Symfonie s violovým sólem, jak bývá také Harold nazýván, vznikla 1834 na popud Nicolo Paganiniho, který chtěl od skladatele, již proslulého svým nekonvenčním přístupem k hudbě, skladbu, v níž by mohl uplatnit své mistrovství a zvuk nedávno získané Guarneriho violy.  Berlioz souhlasil, ale skladbu pojal po svém. Ne jako příležitost blýsknout se sólistickými kvalitami, nýbrž jako zpověď své romantické duše, rezonující s romantickou poemou Lorda Byrona o putování jinocha spanilou zemí, v níž přesto nenachází splnění svých představ o citovém životě dozrávající osobnosti. (Anglický název Child Harold znamená jinocha v období, než dospěje do mužné zralosti.) Žádný div, že Paganini tuto ideu odmítl. Navzdory jeho gestu se Harold stal žádanou součástí violového repertoáru a každý, kdo ve violovém světě něco znamená, cítí povinnost zanechat po sobě svědectví, jak Haroldovi rozumí právě on. (Po tomtéž zatouží zhusta i proslulí houslisté, beroucí možnost violové produkce jako vítané zpestření „jednotvárného“ houslového života…)

Těžko si představit zajímavější závěr komorní série Dvořákovy Prahy kurátorky Sharon Kam. Pondělí 17. září se zapíše do análů festivalu; byl to zásadní přínos do pražské koncertní sezony 2018/2019. Žádný nekonfliktní Mozart nebo Dvořák, Dvořákovu síň Rudolfina zaplavila geniální hudba Arnolda Schönberga a Oliviera Messiaena, „dvě základní, ale kontrastní komorní díla 20. století“, jak napsala Sharon Kam v programu koncertu. Smyčcový sextet Zjasněná noc jde rozvolňováním tonality na hranu možného. Ve své době budil kontroverzní emoce a platí to v podstatě i pro dnešní publikum. Naštěstí pondělní auditorium bylo poučené, vstřícné i vděčné.

Ve dnech 27. – 30. srpna 2018 se houslisté Ivan Ženatý, Leoš Čepický, violoncellisté Jiří Bárta, Tomáš Strašil, violista Karel Untermüller a pěvkyně Christina Mrázková-Kluge stanou lektory sedmého ročníku mistrovských hudebních kurzů. Kurzy proběhnou v prostorách Gymnázia a Hudební školy hl. města Prahy na Komenského nám. v Praze 3. Jejich absolventi vystoupí společně s lektory ve čtvrtek 30. srpna v 19:30 na společném koncertě v kostele Nejsvětějšího Srdce Páně na náměstí Jiřího z Poděbrad.

Melancholie je podle encyklopedií duševní stav zádumčivosti či trudnomyslnosti a nečinnosti, zpravidla bez zřejmého přímého podnětu. Bývá často chybně zaměňována s depresí. V antice nebyla považována pouze za nemoc, neboť úzce souvisí s šílenstvím, přičemž obojí vede k nahlédnutí do podstaty světa či božství...

Nevím, kolik stříbra se ještě nachází pod Kutnou Horou, ale je jisté, že starobylé město má vedle řady architektonických památek a genia loci historického jádra jeden kulturní stříbrný poklad – Mezinárodní hudební festival Kutná Hora (mfkh.cz). Název sice není objevný, zato obsah koncertní série ano. Letos zahajuje druhé desetiletí a mezi 2. a 10. červnem naplní hudbou chrám sv. Barbory, sousedící kapli Božího těla, Knížecí dům, kostel sv. Jana Nepomuckého a při postludiu kostel Zvěstování Panny Marie v Bohdanči u Kutné Hory.

IX.ročník Mezinárodního hudebního festivalu Kutná Hora ozdobil v pořadí čtvrtý koncert, tentokráte v GASKu, bývalé Jezuitské koleji. V úterý 7.června zde zazněly dvě klavírní tria Dmitrije Šostakoviče a klavírní kvartet současného lotyšského skladatele Péterise Vaskse.

Slovo Postludium má ve své podstatě vznešený význam. Po skončení bohoslužby Postludium uzavíralo hudební mši a svým improvizačním charakterem působilo jako uklidňující dohra.  Postludium může mít v tohoto ohledu i význam přenesený, v případě letošního MHF Kutná Hora 2015 byl skutečným Postludiem sólový recitál Jiřího Bárty. Pokud se na letošní kutnohorský festival podíváme jako na „hudební mši“, která začala „Preludiem“ v kapli Božího těla a následnými osmi koncerty publikum v jednotlivých hudebních zastaveních provedla

Navštívil jsem Mezinárodní hudební festival Kutná Hora 2015. Z hodinové cesty z Prahy byly sice více než tři, ale nepříjemný zážitek z totálně ucpaných silnic odčinila hudba. V chrámu sv. Barbory vytvořily soumrak a decentní osvětlení ve specifickém prostoru zvláštní atmosféru. Na pódium před kněžištěm přišel ruský pianista Konstantin Lifschitz a už s dosednutím vyrval z koncertního křídla Petrof první tóny

Pražská firma Petra Ostrouchova Animal Music nevydává sice mnoho titulů, zato každý je osobitý, ve všech úrovních vycizelovaný a nepřeslechnutelný. Přibližně před rokem vyslal pan vydavatel do světa mimořádně povedenou desku Apokalypsis (Tiburtina Ensemble, David Dorůžka Trio, ANI 041-2). Na konci roku 2014 jsme o tři opusy dále a o přízeň publika se uchází další originální titul, jehož tavicí pecí, hybatelem, sjednotitelem a leaderem je hornista, dirigent a příležitostný aranžér Radek Baborák. Odchod z Berlínské filharmonie mu...

Svoje čtyřicetiny oslavil Sukův komorní orchestr  (SKO) 17. 12. 2014 na koncertu v sále Martinů pražské HAMU překvapivě netradiční dramaturgií. Centrem první poloviny večera  bylo kvalitní provedení raného  Mendelssohnova Koncertu pro housle, klavír a smyčcový orchestr. Symbolický i skutečný prim držel umělecký vedoucí SKO  Martin Kos, jenž se přímo mazlil se svými houslemi a dovedl vykouzlit zajímavé detaily. Jeho bratr, pianista Štěpán Kos, mu celkem zdařile sekundoval. Bohužel jeho velkou snahu srazilo plně otevřené křídlo klavíru. Tvrdý zvuk pak byl tak hutný, že často všechno překryl. Škoda, mohl to být vrchol večera. Ouverturu v podobě