Články - časopis Harmonie

138. sezona Opery Národního divadla zahajuje sérii „nežádoucí hudby“

„Program tří historických operních budov Národního divadla si klade za cíl dát každé scéně zřetelný profil. Historická budova je domovem hrdé české operní tradice a měla by zůstat národním svatostánkem určeným pro širokou veřejnost. V první sezoně zde uvedeme nová nastudování Janáčkovy Káti Kabanové a Smetanovy Prodané nevěsty. Stavovské divadlo je neodmyslitelně spjato s Mozartem, a proto zde budeme v nadcházejících letech uvádět výhradně jeho opery počínaje prvním titulem v „Da Ponteho sérii“, Donem Giovanni. Na scénu Státní opery navrátíme velkou operu 19. století, ale společně objevíme i skvosty první poloviny dvacátého století,“ shrnuje plán operní sezony 2020/2021 umělecký ředitel Opery Národního divadla a Státní opery Per Boye Hansen.

Premiéra Verdiho Síly osudu ve výtečném obsazení v Drážďanech

Saské město na Dunaji se svou Semperoper žilo na přelomu měsíce dubna a května premiérou Verdiho Síly osudu. Dílo na libreto Piaveho mělo premiéru roku 1862 v Petrohradu, již relativně brzy poté se však skladatel k partituře vrátil a definitivní podobu, tak jak ji známe ze současných jevišť, slyšelo milánské publikum v roce 1869. Nemáte-li ovšem v lásce zaběhnuté pořádky a uvítáte-li čas od času změnu, právě v Semperoper vás nyní překvapí hned úvod večera, kdy, aniž by zazněla předehra, vstupujeme do úvodní scény. Verdiho slavnou orchestrální skladbu si pak v podání Staatskapelle Dresden můžeme vychutnat ve formě jakési mezihry, kdy se již hlavní postavy pohybují po scéně a svým konáním dokreslují události úvodního jednání.

Ruku v ruce do ledové země

26. květen 2017 Napsal(a)
Zveřejněno v Svět opery
Ruku v ruce do ledové země

Opera Elegie für junge Liebende Hanse Wernera Henzeho je na pozadí vzniku další geniální básně ve skutečnosti studií mezilidských vztahů v uzavřeném prostředí horského hotelu. Sem každoročně jezdí proslulý básník čerpající zde inspiraci, společně se svým týmem – sekretářkou a společnicí Carolinou, hraběnkou z Kirchstettenu, osobním lékařem Wilhelmem Reisschmannem a múzou a milenkou Elisabeth Zimmer. V hotelu je ubytována také paní Hilda Mack, čekající zde už čtyřicet let na svého snoubence, který se nevrátil z horské túry. Stárnoucí básník Gregor Mittenhofer je obrazem egoistického, sebestředného umělce schopného pro zrod díla všeho. Využívá jak čistotu a mládí Elisabeth, tak vize Hildy Mack, kterou na jednu stranu považuje za blázna, na druhou se mu její vize hodí jako inspirace a základ dalších básní. V momentě, kdy se Elisabeth zamiluje do Toniho, syna lékaře Reischmanna, povstane v básníkově hlavě ďábelský plán. Mladou dvojici pošle daleko do hor, aby mu pro inspiraci přinesla květ horské protěže. Ve chvíli, kdy jsou oba již na cestě, se strhne bouře. Záchrana páru je možná, ale básník neohlásí jejich absenci a tak oba mladí lidé zahynou ve sněhové bouři. Z jejich smrti - oběti povstane Elegie pro mladé milence.

Straussovo vrcholné dílo vrcholem sezony Státní opery?

Vloni Salome, letos Elektra: Státní opera v Praze dvě sezony po sobě představila ony dvě kultovní jednoaktovky Richarda Strausse, jež v mnoha ohledech – a nejde pouze o mohutné instrumentální obsazení, extrémně exponované pěvecké party, ale i o vypjatost emoční – představují dvojvrchol jednoho (postwagnerovského) operního směru devatenáctého století; a stejně jako Salome, i inscenace Elektry, jež měla premiéru 10. června (první z pouhých pěti představení plánovaných na červen), konfrontuje diváka s výdobytky režisérského divadla.

Elektra ve Státní opeře jako pokus o sebepoznání

Poslední premiérou před rekonstrukcí Státní opery bude 10. a 14. června 2016 inscenace Elektry skladatele Richarda Strausse v hudebním nastudování dirigenta Rolanda Böera, v režii Keitha Warnera a v titulní roli se Susan Bullock, která v roli Elektry debutovala v Metropolitní opeře v New Yorku před šesti lety. Nyní se představí pětkrát v červnu v Praze v nové inscenaci v koprodukci se San Francisco Opera a Badisches Staatstheater Karlsruhe.

Bregenz - Solaris a André Chénier v roce 2012

Po dvou letech jsem znovu navštívila festival v rakouské Bregenzi (Bregenzer Festspiele), vedený intendantem Davidem Pountneym, jehož angažmá zde skončí s koncem roku...

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.