V pátek 19. července proběhne na letní scéně Hudební a taneční fakulty AMU v Praze představení barokní opery Praga nascente da Libussa e Primislao autorské dvojice Antonio Denzi a Antonio Vivaldi. V hlavních rolích pasticcia z roku 1734 se představí Sylva Čmugrová, Michaela Šrůmová nebo Hasan El Dunia.

Na počátek léta chystá Musica Florea a taneční soubor Hartig Ensemble ve spolupráci ve Společností Zdeňka Fibicha jedno ze známých melodramat 18. století, které se bezprostředně váže k historii pražského divadelního života.

Český barokní skladatel František Ignác Tůma (1704–1774) figuruje jako významný reprezentant „české“ hudby své doby v učebnicích a přehledových publikacích, vlastní hudbu tohoto autora ovšem známe zatím velmi málo. Na rozdíl od svého současníka Jana Dismase Zelenky, který zažívá renesanci zájmu o své dílo, Tůma na své docenění teprve čeká. Záslužnému objevování jeho tvorby se v posledních letech věnuje pražský soubor Vagantes, jehož členové (občanským povoláním např. finanční poradkyně, stomatoložka, programátor, majitelka knihkupectví nebo vysokoškolský pedagog) se vypravili do rakouských knihoven a archívů za dosud nevydanými hudebními prameny a sami je spartovali. V roce 2012 uvedli ve spolupráci s dalšími zpěváky a hudebníky tůmovský program na festivalu Musica figurata v Želivi. Nastudování skladeb De profundis, Messa della morte a Te Deum tehdy řídil umělecký vedoucí souboru Martin Konvalinka, interpreti vycházeli z edic Otto Schmidta ze začátku 20. století.

Se jménem Jakuba Jana Ryby je neprávem spojována výhradně Česká mše vánoční. Musica Florea na svém koncertu 3. dubna v Českém muzeu hudby představí jedno z jeho nedávno muzikologicky zpracovaných duchovních děl Stabat Mater.

Uprostřed dušičkového týdne, právě v Den reformace 31. října 2018, reprízoval v pražském kostele svatých Šimona a Judy na Starém Městě pražském brněnské premiérové nastudování (30. 10. 2018) dvojice Dvořákových orchestrálních děl soubor dobových nástrojů a jejich kopií Musica Florea za řízení dirigenta Marka Štryncla. S železnou pravidelností hledá Štrynclův soubor starých nástrojů vždy na podzim cestu ke Dvořákovu orchestrálnímu a symfonickému dílu v intencích tzv. poučené interpretace staré hudby.

Zelenka festival Praha – Drážďany pořádá už pátým rokem Ensemble Inégal v čele s dirigentem Adamem Viktorou. Letos zahájil tyto malé zelenkovské „orgie“ soubor Musica Florea 16. října za přítomnosti českých i zahraničních badatelů včetně hlavního hosta páteční vědecké konference Janice Stockigt slavnými instrumentálními skladbami, jež napsal Jan Dismas Zelenka (1679-1745) v roce 1723 v Praze a jejichž určení nám doposud zůstává skryto. Jisté je, že partitury byly vypracovány dle autorova přípisu ve shonu během příprav na uvedení jeho melodramu Sub olea pacis et palma virtutis, uvedeného u příležitosti korunovace císaře Karla VI. na českého krále. Věřme, že jedním ze snů hudebních historiků je den, kdy nám byť jen nepatrná zmínka naznačí, pro koho své komplikované pražské opusy Zelenka komponoval, aby se vějíř souvislostí pootevřel o něco víc.

Ve stínu velkých jmen zůstávají neprávem pozapomenuti další velikáni české hudby. Jednoho z nich na svých nových zářijových koncertech představí orchestr Musica Florea. Český skladatel Jan Křtitel Vaňhal (1739–1813) působil kromě domácí půdy i ve Vídni, kde se stal členem „hvězdného kvarteta“, v němž hrál na violoncello spolu s W. A. Mozartem, J. Haydnem a K. Dittersdorfem.

Orchestr Musica Florea, který už dávno není jen tělesem interpretujícím oblast „staré hudby“, ale třeba i romantismu, odjíždí na zájezd do Polska. Na festivalu barokní hudby a divadla ve Szczawnici uvede spolu se souborem Hartig Ensemble – Tance a balety tří století barokní operu Muzio Scevola. Premiéru měla začátkem června v Německu na händlovském festivalu a česká novodobá premiéra proběhla 2. července v Praze. Kromě toho v Polsku odehraje koncerty další barokní hudby.

Zatímco většina lidí si pod příjemně stráveným začátkem léta představí lenošivý pobyt u moře, výlety po domovině nebo alespoň návštěvy přátel a rodinných příslušníků, na které po zbytek roku nezbývá čas, mnoha interpretům tzv. staré hudby se vybaví poklidný kolorit města Valtice, ve kterém vždy v prvních týdnech měsíce července probíhá Mezinárodní letní škola staré hudby. A právě tento rok měli houslisté, cinkisté, zpěváci a zpěvačky, cembalisté, hobojisté, flétnisté nebo například i herci a tanečníci věnující se starší artificiální hudbě a divadlu možnost navštívit již 30. ročník valtické interpretační školy. Pro 30. ročník Mezinárodní letní školy staré hudby Valtice se organizátorům podařilo sehnat rovných třicet lektorů z nejrůznějších koutů světa, někteří patří mezi pravidelné účastníky, další se ve Valticích objevili tento rok poprvé, všechny však spojovala dlouholetá pedagogická i interpretační praxe. Před každým ročníkem si student–interpret navolí třídy, které bude po zbytek pobytu navštěvovat. Kromě lekcí zaměřených na samotný hudební nástroj nebo zpěv si mohou účastníci navolit i orchestrální hru, sbor, tance, gestiku, gregoriánský chorál nebo i hudební improvizaci. Valtice tak každý rok ožívají hudbou deroucí se z oken budov tamních škol, které po dobu kurzů propůjčují hudebníkům a lektorům své prostory.

Barokní opera je dnes žánr relativně známý. V širším povědomé ji reprezentují především díla Georga Friedricha Händela, která již po desetiletí plní nabídku světových labelů a zahraničních, zejména německých, britských a amerických divadel. Setkat se s barokní operou na živo v České republice je mnohem vzácnější; nejčastěji se tak děje na provizorních scénách, během letních festivalů, a to v nejrozmanitějších podobách, úpravách a interpretačních úrovních.