Kateřinu jsem zastihl s objemným klavírním výtahem s podobiznou Antonína Dvořáka. Nejprve jsem si myslel, že je to Rusalka, která ji čeká letos v říjnu v Ostravě. „Tu umím,“ vysvětluje, „tohle je Král a uhlíř.“ Sešli jsme se totiž v polovině září a to se na festivalu Dvořákova Praha 2019 mezi několika unikátními programy schylovalo i ke koncertnímu provedení této Dvořákovy druhé opery, psané na český text a lidový námět. A také v polyfonní sazbě, která se už při prvním pokusu o uvedení díla v roce 1873 stala kamenem úrazu. Naše přední sopranistka, sólistka opery Národního divadla v Praze, si náš rozhovor zasadila do diáře mezi perné zkoušky na Dvořáka a mateřské povinnosti. A ukázalo se, že toto jsou – ovšem v obráceném pořadí – i její současné priority…

Jen něco přes padesát hodin chybělo v úterý 17. září odpoledne do premiéry koncertního provedení Dvořákovy opery Král a uhlíř, když se úvodem tiskové konference rozhovořil umělecký ředitel Dvořákovy Prahy Jan Simon: „Svoji druhou operu zkomponoval Dvořák, jak známo, vlastně dvakrát. A její první, náročnější verze byla s výjimkou koncertního provedení, které zaznělo na jevišti Národního divadla před devadesáti lety, odsunuta do zapomnění. Připadá mi logické, že ji právě dvořákovský festival obnovuje, a navíc ve spolupráci se Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu. Kdo jiný než veřejnoprávní médium má péči o kulturní dědictví v popisu práce?“

Pražský filharmonický sbor zahájí sezonu 2019/2020 koncertem k 85. výročí svého založení. V sobotu 7. prosince 2019 zazní v pražském Rudolfinu oratorium Arthura Honeggera Král David se sólisty Kateřinou Kněžíkovou, Markétou Cukrovou a Ondřejem Koplíkem. Jako host se pražskému publiku představí Vlámský symfonický orchestr z belgického Gentu. V prosinci proběhnou ještě dva další koncerty sborového cyklu, tentokrát s vánoční tematikou, tedy tradiční Česká mše vánoční od Jakuba Jana Ryby s doprovodem Filharmonie Hradec Králové. Posledním z koncertů této řady bude májový koncert 29. května 2020 v kostele sv. Šimona a Judy s díly Antonína Dvořáka, Bohuslava Martinů a Ivana Božičeviće. Na koncertě zazní také světová premiéra díla Alchymista, příběh pro smíšený sbor, harfu a tři violoncella českého soudobého skladatele a kytaristy Lukáše Sommera.

V den výročí narození Antonína Dvořáka, který připadá letos na neděli 8. září, začíná 12. ročník mezinárodního hudebního festivalu Dvořákova Praha. Dnes už tradiční oslavu génia české hudby zahájí nejen Symfonie č. 8, ale také Koncert pro violoncello a orchestr h moll. Pod taktovkou Christopha Eschenbacha jej přednese v doprovodu Národního symfonického orchestru italského rozhlasu a televize (Rai Torino) rakouský sólista Kian Soltani, který toto dílo právě nahrál pro vydavatelství Deutsche Grammophon. Úvodní koncert bude možné sledovat od 20 hodin v živém přenosu na obrazovce před Rudolfinem nebo od 20:20 na ČT Art.

Už v neděli 18. srpna zahájí svůj program druhý ročník Letní hudební akademie Kroměříž. Nabízí příležitost mladým hudebním talentům k rozšíření znalostí a zkušeností pod vedením špičkových lektorů, letos přivítá studenty z osmi zemí. Na své si ale přijde i veřejnost, pro kterou je připravený doprovodný program v podobě koncertů či besed. Akademie potrvá až do 24. srpna.

Smetanova Litomyšl nabízí svým návštěvníkům již 61 let pozoruhodné operní inscenace a pečlivě vybrané koncertní kusy v interpretaci významných českých těles. V průběhu sobotního odpoledne však dal festival ve spojení se stipendijním programem MenART, realizovaný Nadačním fondem Magdaleny Kožené, prostor také mladé a neméně talentované generaci rodící se na základních uměleckých školách. Sobotními koncerty vyvrcholil první ročník projektu mentoringu uměleckého vzdělávání, na kterém se společnými silami podíleli nejen výkonní umělci, ale také pedagogové ze základních uměleckých škol celé republiky. Vzniklo tak jedinečné umělecké podhoubí, kde se mohli inspirovat jak žáci, tak i jejich učitelé, kteří své svěřence v programu MenART doprovázeli. Cílem projektu však nebylo pouze zdokonalit technické aspekty interpretačního umění, velký důraz byl kladen také na vlastní autorský otisk mladých hudebníků, zpěváků a výtvarníků. Vznikly tak dvě odlišné skupiny – klasická a autorská – přičemž obě měly v průběhu sobotního odpoledne předvést, co si ze studia pod význačnými umělci odnesly.

Festivalový ruch Pražského jara 2019 ustal, a než se naplno rozjede kolotoč letních regionálních festivalů artificiální hudby, přišel čas uzavřít abonentní sezonu 2018/2019. PKF – Prague Philharmonia tak učinila ve středu 12. 6. 2019 závěrečným abonentním koncertem, jehož dramaturgie hraničila s vyšším populárem, provedení ovšem předčilo má očekávání a publikum v takřka vyprodané Dvořákově síni Rudolfina přimělo k nadšenému a vděčnému potlesku. Úvodem večera zaznělo Debussyho Preludium k Faunovu pozdnímu odpoledni, prubířský kámen symfonického žánru v impresionistickém repertoáru. Přes drobné zaváhání sólové flétny v úvodních taktech inspiroval šéfdirigent Emmanuel Villaume orchestr k barevnému, a přitom zvukově transparentnímu výkonu. PKF již od dob Jiřího Bělohlávka soustavně pracovala na schopnosti imitovat plný zvuk symfonického orchestru. Tentokrát jsem byl nadšen, protože výsledný tvar si zachoval průzračnost komorního obsazení a nabyl na zvukové plnosti takřka symfonického tělesa.

Ve středu 12. června zakončí v Rudolfinu svou jubilejní 25. sezonu orchestr PKF — Prague Philharmonia. Pro svůj závěrečný koncert zvolil šéfdirigent Emmanuel Villaume, který se již tradičně ujme v závěru sezony taktovky, Rekviem Gabriela Faurého se sólisty Kateřinou Kněžíkovou, Adamem Plachetkou a Českým filharmonickým sborem Brno.

Velkolepé oratorium Král David Arthura Honeggera v Ostravě mohlo zaznít už před desítkami let. Tehdejší dirigent Otakar Trhlík však byl násilně hospitalizován v nemocnici a koncert byl zrušen. I taková byla doba. MHF Leoše Janáčka ve čtvrtek splatil tento dluh skutečně dvojctihodně. Provedení Pražského filharmonického sboru, Pražského komorního instrumentálního ansámblu a sólistů pod vedením Lukáše Vasilka bylo poctivé, majestátní a hřejivě lidské. Mělo všechny atributy perfektně odvedené a osobně výrazně interesované práce. V sólových rolích se představili Kateřina Kněžíková, Markéta Cukrová, Martin Slavík a Jaromír Meduna.

Julietta Bohuslava Martinů na jeho vlastní libreto podle surrealistické hry Georgese Neveuxe je jednou z nejkrásnějších oper, které kdy byly napsány. Vymyká se svým tématem a je mimořádně obtížná pro interpretaci. Málokdy se setká s kongeniálními interprety, protože vyžaduje bohatou představivost, schopnost imaginace a abstraktního myšlení, hravost, výrazný nadhled nad celkem inscenace související s citem i pro ten nejmenší detail, pochopení pro smysl nesmyslu, neobyčejnou poetičnost v kontrastu s realistickou stavbou dramatického konfliktu a bůh ví co ještě dalšího. Viděla jsem několik různých inscenací Julietty. Z nich chci zmínit Kašlíkovu na scéně Josefa Svobody v Národním divadle, jednu s režisérových nejlepších kreací ve spolupráci s dirigentem Jaroslavem Krombholcem (1963) - velký, přetrvávající zážitek. Ivo Žídek jako Michel. Potom velká pauza a setkání s úžasnou Juliettou Davida Pountneyho, Angličana s obdivuhodnou náklonností k české opeře. Viděla jsem jednu z posledních repríz jeho inscenace z Opera North Leeds a vzápětí v roce 2000 jsem ji dramaturgovala jako koprodukci s Národním divadlem. Scénografie geniálního Stefanose Lazaridise – nezapomenutelná písková pláž  odrážející se v obřím nakloněném zrcadle nad jevištěm. Později v květnu 2016 krvavá detektivka jindy tak vynalézavého Clause Gutha v berlínské Staatsoper, za dirigentským pultem kouzelník Daniel Barenboim. Magdalena Kožená jako Julietta - krvavá oběť Michelovy střelby, již se marně snaží všelijak ukrývat. Nakonec monochromaticky bílá inscenace s málo snovou postavou Julietty v pražském Národním divadle před třemi lety.