Články - časopis Harmonie
Poslechnout si za pochmurného prosincového večera adventní koncert v londýnské Wigmore Hall bylo vzácné potěšení. Vystoupilo šest členů (včetně tří zpěváků) renomovaného francouzského souboru Les Talens Lyriques, jež řídil jeho zakladatel, vynikající cembalista a varhaník Christophe Rousset. Na programu byl výhradně Marc-Antoine Charpentier (1643–1704) – jak vokální skladby doprovázené třemi violami (dvěmi da braccio a jednou gambou) a varhanami, popř. cembalem, tak instrumentální skladby pro tuto malou sestavu.
V Roussetově podání jde hudba vždy přímo k jádru věci
15. červen 2018 Napsal(a) Mirka ZemanováČtyřicátý první ročník jednoho z největších festivalů staré hudby Innsbrucker Festwochen der Alten Musik měl podobnou náplň jako minulá léta, to ovšem neznamená, že by nebyl ojedinělý. Tři barokní opery, mezinárodní soutěž barokního zpěvu a asi čtyřicet koncertů, stáží a jiných aktivit řadí festival v Innsbrucku mezi nejdůležitější letní hudební aktivity v Rakousku.
Magie lesa i jeviště v Purcellově The Fairy Queen ve Vídni
8. únor 2017 Napsal(a) Lenka NotaTrojice dam Mariame Clément (režie), Julia Hansen (výprava) a Lucy Wadham (text) jsou podepsány pod novou scénickou koncepcí barokní semi-opery Henryho Purcella The Fairy Queen v pěti aktech z roku 1692. Originální libreto Thomase Bettertona na motivy Shakespearova Snu noci svatojánské zůstalo a obalilo se moderní adaptací divadla na divadle – průběhu a zkoušek nového představení. Shakespearovo výročí uctilo Divadlo na Vídeňce řadou klasických i moderních inscenací vskutku výrazně a důstojně.
Biblické paralely i falešná pýcha v Lullyho Phaétonovi
25. prosinec 2015 Napsal(a) Michaela FreemanováTragická opera Jeana-Baptista Lullyho Phaéton měla premiéru 6. ledna 1683 ve Versailles. Šlo o typické dílo své doby – antika byla ve Francii dlouhodobě středem zájmu vyšších vrstev. Libretista Phaétona, významný francouzský dramatik Philippe Quinault, zpracoval ovidiovský námět tak, aby odpovídal požadavkům a potřebám jeho zaměstnavatele – francouzského královského dvora. Jeho text odkazuje nejen k původnímu mytologickému tématu a Ovidiovu zpracování téhož námětu, nýbrž