Libuše Domanínská
Libuše Domanínská: Celý život zpívám, jak mi zobák narostl
3. únor 2021 Napsal(a) Markéta CukrováNarozeninová návštěva u hvězdy pražského a brněnského národního divadla Libuše Domanínské (4. 7. 1924), jejíž kariéra byla úzce spjatá s operním dílem Leoše Janáčka (3. 7. 1854). V letošním roce oslaví oba kulaté výročí, Janáček 165 a paní Domanínská 95 let. Do pečovatelského domu na jižní Moravě mě doprovodila žačka paní profesorky, sopranistka Jana Šrejma Kačírková, a bratr oslavenkyně pan Zdeněk Klobáska. Drobná bělovlasá paní nejistě vstala, omluvně se usmála a tiše pronesla, že rozhovor je vyloučený, protože si nic nepamatuje. Kdysi suverénně ovládala jeviště a jedinečným hlasem předkládala světovému publiku lidská dramata (především) Janáčkových oper. Heroina, hvězda, umělkyně. Střípky vzpomínek předkládám tak, jak zazněly, s občasným upřesněním Jany a Zdeňka.
Brněnská konzervatoř je jedním z nejstarších učilišť moravské metropole. Její oficiální otevření roku 1919 organizačně i ideově připravila existence soukromé školy varhanické, kterou Leoš Janáček budoval od osmdesátých let devatenáctého století. „Když z pravé a jisté odnože fundace Thurn-Valsassina, z varhanické školy brněnské, působící od roku 1881, povstala roku 1919 konzervatoř brněnská, je tím nepřerušená vývojová linie její zajištěna. Brněnská státní konzervatoř hudby navazuje tudíž na staré tradice“ prohlásil při otevření školy, která