Patřím mezi ty, kteří vždy dají přednost účasti na živém divadelním představení před zhlédnutím byť i sebedokonalejšího videozáznamu. Je mi velmi sympatické, když při live přenosu z Metropolitní opery pokaždé říkají průvodci přenosu, že máme věnovat pozornost nejen Met, ale také našim místním operám. Tentokrát jsem však po dlouhé době jako by reálně seděla v hledišti Metropolitní opery a snad jsem ani nedýchala. Vtáhlo mě to.

Dva roky po sobě se na programu Salcburského festivalu objevila Monteverdiho Korunovace Poppey. Loni ji dirigoval John Eliot Gardiner, letos William Christie. Zatímco loňská produkce se hrála poloscénicky jako součást Gardinerova koncertního projektu Monteverdiho oper, ta letošní měla „řádného“ režiséra, Belgičana Jana Lauwerse.

Když jsme v prosinci připravovali přílohu jednoho celostátního deníku věnovanou právě zveřejněnému programu 72. ročníku, jistý čas jsme s kolegy diskutovali o vhodnosti nadpisu úvodního slova ředitele festivalu Romana Bělora, nadpis článku totiž vymyslel šéfredaktor: „Pražské jaro bude mít něco pro každého“. V některých z nás možná vznikla obava, že to bude vykládáno jako snaha příliš se vlichotit publiku, že dramaturgie je málo vyprofilovaná, chybí jí jednotící téma.

Americká mezzosopranistka Kate Lindsey je veskrze talentovaná mladá žena, která již úspěšně stoupá po své kariérní cestě z Lindemanova programu pro mladé umělce při Metropolitní...