Pro sobotu 14. května připravil MHF Pražské jaro v Anežském klášteru quasi meditační šňůrku tří koncertů zaštítěnou sloganem Vize a sny. V programu byla avizována hudba středověku, renesance, baroka a žhavé současnosti. Dočetl jsem se, že půjde o „dialog mezi starým a novým“. Bývalý klášter založený ve 13. století, jehož mocné zdi vzpírající se všem sítím a pamatující mimo jiné charitativní řád klarisek, naplnila světská hudba.

Soubor Collegium Marianum uvedl v programu pojmenovaném Salve Regina (21. 4.) hudbu autorů 1. poloviny 18. století, kteří během svého života alespoň jednou spojili své umění s Prahou, a přidal k tomu novodobou premiéru díla Regina coeli Antonína Reichenauera. Ke skladbám mimořádně ladil Císařský sál Lobkowiczkého paláce na Pražském hradě, jehož genius loci zapůsobil toho večera nadmíru silně.

22. ročník Barokních podvečerů souboru Collegium Marianum představí širokou paletu hudebního života v Praze a okolních centrech 17. a 18. století. Koncertní cyklus zahájí svoji jarní řadu 21. dubna koncertem ve slavnostním prostředí Lobkowiczkého paláce na Pražském hradě programem s díly Jana Dismase Zelenky, Šimona Brixiho a Antonína Reichenauera. V sólových partech vystoupí uznávaný barytonista Tomáš Šelc.

Letní slavnosti staré hudby navštívily letos mezi 20. červencem a 5. srpnem zajímavé lokality (Emauzské opatství, kostel sv. Martina ve zdi, Trojský zámek, barokní sál Šlechtovky, Letní refektář Strahovského kláštera) a oblažily posluchače mnohými hudebními perlami. Určitě musím připomenout například lamentace Orlanda di Lassa, hudbu Johannesa Ciconii, nádhernou Händlovu Chaconnu A dur nebo taneční španělskou renesanční hudbu.

Letošní Podzimní festival duchovní hudby zřejmě de facto skončil koncertem 10. října, nedlouho po zákazu „převážně vokálních koncertů“. Na tuto formulaci ve svém úvodním slovu odkázal i dramaturg Petr Daněk – tvrdící, že dle výkladu Ústavu pro jazyk český se opatření vztahuje na koncerty obsahující zpěv pře-vážně neboli více než vážně. Původní program souboru Ensemble Inégal, Mariánské nešpory Claudia Monteverdiho, tedy musel byl nahrazen výběrem vokální a instrumentální hudby Monteverdiho i jeho současníků a dalších stylově spřízněných skladatelů. I tak ale byly provedeny tři části ze zmíněných nešpor. Sbor, tedy „pře-vážný“ element, v kostele Panny Marie Sněžné v Olomouci ovšem absentoval.

Podzimní sezona sotva začala a hudební život – tedy náš život – zasáhla další omezení. Jeden z posledních koncertů před novým totálním zákazem se uskutečnil v pondělí 5. 10. v pražském kostele sv. Šimona a Judy. I v této perspektivě lze říci, že kdo tehdy váhal, jestli zůstat doma nebo se vyzbrojit kvalitní rouškou, spíše prodělal. Živý koncert Collegia Mariana je vždy krásným zážitkem a pro vstřícného posluchače se obvykle nabízí pouze otázka, jestli bude odcházet spokojen, pohlazen na duši anebo přímo elektrizován a nadšen. Volba programu, přeloženého z jarního cyklu Barokních podvečerů, vybízela spíše k introspekci. V centru dramaturgie bylo Stabat 

Ensemble Inégal měl v pátek 9. října zahájit svou letošní koncertní sezonu úctyhodným projektem – uvedením Mariánských nešpor Claudia Monteverdiho. Díky schopnosti promptně reagovat na vládní nařízení nakonec publikum v kostele Panny Marie pod řetězem v Praze vyslechlo skvělý náhradní program z instrumentálních děl Monteverdiho současníků. Z Mariánských nešpor zazněly pouze tři vybrané části, a to ve vynikajícím provedení pěvců Gabriely Eibenové, Pavly Radostové, Hasana El Dunii, Jakuba Kubína a Jana Mikušky.

Na erbovním koncertu letošních Letních slavností staré hudby bylo 6. srpna v Kostele sv. Šimona a Judy vyprodáno – a měl velkou atmosféru. Program v sobě spojoval objevnost, a zároveň velmi důvěrnou blízkost. Pocit, že tady jsme doma, nakonec asi převládal. I když se Michnovy písně z České mariánské muziky v první polovině programu vázaly k narození Panny Marie a jiným mariánským svátkům, charakteristické harmonie si stejně spojujeme se  svátky vánočními. Jeho charakteristické skladby byly ale vhodně doplněny italskými a instrumentálními hudebními čísly.

Tím, že ve vás titulek vzbudil zvědavost a vy čtete tento článek, splnil svoje poslání, tudíž zapomeňte na něj.☺ Večerní cyklus koncertů staré hudby Barokní podvečery  se konají už po devatenácté, ale stále si drží vysokou úroveň dramaturgie a interpretace. Ve čtvrtek 28. 3. nabídl pořadatel, Collegium Marianum – Týnská škola,  recitál jejich hlavní houslistky Lenky Torgersen s provokativním názvem Bizzaria. Večer se konal s podporou pražského Kláštera dominikánů v jejich Barokním refektáři v Jilské ulici.

Druhý večer z 18. ročníku koncertního cyklu Barokní podvečery přinesl program, který ve své dramaturgii poutavě spojil díla dvou barokních autorů působících na dvoře princezny Anny Oranžské: Jeana-Marie Leclaira a Georga Friedricha Händela. Ve zcela vyprodané Zrcadlové kapli pražského Klementina vystoupili 14. listopadu 2018 členové Collegia Mariana: Jana Semerádová (flauto traverso, umělecká vedoucí), Lenka Torgersen (barokní housle), Petr Hamouz (barokní violoncello) a rakouský cembalista Erich Traxler, a to s programem nazvaným Sólo pro princeznu.