V roce 2009 zveřejnilo hudební vydavatelství Arta dvojalbum s živými nahrávkami Dvořákových symfonií č. 7 d moll a 8 G dur, doprovázených dalšími skladatelovými orchestrálními díly z let 1877–1880. Aktérem tohoto alba, v českých podmínkách v roce 2009 rozhodně revolučního, byl soubor dobových nástrojů Musica Florea s uměleckým šéfem Markem Štrynclem. První nahrávka Dvořákových symfonických a orchestrálních děl s dobovým instrumentářem české provenience působila tehdy jako provokace, kuriozita i anomálie současně.

Musica Florea se po roce opět vrací k symfonickému dílu Antonína Dvořáka. Tentokrát k jeho 5. symfonii F dur, jež měla premiéru v roce 1879 v Praze. V historicky poučené interpretaci zazní poprvé 16. listopadu v Besedním domě v Brně, o den později v kostele sv. Šimona a Judy v Praze. Doplněna bude o předehru Othello téhož skladatele.

Čtenáře Harmonie pravděpodobně nepřekvapí skutečnost, že Smetanova Libuše není zdaleka první ani jedinou operou zpracovávající téma vlády mýtické pramáti rodu Přemyslovců. Do operních domů vstoupila tato látka již koncem 17. století, bezkonkurenčně nejzajímavější je ale verze, kterou napsal italský tenorista a operní impresário Antonio Denzio roku 1734 v Praze. Denzio se pokoušel touto volbou námětu nalákat publikum a zvrátit (dlužno říci marně) finanční krach svého podniku, který v divadle hraběte Sporcka provozoval již po deset sezón. Za tím účelem také sestavil libreto tak, aby v něm mohl zužitkovat řadu efektních árií z oper V ivaldiho , Albinoniho, Jacomelliho a dalších dnes již neznámých autorů a děl. Denziovým nápadem se před lety 

V pátek 19. července proběhne na letní scéně Hudební a taneční fakulty AMU v Praze představení barokní opery Praga nascente da Libussa e Primislao autorské dvojice Antonio Denzi a Antonio Vivaldi. V hlavních rolích pasticcia z roku 1734 se představí Sylva Čmugrová, Michaela Šrůmová nebo Hasan El Dunia.

Na počátek léta chystá Musica Florea a taneční soubor Hartig Ensemble ve spolupráci ve Společností Zdeňka Fibicha jedno ze známých melodramat 18. století, které se bezprostředně váže k historii pražského divadelního života.

Český barokní skladatel František Ignác Tůma (1704–1774) figuruje jako významný reprezentant „české“ hudby své doby v učebnicích a přehledových publikacích, vlastní hudbu tohoto autora ovšem známe zatím velmi málo. Na rozdíl od svého současníka Jana Dismase Zelenky, který zažívá renesanci zájmu o své dílo, Tůma na své docenění teprve čeká. Záslužnému objevování jeho tvorby se v posledních letech věnuje pražský soubor Vagantes, jehož členové (občanským povoláním např. finanční poradkyně, stomatoložka, programátor, majitelka knihkupectví nebo vysokoškolský pedagog) se vypravili do rakouských knihoven a archívů za dosud nevydanými hudebními prameny a sami je spartovali. V roce 2012 uvedli ve spolupráci s dalšími zpěváky a hudebníky tůmovský program na festivalu Musica figurata v Želivi. Nastudování skladeb De profundis, Messa della morte a Te Deum tehdy řídil umělecký vedoucí souboru Martin Konvalinka, interpreti vycházeli z edic Otto Schmidta ze začátku 20. století.

Se jménem Jakuba Jana Ryby je neprávem spojována výhradně Česká mše vánoční. Musica Florea na svém koncertu 3. dubna v Českém muzeu hudby představí jedno z jeho nedávno muzikologicky zpracovaných duchovních děl Stabat Mater.

Uprostřed dušičkového týdne, právě v Den reformace 31. října 2018, reprízoval v pražském kostele svatých Šimona a Judy na Starém Městě pražském brněnské premiérové nastudování (30. 10. 2018) dvojice Dvořákových orchestrálních děl soubor dobových nástrojů a jejich kopií Musica Florea za řízení dirigenta Marka Štryncla. S železnou pravidelností hledá Štrynclův soubor starých nástrojů vždy na podzim cestu ke Dvořákovu orchestrálnímu a symfonickému dílu v intencích tzv. poučené interpretace staré hudby.

Zelenka festival Praha – Drážďany pořádá už pátým rokem Ensemble Inégal v čele s dirigentem Adamem Viktorou. Letos zahájil tyto malé zelenkovské „orgie“ soubor Musica Florea 16. října za přítomnosti českých i zahraničních badatelů včetně hlavního hosta páteční vědecké konference Janice Stockigt slavnými instrumentálními skladbami, jež napsal Jan Dismas Zelenka (1679-1745) v roce 1723 v Praze a jejichž určení nám doposud zůstává skryto. Jisté je, že partitury byly vypracovány dle autorova přípisu ve shonu během příprav na uvedení jeho melodramu Sub olea pacis et palma virtutis, uvedeného u příležitosti korunovace císaře Karla VI. na českého krále. Věřme, že jedním ze snů hudebních historiků je den, kdy nám byť jen nepatrná zmínka naznačí, pro koho své komplikované pražské opusy Zelenka komponoval, aby se vějíř souvislostí pootevřel o něco víc.

Ve stínu velkých jmen zůstávají neprávem pozapomenuti další velikáni české hudby. Jednoho z nich na svých nových zářijových koncertech představí orchestr Musica Florea. Český skladatel Jan Křtitel Vaňhal (1739–1813) působil kromě domácí půdy i ve Vídni, kde se stal členem „hvězdného kvarteta“, v němž hrál na violoncello spolu s W. A. Mozartem, J. Haydnem a K. Dittersdorfem.