Mezinárodní hudební festival Americké zahájí v přesunutém termínu 22. září Kvarteto Martinů s Karlem Košárkem v pražském kostele sv. Vavřince. Na stejném místě odstartuje 20. října série šesti koncertů klavíristky Nikol Bókové po českých a moravských městech. Dramaturgie klasické části festivalu se v nadcházejících ročnících soustředí na téma exilu. Představuje tak díla autorů, které dění v naší zemi donutilo k emigraci, a zároveň v zámoří slavili výrazné úspěchy.

Hudební festival Americké jaro přesunul v letošním roce hlavní část programu na podzim. Festival zahájí zářijové vystoupení Kvarteta Martinů s Karlem Košárkem. V říjnu do Prahy přijede Theo Croker, v listopadu Julian Lage, Kenny Werner, Dan Tepfer a Gabo Naas a v prosinci festival zakončí Bill Stewart. Nebudou chybět ani koncerty vynikajících domácích hudebníků Jana Bartoše a Nikol Bókové v Praze a v regionech České republiky.

V první polovině 18. století patřil holešovský zámek k nejvýznamnějším hudebním centrům na Moravě. Na rezidenci hraběcí rodiny Rottalů probíhal bohatý kulturní život, hrály se tu slavné opery své doby, dávaly se koncerty pro aristokracii. Dnes se o Holešově mezi muzikanty mluví v souvislosti s Letní školou barokní hudby, případně jako o rodišti barokního skladatele Františka Xavera Richtera. A posledních deset let má na hudební mapě své místo také festival Musica Holešov. Za vznikem festivalu stojí od počátku klavírista Karel Košárek a spojení jeho jména s Holešovem není náhodné.

Druhý ročník cyklu klavírních recitálů Hybatelé rezonance přinese od září 2019 další čtyři koncerty v pražském Anežském klášteře, tentokrát s Markem Kozákem, Najponkem, Miroslavem Sekerou a Karlem Košárkem.

Příští rok tomu bude sto let, co spatřil světlo světa první bezdotykový hudební nástroj. Elektronický vynález Leona Sergejeviče Těrmena svým charakteristickým klouzavým tónem a technikou hry budí úžas (a jako častý efekt u hororových filmů mnohdy i hrůzu) dodnes. Již od počátku ale také figuruje ve skladbách předních tvůrců vážné a experimentální hudby, včetně minimálně dvou Čechů. A právě pro jejich hudbu hostilo Pražské jaro v pátek 24. května večer s názvem Pocta těreminu. Nejen že jde o nástroj bezkontaktní, pohyb interpretových rukou navíc určuje všechny složky tvorby a průběhu tónu: nástup, vibrato, hlasitost i dozvuk, a to všechno je třeba zvládnout i s extrémně náročnou intonací ve volném prostoru okolo vertikální antény. Jedna z nejvýznamnějších hráček současnosti Carolina Eyck ale ví, jak na to – sama ostatně vyvinula a knižně vydala vlastní techniku hry.

Konečně, se značným zpožděním, ale přece, spatřil světlo světa po poněkud nekoncepčním vydávání jednotlivých desek celek! Odmyslím-li drobné neduhy kompletu, jako například zastaralé, příliš drobné písmo ­bookletu, nepříliš šťastná volba zlomu textu, skromné uvedení kooperujících sólistů, úspornost bookletu bez jazykových mutací, běžných i v případě Hyperionu, a zůstanu u toho podstatného, hudební roviny titulu, jde bezesporu o zásadní vydavatelský počin.

Česká hudební akademie dnes zveřejnila nominace aktuálního ročníku Cen Anděl. V každé z celkem třinácti kategorií je nominována trojice nahrávek či interpretů. Sošky určené od letošního roku i pro klasickou hudbu budou předány na slavnostním ceremoniálu 5. března v pražském Foru Karlín. O ceny se mohly ucházet nahrávky vydané v průběhu uplynulého roku vydavatelstvím se sídlem na území České republiky a s převahou domácích hudebníků.

67. ročník Dvořákovy Nelahozevsi se bude konat 9. a 11. září. Tradiční oslavy narození skladatele v jeho rodné obci Nelahozeves zahrnují pietní akt u Dvořákovy sochy, koncert v Památníku Antonína Dvořáka, sborový koncert pro rodiče s dětmi a bohoslužbu v kostelíku sv. Ondřeje, v rámci které zazní Dvořákova Lužanská mše. V dalších dnech bude oslava pokračovat koncertem česko-německé Akademie komorní hudby na zámku v Nelahozevsi.

První ročník hudebního festivalu Věčná naděje: Gustav Mahler a terezínští skladatelé zahájil komorně pojatý koncert v Sukově síni pražského Rudolfina. Festival podporovaný mimo jiné Institutem terezínských skladatelů a Památníkem Terezín si dává za úkol seznámit posluchače s pozitivně vnímanou přesto pouze sporadicky uváděnou hudební tvorbou židovských skladatelů, kteří navzdory neútěšné situaci pokračovali ve snahách o pestrý kulturní život terezínského ghetta. Zatímco většinou sestávají programy zahajovacích koncertů festivalů převážně z velkolepých, často orchestrálních děl, dramaturgové Věčné naděje se rozhodli pro přístup zcela opačný – koncertu vévodil klavír. Jako první zazněl čtyřdílný cyklus Leoše Janáčka V mlhách následovaný Sonátou pro klavír č. 7 Viktora Ullmanna, program uzavřel Ullmannův melodram Píseň o lásce a smrti korneta Kryštofa Rilka. Oba ryze klavírní kusy interpretoval klavírista Martin Kasík, Ullmannův melodram pak zazněl v podání klavíristy Karla Košárka a herečky-recitátorky Jany Podlipné.

Sedmý koncert Hudebních podvečerů věnoval 19. dubna Český spolek pro komorní hudbu Kvartetu Martinů (Lubomír Havlák, Libor Kaňka, Zbyněk Paďourek, Jitka Vlašánková). V Sukově síni Rudolfina se s kvartetisty rozezněl i klavír Karla Košárka. O Kvartetu Martinů jsem psal již vícekrát, a mohu i po tomto koncertu jen zopakovat známou skutečnost – soubor je ve vrcholné formě a dlouhodobě patří mezi špičky kvartetní interpretace. Kvarteto Martinů má vlastní výrazný osobitý projev a vytříbenou zvukovou kulturu, a ke zdůraznění své individuality nepotřebuje žádné extrémní efekty. Soubor příkladně respektuje autorův zápis a dokonale tlumočí jeho myšlenku a záměr, nepřidává žádná zkreslující „vylepšení“, jak bývá dnes často módou.