První premiérou uvedenou na jevišti zrekonstruované Státní opery bude Král Roger Karola Szymanowského. V pátek 3. dubna zazní pod vedením hudebního ředitele Státní opery Karla-Heinze Steffense, v titulní roli se představí polský barytonista Łukasz Golinski, který Rogera zpíval mimo jiné s Orchestra Nazionale dell’Accademia di Santa Cecilia pod taktovkou sira Antonia Pappana nebo v Královské švédské opeře ve Stockholmu. „Sicilské drama“, jak skladatel svou tříaktovou operu nazýval, vzniklo v roce 1924, o osm let později jej uvedl v Praze tehdejší umělecký šéf opery Národního divadla Otakar Ostrčil.

V uplynulých letech Metropolitní opera v New Yorku přinášela prostřednictvím přímých přenosů inscenace čerpající z tamní tradice uvádění operních děl zpravidla v interpretačně nekomplikovaném, konvenčním scénickém provedení. Připomeňme třeba nedávné Mistry pěvce Norimberské s městskou ulicí a hradbami vybudovanými v detailu vhodném spíš pro filmové plátno než divadelní jeviště. O to větší očekávání vyvolával plakát na Wagnerova Tristana a Isoldu, který lákal na zahajovací přenos sezóny 2016/2017 kombinací současných kostýmů, tajemné stříbrné masky a magického zatmění slunce na temném nebi.

Festpielhaus v Baden-Badenu zasáhlo vlnobití Wagnerových vášnivých tónů. Nebojte se, neutopíte se v nich. Drží je pod taktovkou Sir Simon Rattle. S vřelým srdcem a chladnou hlavou je přelévá do hlediště. Čtvrtý Velikonoční festival s Berlínskými filharmoniky dozněl úspěšně na Velikonoční pondělí ke svému konci.  Šest operních večerů, pět velkých orchestrálních koncertů a přes dvacet komorních koncertů na různých místech bylo mnohokrát vyprodáno. 25 000

Bizetova Carmen je moderními režiséry milována mimo jiné proto, že titulní postava je příjemně poddefinována. Dekonstruktérům se otvírají se dveře pro nikdy nekončící variace jejího charakteru, které mohou gradovat v závěrečné scéně před branou do corridy. Proč Carmen umírá? Je to sebevražda? Či vražda ze žárlivosti? Metropolitní opera ovšem moderní, výbojné dekontruktivistické režie nijak nepěstuje. Jistě by se do toho byla už dávno pustila, aby...

Takřečené režisérské či režijní divadlo patří i v krajině operní již po několik desetiletí ke standardům inscenační praxe evropských operních domů; vzpomeňme na „Ring století“ z roku 1976: dnes již kultovní bayreuthskou inscenaci, v níž Patrice Chéreau oblékl wagnerovské postavy do kostýmů z 19. století, nechávaje tím tušit paralely mezi industriální dobou a oním „mytickým bezčasím“, které zřejmě tanulo na mysli Wagnerovi: běží zde o náhled, že operní režisér není pouhým vykladačem díla, jež – v ideální podobě jako partitura – představuje

Jeden z nejprogresivnějších evropských režisérů současnosti Mariusz Treliński představí po sedmi týdnech intenzivních zkoušek ve Státní opeře svou Salome – operu Richarda Strausse na skladatelovo libreto a v hudebním nastudování německého dirigenta Heiko Mathiase Förstera. Po premiérách 23. a 26. října 2014 od 20.00 se dílo divákům představí v letošním roce, 150 let od Straussova narození, ještě třikrát. Mariusz Treliński je uměleckým ředitelem Národní opery Velkého divadla ve Varšavě, s nímž vstoupilo Národní divadlo do...