Ve druhém představení Dvořákovy Rusalky od nástupu dirigenta Roberta Jindry do funkce hudebního ředitele operního souboru Národního divadla se 9. září změnilo obsazení tří rolí. Prince již představoval předem ohlášený hostující tenorista Pavel Černoch a ve dvojroli Ježibaba–Cizí kněžna se představila mezzosopranistka Kateřina Jalovcová. Z pohledu člověka, který je jen svátečním divadelním divákem, by se mohlo by se zdát, že dva představitelé nemohou na podobě představení mnoho změnit, ale dobře víme, každé jednotlivé představení je vždycky jiné, má nesčetně odlišností, je závislé na momentálním rozpoložení mnoha účinkujících a v setkání s obecenstvem vytváří vždy osobitou atmosféru.

Nové inscenaci Janáčkovy opery Káťa Kabanová, která měla premiéru v Národním divadle v pátek 28. ledna, vévodí orchestr řízený dirigentem Jaroslavem Kyzlinkem. Janáčkova orchestrální hudba zní dramaticky, propracovaně, výrazně a chvílemi až nepřehlušitelně, jako by ji nemohlo ohrozit nic. Zní nekompromisně, téměř vytěsňuje lyrismus, který je této opeře neodmyslitelně vlastní. Dalo by se však říci, že v podstatě podporuje dění na jevišti.

Do nového roku vstupují sbory Opery Národního divadla a Státní opery i přes trvající zákaz živého hraní s pozitivní zprávou v podobě příslibu hned dvou přímých přenosů v České televizi a připravovanou sérií dokumentů z cyklu Musica non grata.

V plné scénické podobě uvidíme novou pražskou inscenaci Smetanovy Libuše až při premiéře v Národním divadle v polovině září, ale i její předběžné slavnostní uvedení na festivalu Smetanova Litomyšl – jakýsi náhled, preview – naznačuje, že se toto dílo dá inscenovat, aniž by z něho trčela jen pověstná sošnost a zdlouhavost.

Filharmonii Brno umístili pořadatelé festivalu Pražské jaro 24. 5. do sálu Forum Karlín, který je k zavedeným síním alternativou. Pozornost se v takovém prostoru chtě nechtě přesunuje z interpretů a z interpretace o něco víc na díla, na hudbu, na její působivost. 

Na objednávku SOČRu zkomponoval Pavel Zemek Novák svou 6. symfonii „Chvála stvoření“ na text Františka z Assisi. Jeho vokální složku dramaturgie svěřila dámám z Pražského filharmonického sboru. Uslyšíme je i v další skladbě večera, zřídka uváděné kantátě La Damoiselle élue teprve šestadvacetiletého Clauda Debussyho, a to společně se sólistkami Lucií Silkenovou a Kateřinou Jalovcovou. Na závěr pak provede SOČR se svým hlavním hostujícím dirigentem Tomášem Braunerem hudbu Stravinského baletu Petruška. Koncert se uskuteční ve Dvořákově síni Rudolfina v pondělí 6. února od 19.30 hodin. Přímý přenos vysílá ČRo Vltava.

Národní divadlo oslaví 80. let spolupráce s Kühnovým dětským sborem společným uvedením opery Benjamina Brittena Noemova potopa. S Orchestrem Národního divadla rozšířeným o studenty Pražské konzervatoře a Gymnázia a Hudební školy hl. m. Prahy dílo nastudoval dirigent David Švec. Rolí Noema, Noemovy ženy a Hlasu Božího se ujali Miloš Horák, Kateřina Jalovcová a Ivo Hrachovec. Postavy Noemových dětí Šema, Chama a Jafeta a jejich manželek ztvární členové Kühnova dětského sboru. Národní divadlo uvede dílo v pražské premiéře v neděli 2. října od 19.00. Operu zaznamená Český rozhlas.

Rekviem Antonína Dvořáka je skvostná koncertní skladba, uváděná méně často než jeho kantáta Stabat mater. Teprve třetí provedení v bezmála šedesátileté historii mezinárodního festivalu Smetanova Litomyšl měl v rukou (12. 6.) Jiří Bělohlávek s Českou filharmonií, Pražským filharmonickým sborem a čtveřicí mladých sólistů.

Ve dnech 28. a 29. února 2015 zažila Praha dvojí poctu Bedřichu Smetanovi. V sobotu uspořádalo Národní divadlo na své hlavní scéně matiné k 191. výročí narození. Po cituplném dlouhém proslovu Václava Němce, místopředsedy a jednatele Společnosti Bedřicha Smetany, čtyři sólisté divadla postupně zazpívali ukázky z Dalibora, Tajemství, Hubičky, Dvou vdov, Čertovy stěny a Prodané nevěsty.  Vítanou změnou byla vsuvka Jitky Čechové, která i přes nevlídný klavír s citem zahrála dvě části z klavírního cyklu Sny.