V první polovině 18. století patřil holešovský zámek k nejvýznamnějším hudebním centrům na Moravě. Na rezidenci hraběcí rodiny Rottalů probíhal bohatý kulturní život, hrály se tu slavné opery své doby, dávaly se koncerty pro aristokracii. Dnes se o Holešově mezi muzikanty mluví v souvislosti s Letní školou barokní hudby, případně jako o rodišti barokního skladatele Františka Xavera Richtera. A posledních deset let má na hudební mapě své místo také festival Musica Holešov. Za vznikem festivalu stojí od počátku klavírista Karel Košárek a spojení jeho jména s Holešovem není náhodné.

Druhý ročník cyklu klavírních recitálů Hybatelé rezonance přinese od září 2019 další čtyři koncerty v pražském Anežském klášteře, tentokrát s Markem Kozákem, Najponkem, Miroslavem Sekerou a Karlem Košárkem.

Příští rok tomu bude sto let, co spatřil světlo světa první bezdotykový hudební nástroj. Elektronický vynález Leona Sergejeviče Těrmena svým charakteristickým klouzavým tónem a technikou hry budí úžas (a jako častý efekt u hororových filmů mnohdy i hrůzu) dodnes. Již od počátku ale také figuruje ve skladbách předních tvůrců vážné a experimentální hudby, včetně minimálně dvou Čechů. A právě pro jejich hudbu hostilo Pražské jaro v pátek 24. května večer s názvem Pocta těreminu. Nejen že jde o nástroj bezkontaktní, pohyb interpretových rukou navíc určuje všechny složky tvorby a průběhu tónu: nástup, vibrato, hlasitost i dozvuk, a to všechno je třeba zvládnout i s extrémně náročnou intonací ve volném prostoru okolo vertikální antény. Jedna z nejvýznamnějších hráček současnosti Carolina Eyck ale ví, jak na to – sama ostatně vyvinula a knižně vydala vlastní techniku hry.

Konečně, se značným zpožděním, ale přece, spatřil světlo světa po poněkud nekoncepčním vydávání jednotlivých desek celek! Odmyslím-li drobné neduhy kompletu, jako například zastaralé, příliš drobné písmo ­bookletu, nepříliš šťastná volba zlomu textu, skromné uvedení kooperujících sólistů, úspornost bookletu bez jazykových mutací, běžných i v případě Hyperionu, a zůstanu u toho podstatného, hudební roviny titulu, jde bezesporu o zásadní vydavatelský počin.

Česká hudební akademie dnes zveřejnila nominace aktuálního ročníku Cen Anděl. V každé z celkem třinácti kategorií je nominována trojice nahrávek či interpretů. Sošky určené od letošního roku i pro klasickou hudbu budou předány na slavnostním ceremoniálu 5. března v pražském Foru Karlín. O ceny se mohly ucházet nahrávky vydané v průběhu uplynulého roku vydavatelstvím se sídlem na území České republiky a s převahou domácích hudebníků.

67. ročník Dvořákovy Nelahozevsi se bude konat 9. a 11. září. Tradiční oslavy narození skladatele v jeho rodné obci Nelahozeves zahrnují pietní akt u Dvořákovy sochy, koncert v Památníku Antonína Dvořáka, sborový koncert pro rodiče s dětmi a bohoslužbu v kostelíku sv. Ondřeje, v rámci které zazní Dvořákova Lužanská mše. V dalších dnech bude oslava pokračovat koncertem česko-německé Akademie komorní hudby na zámku v Nelahozevsi.

První ročník hudebního festivalu Věčná naděje: Gustav Mahler a terezínští skladatelé zahájil komorně pojatý koncert v Sukově síni pražského Rudolfina. Festival podporovaný mimo jiné Institutem terezínských skladatelů a Památníkem Terezín si dává za úkol seznámit posluchače s pozitivně vnímanou přesto pouze sporadicky uváděnou hudební tvorbou židovských skladatelů, kteří navzdory neútěšné situaci pokračovali ve snahách o pestrý kulturní život terezínského ghetta. Zatímco většinou sestávají programy zahajovacích koncertů festivalů převážně z velkolepých, často orchestrálních děl, dramaturgové Věčné naděje se rozhodli pro přístup zcela opačný – koncertu vévodil klavír. Jako první zazněl čtyřdílný cyklus Leoše Janáčka V mlhách následovaný Sonátou pro klavír č. 7 Viktora Ullmanna, program uzavřel Ullmannův melodram Píseň o lásce a smrti korneta Kryštofa Rilka. Oba ryze klavírní kusy interpretoval klavírista Martin Kasík, Ullmannův melodram pak zazněl v podání klavíristy Karla Košárka a herečky-recitátorky Jany Podlipné.

Sedmý koncert Hudebních podvečerů věnoval 19. dubna Český spolek pro komorní hudbu Kvartetu Martinů (Lubomír Havlák, Libor Kaňka, Zbyněk Paďourek, Jitka Vlašánková). V Sukově síni Rudolfina se s kvartetisty rozezněl i klavír Karla Košárka. O Kvartetu Martinů jsem psal již vícekrát, a mohu i po tomto koncertu jen zopakovat známou skutečnost – soubor je ve vrcholné formě a dlouhodobě patří mezi špičky kvartetní interpretace. Kvarteto Martinů má vlastní výrazný osobitý projev a vytříbenou zvukovou kulturu, a ke zdůraznění své individuality nepotřebuje žádné extrémní efekty. Soubor příkladně respektuje autorův zápis a dokonale tlumočí jeho myšlenku a záměr, nepřidává žádná zkreslující „vylepšení“, jak bývá dnes často módou.

Bohuslav Martinů má letos mimořádné štěstí na zajímavé souborné nahrávky. Po skvělém supraphonském kompletu jeho klavírních trií v podání Smetanova tria (Harmonie 2016/5) vydal v nevelkém časovém odstupu Radioservis všech pět skladatelových klavírních koncertů, k nimž připojil ještě Concertino pro klavír a orchestr a Koncert pro dva klavíry a orchestr. Sólových partů se v těchto dílech ujalo osm našich

Vážení a milí čtenáři, náš portál přináší novou literární formu – cyklickou glosu či  esej. Prof. MUDr. Josef Koutecký, DrSc., (* 31. srpna 1930 Praha, český lékař, chirurg, někdejší děkan 2. lékařské fakulty UK a prorektor UK, zakladatel dětské onkologie v Československu,  nositel hlavní Národní ceny projektu Česká hlava za celoživotní dílo a výzkum v oboru dětské onkologie z roku  2010), vyslyšel moji nabídku, aby