Kritiky - časopis harmonie

Liteňská léčba Mozartovou hudbou

28. srpen 2018 Napsal(a)
Zveřejněno v Kritiky
Liteňská léčba Mozartovou hudbou

5. ročník interpretačních kurzů na zámku v Litni se letos odvíjel v dosti odlišném duchu než ročníky předcházející. Vynikající lektorky Martinu Jankovou a Markétu Cukrovou doplnil ještě Marek Mokoš, slovenský operní pěvec a režisér, který se věnoval vybraným mladým pěvcům po stránce herecké a scénické. Z týdne, v němž se obě špičkové pěvkyně věnovaly nastupující generaci operních sólistů v práci s hlasem, dechem, výrazem a emočním vyjádření zpívané role, se stal zásluhou mladého režiséra doslova maraton jevištního projevu, práce s pohybem a souzněním s hudbou a kolegy na jevišti i spolupráce s publikem a vtažení posluchačů do děje. Současná opera klade stále vyšší nároky na interprety a režisér letos nabídl novinku – jevištěm tentokrát nebyl sál liteňské Čechovny, ale celý zámecký park.

Citlivý Orfeo z Plzně

4. červen 2018 Napsal(a)
Zveřejněno v Svět opery
Citlivý Orfeo z Plzně

Barokní opera u nás není častým hostem, setkáváme se s ní na jevištích kamenných divadel opravdu jen velmi vzácně. V Národním divadle jsme měli možnost vidět dvě její inscenace v době, kdy opeře šéfoval Jiří Heřman (2006-2011), který měl barokní operu ve svém dramaturgickém programu. Nejprve sám režíroval Monteverdiho Orfea (2007) a o dva roky později operní soubor uvedl Händelova Rinalda. Teprve v minulém roce se k baroknímu repertoáru Národní divadlo málem vrátilo, ale nakonec převzalo plánovanou Radokovu  a Luksovu  inscenaci Vivaldiho Arsildy Slovenské národné divadlo Bratislava. Letošek přinesl hned dvě premiéry, které hudebně připravil a dirigoval specialista (mimo jiné) na starou hudbu Vojtěch Spurný. První z nich, raně klasickou Gluckovu Ifigenii v Aulidě nastudoval v Opavě, tou druhou je plzeňská inscenace Monteverdiho raně barokní opery Orfeo, kterou skladatel  složil  pod názvem favola in musica roku 1607 pro modenský karneval. Vojtěch Spurný nediriguje barokní operu na jevišti historické budovy plzeňského Velkého divadla poprvé. Máme v dobré paměti kouzelné provedení Purcellovy opery Dido a Aeneas  režírovanou Janem Antonínem Pitínským ve scénografii a kostýmech Tomáše Rusína a Zuzany Štefunkové, které se tu však hrálo, pravda, už před dvaceti lety.

Mnoho tvůrců – Juanova smrt

7. květen 2018 Napsal(a)
Zveřejněno v Svět opery
Mnoho tvůrců – Juanova smrt

Jihočeské divadlo v Českých Budějovicích uvedlo v premiéře experimentální dílo Don G, které by nejsnáze šlo popsat jako jakousi „mozaiku“ útržků z opery, činohry a textů na téma Don Juan. Základem díla jsou činoherní výstupy, ve kterých sledujeme archetypálního Dona Juana během setkání s psychoterapeutkou „Donnou Doktorkou“. Jejich dialogy, v nichž se terapeutka snaží Juana analyzovat a on se ji naopak snaží svést, tvoří „osu“ představení, na niž jsou „navěšeny“ výstupy ze dvou oper na juanovské téma. Základem jsou čísla z Mozartova Dona Giovanniho prokládaná výstupy z méně známé Gazzanigovy opery Don Giovanni, o sia Il convitato di pietra, známé také jako Don Giovanni Tenorio, protože titulní role je, na rozdíl od Mozartovy verze, napsána pro tenor. Práce s jednotlivými operními čísly je poměrně volná, bez vazby na strukturu původních operních děl, takže například v úvodu představení zazní Komturův příchod, po činoherní vložce následuje „šampaňská árie“ atd. Záměrem celého týmu tvůrců (Jan Šotkovský jako autor celé ústřední činoherní osy díla, Magdalena Švecová – scénář a režie, Tomáš Studený – scénář a dramaturgie, a Michal Stránský – scénář a přebásnění některých částí) zřejmě bylo vytvořit fresku obrazů a myšlenek na téma Don Juan a do jediného večera spojit co nejvíce nápadů a pohledů na dané téma. Proto během večera zazní kromě čísel ze dvou uvedených oper rovněž citáty z dalších „juanovských“ textů, například od de Moliny, Petera Handkeho či Alberta Camuse. 

I Figaro má nárok na odpočinek

Co dnes přiměje diváka k tomu, aby usedl na tři hodiny do divadelních sedadel a sledoval stokrát oslavenou Figarovu svatbu, není-li to „pouze“ touha po opakovaném poslechu Amadeovy geniální čtyřaktové buffy? Je to zvědavost, zda je ještě možné vyabstrahovat z Beaumarchaisovy dramatické estetiky (založené mimo jiné na mistrném zvládnutí tzv. coupe de théâtre, neočekávaných zvratů) aspoň špetku nového, objevného? Nebo zda hraběnka i tentokrát velkoryse svému záletnému hraběti potřikrát odpustí? Zda bude mít orchestr dostatečně „lehkou ruku“?

Jen tu a tam mírně přidat na Olomouckých barokních slavnostech

Ve čtvrtek 27. července byla uvedena Ensemblem Damianem v rámci Olomouckých barokních slavností serenata La Senna festeggiant Antonia Vivaldiho. Libretista Lalli zvolil alegorický příběh, ve kterém postavy Zlatý věk a Statečnost hledají ztracené štěstí. Po chvíli se objevuje na scéně řeka Seina, která slibuje dovést postavy k tomu, co hledají. Předkládaným dílem hodlal Vivaldi vyjádřit osobní poctu králi Ludvíkovi a francouzskému národu. Prvky francouzského hudebního jazyka se tak objevují napříč celým dílem, přestože jeho italskost je zcela nezpochybnitelná. Hlas L’Eta dell’oro (Zlatý věk) propůjčila sopranistka Kristýna Vylíčilová, roli La Virtu (Statečnost) ztvárnila altistka Dorota Smělíková a La Senna (Seina) zazněla v podání basisty Jaromíra Noska.

Olomoucké barokní slavnosti letos na kontratenorové vlně

Po čtyřech ročnících se na letošní prázdniny opět chystají Olomoucké barokní slavnosti. Celkem 23 večerů přinese 6 nově nastudovaných celovečerních programů s českými i zahraničními sólisty a činoherci. Na produkcích se vystřídá přes 70 profesionálních hráčů na historické nástroje a o plynulé výměny scén repliky barokního divadla se každý večer bude starat pětice mašinistů. Návštěvníkům festivalu bude nabídnut barokní zážitek od welcomedrinků v podobě výběrových rumunských vín, samotného představení, výstava historických opon českých divadelních spolků a po představení k dispozici opět bar nebo mohou pokračovat komentovanou prohlídkou neobarokní Sarkanderovy kaple a barokního kostela sv. Michala s výstupem na věž. 

Stará hudba v Praze: tři různé úhly pohledu

Marek Štryncl prokázal hledačskou odvahu už mnohokrát – z nedávné doby připomeňme aspoň stavbu převozného barokního divadla (od svého dokončení už mnohokrát velmi dobře využitého), nastudování a nahrávky symfonií Antonína Dvořáka na dobových nástrojích a v souladu s dobovými interpretačními zvyklostmi, a plán rekonstrukce slavnosti Phasma Dionysiacum, která se na Pražském hradě v prostoru Staré sněmovny odehrála před čtyřmi sty lety, 5. února 1617 (4. a 5. února se k tomuto výročí v Praze konala mezinárodní konference, za účasti obecných historiků, muzikologů, teatrologů, specialistů na dobový tanec a

Korunovační kantáta Leopolda Koželuha po 225 letech (ve světle doby a interpretace)

Interpretace klasicistního hudebního díla je otázkou filosofického postoje. To je konstatování znějící jako ohraná fráze, kterou lze aplikovat obecně na provádění jakékoli umělecké hudby. Pro hudební klasicismus se však jedná o specifický požadavek, který tuto epochu činí přelomovou. Autor od druhé poloviny 18. století hledá řád na pouti k periodické formě, cizeluje harmonii do průzračnosti, až by se mohlo zdát, že klasicismus je svým odmítáním komplikovaných hudebních struktur vývojovým krokem zpět. Tato hudební epocha se však vydala jiným směrem a z hlediska dobové estetiky, která tehdy pozvolna zaujímala pozice samostatného

FOK pod vedením Marka Štilce uvede obnovenou premiéru Koželuhovy Korunovační kantáty

Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK uvede 31. ledna v kostele sv. Šimona a Judy v obnovené premiéře Korunovační kantátu Leopolda Koželuha z roku 1791. Ta vznikla u příležitosti korunovace Leopolda II., pro niž také Wolfgang Amadeus Mozart složil operu La Clemenza di Tito. Korunovace byla symbolem mnoha nadějí rodící se české společnosti a jejích státoprávních nároků. Kantátu v novém nastudování po 226 letech pod vedením Marka Štilce provede s FOK soubor Martinů Voices a sólisté Kristýna Vylíčilová, Josef Moravec a Tomáš Kořínek.

Händel a Míča na Olomouckých barokních slavnostech

Letošní 4. ročník Olomouckých barokních slavností, jež se odehrávají od 29.června do 22.července v Uměleckém centru Univerzity Palackého, v historických, vpravdě barokních kulisách Olomouce, nabízí v šesti různých programech pět děl zcela nových. 6. a 7.července jsem byl v prostředí bývalého jezuitského konviktu svědkem dvou výjimečností, jež na barokní dobu vrhají zcela jiné světlo, než bývá zvykem

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.