Mnohokrát jsme se přesvědčili o tom, že dirigent Václav Luks umí proměnit Rudolfinum v sakrální prostor. A stalo se to znovu. V předvelikonočním Svatém týdnu uvedl se svými soubory Collegium 1704, Collegium Vocale 1704 a sólisty Janovy pašije BWV 245 Johanna Sebastiana Bacha. Jejich první verzi slyšeli luteránští křesťané v lipském kostele sv. Mikuláše na Velký pátek 7. dubna 1724, posluchači Rudolfina průnik čtyř verzí tohoto díla o „šedivém“ úterý 12. dubna 2022.

Koncert Collegia 1704 15. února v pražském Rudolfinu byl svým způsobem mimořádný. Jednak hostování u českého hudebního společenství přijala báječná zpěvačka, u níž by se mohla ledaskterá česká pěvkyně inspirovat, jednak zazněla kompozice, jež je i není mší.

Hned tři různá výročí dala vzniknout dramaturgii závěrečného koncertu Olomouckých barokních slavností – prvním z nich je výročí 230 let od úmrtí Wolfganga Amadea Mozarta, druhá dvě patří německému skladateli Johannu Gottliebu Naumannovi, jehož 290 let od narození a 220 let od úmrtí program s názvem Koncert ke slávě Sloupu Nejsvětější Trojice připomenul. V provedení rezidenčního ansámblu Volantes Orchestra (umělecká vedoucí Veronika Manová) a Czech Ensemble Baroque Choir (sbormistryně Tereza Válková) zazněla ve čtvrtek 9. září v kostele sv. Mořice Mozartova Missa in honorem Sanctissimae Trinitatis a Naumannova Missa Solemnis. Jako sólisté vystoupili Pavla Radostová (soprán), Romana Kružíková (soprán), Lucie Netušilová Karafiátová (alt), Jan Kožnar (tenor) a Martin Vacula (bas). Notový materiál skladby Missa Solemnis připravil Libor Mašek (violoncello).

Pětadvacet koncertů v podání předních českých interpretů nabízí letos pětadvacetiletý festival Concentus Moraviae. Zámecké sály, baziliky, kostely i moderní kulturní sály budou od 11. září do 29. října hostit umělce, kteří vinou pandemických opatření nevycestovali do zahraničí. Slovy organizátorů by takovýto program v běžném koncertním provozu nebylo možné v ČR uskutečnit – významné tuzemské komorní ansámbly, orchestry a sólisté by vystupovali na světových scénách. Nyní je svým posluchačům nabídne jubilující festival v jednom ročníku jako dárek k 25 letům své existence.

Velké změny posledních měsíců zasáhly také osmý ročník hudebního festivalu Olomoucké barokní slavnosti a oblíbená operní dramaturgie musela být pro rok 2020 zrušena. Místo ní však organizátoři festivalu vystavěli novou koncertní řadu, která ve čtyřech večerech a jednom odpoledni představí nejen pilíře barokní hudební literatury, ale také pozoruhodné, avšak opomíjené skladatele baroka, klasicismu i romantismu.

Jubilejní 70. koncert Hudebního salonu Moniky Knoblochové s název Café crème, který již několik sezon posluchačům zpříjemňuje nedělní večery v pražském kostele sv. Vavřince, se tentokrát rozezněl v témbru barokního violoncella. Na sklonku listopadu zde v obnovené premiéře zazněly skladby dosud opomíjeného skladatele, jehož znovuobjevení se dlouhodobě věnuje violoncellista Libor Mašek, který program koncertu koncipoval i s rozhledem interpretoval.

Hlavní postavou nového snímku Collegia 1704 je pro mě jednoznačně hobojistka Xenia Löffler, dlouholetá členka a sólistka Akademie für Alte Musik Berlin. Ve spolupráci s Václavem Luksem připravila a nastudovala tři koncerty Johanna Sebastiana Bacha (1685-1750) v nových verzích: Koncert f moll BWV 1056, Koncert pro cembalo A dur BWV 1055, Koncert pro dvě cembala a smyčce C dur BWV 1061. Východiskem se stal interpretce Koncert A dur, jenž zrekonstruovala pro – možná původní – obsazení s hobojem. K němu připojila novou verzi Koncertu f moll, který byl zřejmě zamýšlen pro nějaký melodický nástroj, a ve spolupráci s houslistou a violistou Timem Willisem změnila instrumentaci cembalového dvojkoncertu pro obsazení se čtyřmi koncertantními nástroji a smyčcovým ripienem. Výsledkem jsou tři fascinující tváře Bachovy hudby, v nichž není žádných vad na kráse.

Libor Mašek patří mezi významné české violoncellisty, kteří svou koncertní činnost dělili mezi barokní a moderní verzi svého nástroje. Violoncello s bodcem už před pěti lety odložil (byl zakládajícím a dlouholetým členem PKF). Úzce spolupracuje s Collegiem 1704 pod vedením Václava Lukse, často hraje continuo na koncertech souborů Musica Florea, Collegium Marianum, Ensemble Inégal a dalších. Vystudoval brněnskou konzervatoř a JAMU, vyučuje v Praze na konzervatoři a na Akademii staré hudby v Brně. Je také nadšeným badatelem, v českých a zahraničních archivech vyhledává dosud nerealizované skladby se sólovou úlohou violoncella a usiluje o jejich zpřístupnění hudební veřejnosti. Mimo to se zabývá přepisem a spartací starých hudebních pramenů do současné notační podoby. Takto rekonstruoval už stovky děl, významně je zastoupena především tvorba Jana Dismase Zelenky (více než 40 opusů). Také se věnuje komorní hudbě raného romantismu v Rejchově kvartetu a hraje na varhany v kostele sv. Antonína v Holešovicích.

Nestává se příliš často, aby se dva večery přesně po týdnu zaplnilo pražské Rudolfinum díky cembalu v jedné z hlavních rolí koncertu. Před týdnem znělo Dvořákovou síní cembalo dvacátého století (Mahan Esfahani s doprovodem SOČRu skvěle oživil Kalabisův cembalový koncert), včera hrálo prim barokní cembalo pod rukama Vojtěcha Spurného. Po týdnu se na pódiu objevila i mezzosopranistka Markéta Cukrová, která zatímco minulý týden zaskakovala v Glagolské mši (druhá půle koncertu SOČRu), tentokrát byla hlavní hybatelkou večera nejen ve smyslu „hierarchie“ sólista vs. doprovod, ale i ve smyslu muzikantském.

Hudební most Praha-Drážďany zahájil v letošním roce dvěma programy v rychlém sledu za sebou: 29. a 30. ledna Salonem Praga 1723, 13. a 14.2. večerem s názvem Jak krásně září jitřenka. Jeden i druhý byly zjevně koncipovány s ohledem na významná výročí letošního „barokního roku“ (Bach, Händel, Zelenka). První koncert představil hypotetickou „domácí zábavu“ času pražské korunovace Karla VI.: komorní vokální a instrumentální tvorba, morzinský kapelník Johann Friedrich Fasch, Francesco Gasparini a Georg Friedrich Händel (oba ve