Členové Wihanova kvarteta  se poměrně často vyskytují nejen v jejich „klasické“ kvartetní podobě, ale i v dalších sestavách. I tehdy jejich umění má vždy tu kvalitu, která z jejich kvarteta učinila komorní soubor světové třídy. Dva z takových koncertů nedávno zazněly v sálech sloužících převážně jiné činnosti, ale pro komorní hudbu jako stvořených. 

U příležitosti konání společného novoročního koncertu České spořitelny, České filharmonie a Smetanovy Litomyšle byl 30. ledna v pražském Rudolfinu představen program letošního Národního festivalu Smetanova Litomyšl 2019. 61. ročník festivalu se bude konat od čtvrtka 13. června do neděle 7. července 2019. Stejně jako loňský jubilejní ročník přinese celkem 41 pořadů v 25 programových dnech.

Houslista a pedagog Leoš Čepický začínal na pardubické konzervatoři u Ivana Štrause a na HAMU byl studentem hlavně Jiřího Nováka. Od 90. let je v komorním světě značkou excelentní kvality Wihanovo kvarteto a nic na tom nezměnily současné úspěchy mladých formací. Leoš Čepický je primáriem mimořádné úrovně, jenž mi připomíná legendy typu Nováka či Břetislava Novotného. Natvrdo řečeno – stále ještě je houslisticky nejzajímavějším primáriem českých kvartet. Před pár lety přijal nabídku být stehgeigerem Pražského komorního orchestru. Naše setkání však zákonitě muselo začít smyčcovým kvartetem.

Trombonový festival, koncert nové hudby, tvorba první poloviny 20. století i premiéry skladeb studentů – to vše v Praze nabídnou v nadcházejících týdnech programy HAMU.

Ve dnech 27. – 30. srpna 2018 se houslisté Ivan Ženatý, Leoš Čepický, violoncellisté Jiří Bárta, Tomáš Strašil, violista Karel Untermüller a pěvkyně Christina Mrázková-Kluge stanou lektory sedmého ročníku mistrovských hudebních kurzů. Kurzy proběhnou v prostorách Gymnázia a Hudební školy hl. města Prahy na Komenského nám. v Praze 3. Jejich absolventi vystoupí společně s lektory ve čtvrtek 30. srpna v 19:30 na společném koncertě v kostele Nejsvětějšího Srdce Páně na náměstí Jiřího z Poděbrad.

V květnu ožije Ústí nad Orlicí Kocianovou houslovou soutěží. Ta se v rodišti Jaroslava Kociana letos koná již pošedesáté. Sjedou se na ní mladí houslisté ze všech koutů České republiky a dalších dvaadvaceti zemí světa. Patronem soutěže je houslista Pavel Šporcl, který je zároveň uměleckým ředitelem takřka souběžně probíhajícího XIII. ročníku hudebního festivalu Kocianovo Ústí. Jeho dramaturgickou linku spojuje jubileum soutěže s letošním výročím vzniku republiky. Festival uvede sedm koncertů, na kterých ve dnech 26. dubna – 20. května vystoupí kromě Pavla Šporcla například Pražská komorní filharmonie a Kühnův smíšený sbor uvedením Slavnostní mše Jaroslava Kociana.

Jako bývalý houslista, v 70. letech neúspěšně bojující s profesní nemocí, přiznávám, že jsem coby milovník tohoto nástroje zaujatý. Dokonce si myslím, že emoce dokáže vyjádřit přesvědčivěji než lidský hlas, čímž nezpochybňuji úsloví, že jakýkoli nástroj má zpívat, a metaforu, že melodie má působit jako lidský hlas. Přesto srovnám-li vedení melodie u největších mistrů houslí a slavných pěvců, často dávám přednost subtilním houslím. Čtvrtý dubnový týden se uskutečnily v Praze dva koncerty, které by se daly označit jako „chvála houslí“.

Na festivalovém večeru v Dvořákově síni Rudolfina se 29. května propojilo několik skvělých prvků komorní hudby v jednu výjimečnou hudební událost. Dva soubory, české Wihanovo kvarteto (Leoš Čepický, Jan Schulmeister, Jakub Čepický, Matěj Štěpánek) a britský Sacconi Quartett (Ben Hancox, Hannah Dawson, Robin Ashwell, Cara Berridge) se prolnuli v jedno dokonalé smyčcové okteto, aby představili tři geniální skladatele v dílech jejich raného tvůrčího období. Ač oba soubory dělí rozdíl i zkušenost jedné generace, podoba jejich hudebnosti, nástrojová suverenita i příbuzný temperament komorního projevu z nich na

Jarní řada letošní Svatovavřinecké koncertní sezóny se 16. února otevřela nevšedním programem dvou smyčcových nástrojů, které lze zřídka v této sestavě a kvalitě slyšet. Primarius Wihanova kvarteta Leoš Čepický a violoncellista Pražákova kvarteta Michal Kaňka patří mezi naše vrcholné představitele nejen komorní, ale i sólistické interpretace. Každý jejich samostatný koncert je o to vzácnější, že musí být přizpůsoben náročnému časovému programu nejen kvartetní, ale i pedagogické činnosti. Tím spíše je vzácné, aby oba takto vytížení umělci našli čas a chuť osvěžit posluchače dokonalým osmistrunným dvojhlasem šesti oktáv virtuosity a

V minulém roce tomu bylo již 30 let, kdy student AMU Aleš Kaspřík vyzval své tři spolužáky k založení smyčcového kvarteta, které již v následujícím roce suverénně zvítězilo v Mezinárodní soutěži Pražského jara. Od této chvíle se odvíjí nepřetržitá řada úspěchů a ocenění, která řadí Wihanovo kvarteto mezi  nejpřednější světovou interpretační elitu. Často úmyslně zdůrazňuji fakt, že takových komorních souborů je u nás více, než kdekoliv jinde, a nejen na počet obyvatel. Jestlipak to není i proto