Kritiky - časopis harmonie

Večer pro Claru Schumann a hudba Visegrádské čtyřky na Olomouckých barokních slavnostech

Velké změny posledních měsíců zasáhly také osmý ročník hudebního festivalu Olomoucké barokní slavnosti a oblíbená operní dramaturgie musela být pro rok 2020 zrušena. Místo ní však organizátoři festivalu vystavěli novou koncertní řadu, která ve čtyřech večerech a jednom odpoledni představí nejen pilíře barokní hudební literatury, ale také pozoruhodné, avšak opomíjené skladatele baroka, klasicismu i romantismu.

Z Dobřan až k Amazonce: Brentnerovské masterclass ve jménu přátelství

Ani v létě hudebníci nezaháleli a pracovali na sebezdokonalování v rámci letních hudebních škol a masterclass. V České republice bylo během prázdnin takových příležitostí hned několik: největší koncentrace se zdála být na Moravě, kde se každoročně otevírají dílny zaměřující se především na starou hudbu, ovšem ani Čechy nejsou příliš pozadu. Nově vznikající destinací otevřenou zájemcům o barokní hudbu je Plzeň. Zde již druhým rokem vzniká projekt, který je ve srovnání s podobnými mistrovskými kurzy ojedinělý – kloubí se v něm princip vokálně-instrumentálního masterclass zaměřeného na jedno konkrétní dílo a následné propojení s krátkou, benefičně pojatou koncertní šňůrou.

Pomalu a nízko Markéty Cukrové

20. únor 2018 Napsal(a)
Zveřejněno v Kritiky
Pomalu a nízko Markéty Cukrové

Nestává se příliš často, aby se dva večery přesně po týdnu zaplnilo pražské Rudolfinum díky cembalu v jedné z hlavních rolí koncertu. Před týdnem znělo Dvořákovou síní cembalo dvacátého století (Mahan Esfahani s doprovodem SOČRu skvěle oživil Kalabisův cembalový koncert), včera hrálo prim barokní cembalo pod rukama Vojtěcha Spurného. Po týdnu se na pódiu objevila i mezzosopranistka Markéta Cukrová, která zatímco minulý týden zaskakovala v Glagolské mši (druhá půle koncertu SOČRu), tentokrát byla hlavní hybatelkou večera nejen ve smyslu „hierarchie“ sólista vs. doprovod, ale i ve smyslu muzikantském.

Až do konce s elegancí

22. prosinec 2014 Napsal(a)
Zveřejněno v Kritiky
Až do konce s elegancí

14.12.2014 se uskutečnil v Pálffyho paláci vzpomínkový večer u příležitosti nedožitých 65. let profesorky Pražské konzervatoře, houslistky Dagmar Zárubové. Sešli se její přátelé, spolupracovníci a bývalí studenti. Na programu byla díla G.F. Telemanna, A. Dvořáka, L. Janáčka a E. Blocha, provedená studenty a pedagogy, přáteli Darinky Zárubové - jak ji všichni nazývali. Večer nebyl tryznou, ale oslavou naplněného života, který sice pro nás skončil dřív než bychom si přáli, přesto stihl naplnit svůj účel. Kolik lidí může říci, že se živí tím, co je baví a těší se

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.