brněnský spolek, jehož ambicí je uvádění nových komorních oper komponovaných na míru různorodým místům města Brna, která jsou pozoruhodná architektonicky, svým příběhem nebo geniem loci. 

Bernstein, kinokoncerty a Olympic: 19. filharmonický Špilberk

Právě probíhající Mezinárodní hudební festival Špilberk letos od 14. do 24. srpna nabízí celkem šest hudebních večerů. Při dvou z nich se představí pořádající orchestr Filharmonie Brno, při dalších dvou hostující tělesa a zbylé dva večery vyplní kinokoncerty hvězd klasické hudby.

Klášterní hudební slavnosti se rozrůstají

12. červen 2018 Napsal(a)
Zveřejněno v Aktuality
Klášterní hudební slavnosti se rozrůstají

Od 1. do 17. července 2018 se v čtrnácti městech a obcích převážně Olomouckého, ale také Pardubického a Moravskoslezského kraje uskuteční celkem šestnáct koncertů v rámci festivalu Klášterní hudební slavnosti 2018. Také letos přijala patronát nad festivalem přední harfistka Jana Boušková. Koncerty v roce 2018 se již tradičně budou konat v Šumperku, Jeseníku, Krnově, Karlově Studánce, Bludově, Králíkách, Loučné nad Desnou, Velkých Losinách a v Rapotíně. Nová místa festivalu nás pozvou na historická místa Bruntálu, Šternberku, Račího údolí, Maršíkova a Konice.

Z pražskojarní soboty: Slovíčka Marka Ivanoviće a momenty, které by se měly pokutovat

Až na dřeň osobní. Takový je Janáčkův Zápisník zmizelého v podání Jaroslava Březiny. Na odpoledním koncertu festivalu Pražské jaro v nevelkém sále konzervatoře, kde k sobě interpreti a posluchači mají opravdu hodně blízko, přednesl písňový cyklus bezprecedentním způsobem, jako opravdové monodrama.U klavíru byl Marián Lapšanský, spoluúčinkovala Eva Garajová jako Zefka a do úkolu ženského sboru za scénou se zapojily Lucie Laubová, Michaela 

Katarina Karnéus: Hlas je zrcadlo duše

Švédskou mezzosopranistku Katarinu Karnéus bychom asi nezařadili do kategorie mediálních operních hvězd, ale v operním světě je již řadu let spolehlivou stálicí. Přesněji od chvíle, kdy vyhrála soutěž BBC Cardiff Singer of the Year, jež se vždy po dvou letech koná ve velšské metropoli. Tehdy se psal rok 1995 a spolu s ní byli dalšími finalisty Rosalind Sutherland, Brett Polegato, Kirsi Tiihonen a Larisa Rudakova. V následujících letech začala být rodačka ze Stockholmu, která studovala i v Londýně, zvána na světové scény včetně Metropolitní opery, kde debutovala roku 1999 jako Varvara v Janáčkově Káti Kabanové pod taktovkou sira Charlese Mackerrase. Má tedy za sebou více jak dvacetiletou kariéru, pro niž by se jako nejvýstižnější označení hodilo slovo všestrannost. Katerina Karnéus je doma jak v opeře, tak v písních, orientuje se také v různých stylech, jak dokládá i její repertoár, který sahá od 18. století po soudobá díla. V současnosti je členkou souboru Opera Göteborg, hostuje však i na dalších evropských scénách.

Brněnský Faust a Markéta pro pokročilé

Budova Janáčkovy opery se v této sezóně opravuje a na její představení chodí diváci především do Mahenova divadla. Pro uvedení Fausta a Markéty Charlese Gounoda na libreto Julese Barbiera a Michela Carré nicméně inscenační tým pod vedením uměleckého šéfa Jiřího Heřmana zvolil zcela netradiční zasazení. Sobotní premiéra proběhla v obří prostoře Pavilonu P brněnského výstaviště. V gigantické kovové hale vybudovali organizátoři stupňovitou tribunu, před kterou se do všech stran otevíral nezměrný potemnělý prostor soustředěný kolem světelného kruhu. Prostor děje (scénograf Pavel Svoboda) sice po většinu času vymezovaly jednoduché pohyblivé kulisy (stěna s okny Markétina domku, stěna se zrcadlem, portál či věžové „tubusy“ s točitými schodišti), nicméně režie využívala celý prostor haly a doplňovala děj v popředí postavami či sborem pohybujícím se kdesi v dálce, takřka na hranici dohledu diváků. Orchestr byl umístěn v dřevotřískové „ohradě“ napravo od a v úrovni „scény“, takže diváci v pravé části tribuny mohli kromě dramatu doktora Fausta sledovat též celý orchestr i s dirigentem jako na koncertě. Již na úvod je třeba vyzdvihnout, že inscenačnímu týmu se skvěle podařilo rozbít tradiční rozdělení divadelního prostoru na hlediště a jeviště kukátkového typu. Prostor vymezený ději nebyl jasně oddělen od hlediště portálem ani oponou a zrovna tak postrádal ohraničení na bocích, kde se ztrácel ve stínech, z nichž přicházeli účinkující, jako by z nezměrných dálek. Prospekt scény tvořila až kovová vrata výstavního pavilonu. I ta však byla v takové vzdálenosti, že postavy pohybující se v jejich blízkosti působily, jako by se nacházely v jiném světě či rovině existence. Světelný kruh a prostor před tribunou pak nepůsobil jako tradiční jeviště, ale spíše jako jeden akcentovaný bod v doširoka se otevírajícím světě, zahrnujícím i tribunu s diváky.

Czech English French German Italian Portuguese Spanish