Po dlouhou dobu, dobrých 300 let, měla opera jako umělecký druh v životě evropské společnosti mimořádné postavení. I dnes, kdy ztratila mnoho ze svého vlivu, je považována za umění výlučné,...

V prvním dílu našeho seriálu jsme operu opustili v jejích začátcích, ve stadiu experimentů a prvních úspěchů, kdy byla především luxusní a rafinovanou zábavou pro vzdělané a (převážně)...

Po dvou sondách do významných etap italské libretistiky se nyní vypravíme do konkurenční a v mnohém odlišné Francie. Ve srovnání s Itálií probíhal vývoj francouzského operního básnictví plynuleji....

Snad každý posluchač klasické hudby zná alespoň jednu z vrcholných komických oper W. A. Mozarta - Figarovu svatbu, Dona Giovanniho či Cosi fan tutte. Všechny tři patří mezi...

"Manželský trojúhelník" aneb sbližování stylůPřibližně v pol. 18. století se mezi literáty začala šířit nespokojenost s podobou italské opery seria. Racionalisticky založeným duchům se začal...

To, že v nadpisu této kapitoly seriálu o libretu nestojí jména literátů, ale skladatele, má důvod, jenž nespočívá jen v tom, že pouhé uvedení nezbytných reálií týkajících se více než desítky autorů textů figurujících u Verdiho oper by zaplnilo téměř celý její rozsah, a to nebereme v úvahu literární předlohy.

Jak naznačila kapitola věnovaná Verdimu a jeho libretistům, podíleli se skladatelé v 19. století stále častěji na výsledném utváření libret svých oper. Zákonitě tak vyvstávala otázka, zda by nebylo dobré, aby si psali libreta vůbec sami.

Eugène Scribe (1791-1861) byl ve své době nejoblíbenější divadelní autor, a to nejen v Paříži a ve Francii. Za půlstoletí neúnavné práce vytvořil mimořádný počet 420 kusů různých divadelních žánrů.

Velký rakouský básník, dramatik a esejista Hugo von Hofmannstahl (1874-1929) je dnes pro mnohé znám především jako autor libret k operám Richarda Strausse, z nichž většina patří k vrcholům operního žánru vůbec. O kongeniálním uměleckém souznění vypovídají i vzájemná četná slova uznání z rozsáhlé korespondence mezi oběma umělci.

Úloha operních libretistů českých skladatelů v 19. století se příliš nelišila od století předešlého. Libreto bylo podstatnou složkou díla, ale nikoliv nejdůležitější, tou byla přece jen hudba.